|
Od lásky bolí srdce
a od slz zase hlava.
Čas poutník pokulhává
a léčit včas ji nechce.
Co srdci do roka je,
co do výzkumu vědy?
Když jaro láme ledy
a loňská závěj taje,
proč učené prognózy
tak snadno selhávají?
Vědci si s lejstry hrají:
- to přejde, přejde brzy.
Z chemie numerií
si staví své rovnice:
na jednu stranu srdce,
na druhé rok se svíjí.
Ten rok je, páni vědci,
už dávno, dávno v dáli.
Co jste to povídali?
Tomu já věřit nechci.
Tak vysvětlete prosím:
rok je pryč, nenávratný -
proč tedy pláču do tmy
a jeho v srdci nosím?
|