Slon a žába

Slon ... Žába ...Slon ... Žába ...Slon ... Žába ...Slon ... Žába ...říkal si vrabec, když seděl na telegrafním sloupu a žvýkal stéblo trávy...jak jsou si jen podobní pozpěvoval...Škoda, že je slon tak veliký, byli by to výborní partneři. Ikdyž, je to hloupost...a odletěl! Slon se zabýval studií svého výběhu a přemýšel, co přestěhovat, aby to vypadalo přesně jako z fotky, co měl na plotě...jenže neměl sekvoje, ani baobaby...tak si sedl a řekl: mít tak křídla...Podíval bych se zase tam, kde jsem byl, když mi bylo 18. A co se nestalo, přiletěla žába! Slon si promnul oči a pohlédl na žábu...Qakhoj Qakslone, Qak se Qáš? Qoč Qaky Qelítáš? Qakje Qto Qak Qnadné...žába vyplivla obrovský kus tabáku a říhla si. Posadila se vedle slona, který se drbal na stehně a kroutil nevěřícně chobotem. Žába vzlétla do výši očí a kvákla: "Homér je skvělý, ale křídla vyráběl dlouho a složitě" a odlétla...při odletu jí z kapsy vypadl papírek! Slon ho pozvedl, ale nedokázal ho svým obrovským chobotem rozbalit, jelikož byl zachumlaný a skrčený. Slon s vyplázlým jazykem a se soustředěností rysa rozbaloval svýma obrovitýma nohama papírek, ale stále se mu to nevedlo. Nadával, křičel, troubil...chvíli se snažil okousat svoje nohy do tvaru prstů, ale stále bezvýsledně...Uběhly 3 dny, kdy se střídal déšť se sluncem. Slon uklouzl na rozbředlém kusu bahna a praštil se o kliku od dveří do brňavky. Opět klel. Náhle se ho zmocnila nepředstavitelná radost a nadšení a slon se začal radovat...Vyběhl opět do kopce, ale znovu ukouzl na tom samém místě, ale pro změnu se ošklivě bouchl do rozkroku. Opět klel, až hanba, ale v jeho růžovomodrých očích byla viděl radost a pocit vítězství. "Ach povzdechl si, už se blíží." A sledoval, jak se k jeho výběhu blíží mladý pár s malým synkem, který mával svými hbitými ručkami na všechny strany a nyní je usměřoval ke slonovi. "Podívej mami, jaký je ten slon krásný, jdu si ho pohladit." Maminka s úsměvem na rtech jen ironicky prohodila: "Ano Pavle, ale pozor na..." a než to dořekla, slon ukousl malému Pavlíkovi ruku. Jeho plán vyšel, ale zatím jen z jedné poloviny. Utíkal s rukou k papírku, který si schoval pod svým oblíbeným kamenem. Po cestě opět stihl uklouznout na bahně...Stmívalo se....."Proč jsem svázaný, ptal se sám sebe Slon, ale nedokázal si odpovědět a jen se ošíval." Přistoupily k němu dvě žirafy a králík, všichni odění do karnevalových kostýmů. Slon tohle divadlo nechápal a snažil se chobotem rozvázat provazy, které mu stahovali všechny čtyři nohy. Povedlo se. Vyskočil a jak široký, tak dlouhý se rozplácl....Slunce pražilo.....Měl žízeň. Žába mu ovšem nenabílda kýbl s vodou, ale jen nafukovací balónek, plňený citronovým džemem. Nebyl s to se pohnout. Žába opět vzlétla a uplivla si kus tabáku..."TAK!!!" řekla rázně žába...."To, co jsi provedl...jsem dala do pořádku...Kluk žije, rodiče si nic nepamatují..." . Slon zatroubil polohlasně : "děkuju, jen nechápu, proč máš ty křídla?". "To je to, co ti chci celou dobu vysvětlit! Nejprv ale vyslechni toto: Zastaví řidič na dálnici u šlapky a ptá se: co děláš? ONA: všechno...ŘIDIČ: tak nasedat, jedem betonovat!" a žába se mohla smíchy přetrhat. Slon se jen pousmál a zachroptěl. Naráz se vznesl a opět spadl. "pořád nic?" , ptala se žába..."Proč mění blondýnky svým dětem plenky jen jednou za měsíc? protože je na nich napsano "až do šesti kilo"......žába mohla opět puknout smíchy, ale i slon se smál...Ale co to? začal jaksi poletovat???? slon se smál čím dál tím víc, protože žába na něj chrlila další vtipy! až nakonec přišel slon na to, že může létat, že má křídla...A žába mu vysvětlila, že když se bude smát, že poletí...Že ona se smát nemusí, ale musí žvýkat tabák..."nechápu proč, ale je to prdel, co slonisko?" Slon nemohl uvěřit svým uším: "HAahahhaahaha." Smál se celý zbytek dne, večer, ráno...prostě pořád...Až otevřel své uslzené oči a přestal se smát, zjistil, že sedí v trávě mezi nádhernými stromy a překrásnou přírodou...a že vedle něj sedí žába a žvachlá tabák. "Tyjo, letěli jsme dlouho." Vítej v Brazílii kamaráde!" , řekla žába...slon jen povzdechl: "hahaha, to je senzační, je to jako sen! "...naráz se začal třepat...strašně...a slyší se, jak křičel: "NE, neee, ještě neee!" a pak přišla rána...Vzbudil se...seděl na posteli a Máma slonice nyní již naštvaná, jako sup, když jí seberou jídlo: "A co škola, chytráku?" ... A slon s povzdechnutím vstal a došoural se k oknu, kde se chtěl protáhnout....ale protáhla se jen jeho čelist, když spatřil.......... ...Ano...byla to Žába! Ta žába, co neustále žvíkala tabák...a slon se jen pousmál...narazil do stropu, promnul si hlavu a odešel do školy....KANEC :-)