Ničivá rukaRuka Ničivá rukaUtichla píseň fénixova pod spálených haluzí krovem. Nevzdal se prastarého domova, kolébka stala se hrobem. Poklesla nejmocnější křídla, když umíral poslední drak. Řvala, a krev v žilách stydla, matka, co přišla o zázrak. Bělostná těla leží v suchém mechu. Bezvládný hřebec s dlouhým zlatým rohem snad šel si ke své družce pro útěchu. Snad šla mu říci „sbohem“. Pár stříbřitých pírek klesá do mrtvého údolí. Pegase již přemohlo to prokletí. Čisté srdce poznalo jak zabolí, když se střílí do nevinných – do dětí. Moudrost, síla, věčnost, svoboda i nevina, pod ničivou rukou lidstva tohle všechno zhasíná. |