|
JEDNA NOČNÍ Z FLEKU
Když Morfeus nazuje
dva snové topánky,
a nebesa pokryje
blankytná čerň.
Když Selené oděna
v stříbrné volánky
vyrazí na tichou svou
noční pouť ven.
Když Jitřenka v dáli je,
když Apollón dříme,
Když zbývá jen Naděje,
a snad jen my o ní víme:
Pak člověku lehce na mysl přijde,
že i kouzelná věc zázrakem vyjde,
že všelicos může se stát a přihodit,
teď pro mě je čas jít spát
(a pro tebe to vyhodit).
|