|
Nezahazuj prosím moji růži,
jinou řečí s tebou mluvit neumím.
Nezahazuj prosím moji růži:
nepřikážeš lásce slovem Umři!
pouze u nás v starých horách
jeden lesní potok zjara oněmí.
Je to krásný úděl pro květinu,
když je dána z lásky nebo přátelství.
Je to krásný úděl pro květinu:
já mám jenom střípky tvého stínu,
ona smí stát na tvém stole,
v noci dýchat stejný kyslík jako ty.
Tucet růží padlo pro tvou slávu,
tucet granátových broží dokvétá.
Tucet růží padlo pro tvou slávu:
i když sokol nemá oči pro Vltavu,
odnese si v širé stepi
vzpomínky na naše srdce zakletá.
|