Honem,dělej...Asi den poté (neměl jsem už ponětí o čase,proto možná níže uvedené časové údaje budou poněkud zkreslené) co jsme ztratili karavanu,jsme prošli přes jakýsi kamenitý pruh pouště. Krist stále trval na tom,že musíme najít vodu, neodporoval jsem. Ale kde na poušti hledat vodu?Začal jsem si zoufat(asi jako každý jiný).Pak jsem musel tedy přiznat,že ten „Bůh“ ve kterého jsem nevěřil,se nad námi opravdu smiloval.Když jsem uslyšel Krise ,který šel pár metrů přede mnou ,jak řve:,,Honem,dělej!!!“,myslel jsem si,bůhví co se nestalo,ale na tu vodu jsem opravdu nemyslel.Byl tam jakýsi mělký písčitý důlek a Kris stále trval na tom ,že tam voda opravdu je. ,,Tak teda jo , Kriste ,tak mi tu vodu ukaž.“ A fakt ,že jo. Vyhrabal v písku jamku,která se za chvíli naplnila-sice bahnitou ale-VODOU . ,,Musíme tu zůstat,je tu voda a tam kde je voda jsou taky lidi!“ ,,Cože?Takový zapadákov ,severní cíp vnitrozemské pouště!Sem nezavítá jediná karavana za 1000 let.musíme jít západněji.Tam snad už na nějakou tu obchodní stezku při troše štěstí i civilizaci narazíme!Nechápeš ?Jdeme! Honem ,dělej!“ ,,Tak to máme trochu odlišné názory,protože já tu zůstávám ,ty si jdi kam chceš!! Tak jsem šel,Krist zůstal v oáze s tím, že teď se naše cesty rozcházejí ,ale slíbili jsme si ,že ten ,který najde pomoc se bude snažit pomoci druhému… Asi dva dny poté jsem přišel na okraj propasti.Teda spíš to byl takový kaňon,jako kdyby tam tekla nějaká řeka,až na to že tam neteklo nic.Nic…?Vždyť něco tu téct muselo.Aspoň kdysi. Po krátké úvaze jsem se vydal podél kaňonu tím směrem ,kterým jsem si myslel,že by něco mohlo téci.Nakonec jsem zjistil ,že mé úvahy byly správné. Musel jsem jít dál.Tak jsem šel.Šel…Šel…Šel…a vůbec nevěděl kam ani jak dlouho,prostě jsem šel. ,,Ježiši ,Marjá ,dyť to je šílený!“,začal jsem už z toho blbnout,dovolávat se všech svatých a mluvit samomluvou.To víte ,komunikace je velmi důležitá(teda pokud nejste sami a ještě k tomu na poušti). ,,Kam se vůbec trmácím,však nemám žádnou šanci na přeži…“ ,,Honem ,dělej.“ ,,co?“ ,,Honem,dělej.“ ,,Co?Asi mi už ruplo v kouli,ale vždyť vody mám v láhvi ještě dost.“ ,,Honem,dělej“ ,,Kriste???“ ,,Honem,dělej.“,nevěděl jsem jestli ten hlas co mě pobízel vpřed nezněl v mé hlavě,ale když já jsem ho opravdu slyšel…a byl Kristův ,dokonce jsem viděl ty jeho šílené zelené oči. ,,Co?Já nerozumím!“ ,,Honem,dělej!...Už jsi blízko.“ ,,Blízko?Kam?Kam mám jít?“ ,,Vpřed.Jdi.Jdi hned!“ ,,Jo,vždyť já už jdu.“ ,,Jdi!!!“ Tak jsem šel.Já nevím,co se tehdy stalo,nevím co jsem tehdy slyšel ,ale šel jsem vpřed.Po cestě jsem uvažoval:,,Vím,Krist je dobrý podivín, neznám ani okamžik z jeho minulosti, on sám nikdy nic neprozradil,jenom ty jeho šílený zelený oči ,které vyjadřovali skoro vše co člověk může v očích jiných vidět.a to jeho zvláštní jméno Krist.Kdo může své dítě pojmenovat Krist .Vždyť to je šílený.Kdoví.Třeba je to z horka.Už si vymýšlím hlasy.No ano. Jak jsem si mohl myslet že,to bude Kristem.Mě už vážně hrabe a slunce tak pálí.“,tak nějak jsem přemýšlel asi do té doby ,než po mé pravé ruce zrudlo ohnivé slunce. Měsíc se vyhoupl na temný samet noční oblohy.Konečně noc.Teď se půjde mnohem lépe. Ráno jsem zjistil ,že ve vacích v batohu nezbyla ani kapka vody. ,,Tak a je konec.Ted se natáhnu pod tamten velký šutr,usnu a pak půjdu tím slavným tunelem.A bude konec. ,,Honem ,dělej.“ ,,Co???“ ,,Honem,dělej! Neseď a jdi!“ ,,No dobře ,takže dnes žádné umírání nebude, fajn už jdu.“ K večeru jsem na obzoru zahlédl siluety budov.S pocitem absolutního štěstí jsem se zhroutil… Ve zprávě velitele T. Endlese z místní vojenské posádky ze dne 29.9.1916 stálo: Dne 28.9.1916 za městem bylo nalezeno tělo muže asi třicetiletého,poté jsme zjistili ,že muž žije,proto jsme jej přenesli do našich prostor,kde mu byla poskytnuta první zdravotnická pomoc. Posléze jsem se dozvěděl ,že muž ztratil paměť,ale jakmile mu bylo objasněno odkud pravděpodobně přišel ,si na vše vzpomenul a beze slova se vydal na severní cíp vnitrozemské pouště. Na mne si pouze vyžádal tři mé lidi jako doprovod.Podle jejich hlášení tento cizinec po dlouhém hledání čehosi, co jim vůbec nebylo objasněno,našel jen pár nějakých věcí a list ,spíše vzkaz ,po jehož přečtení se s nimi okamžitě rozloučil,na tom papíře prý stálo:Honem,dělej… |