|
Na deskách knihy zašlé již mnoha roky,
temnější noci, černá jak smrti kroky
blyští se hvězda, svým jasným zrakem píše:
co chce znát srdce - jak do blažené říše.
Ten odraz noci v mých očích navždy září,
to prázdno v duši, ten pohled stejných tváří,
kde nevidět radost, jen smutek, pláč a žal,
jak lidstvo promrhalo svůj jedinečný dar.
***
Na deskách knihy, zašlé již mnoha roky,
nezbývá místa pro křesťanské proroky;
snad ďábel sem tu hvězdu kreslit dal,
snad ďábel, nebo ztracený Bůh sám.
Ten odraz noci v mých očích září dal,
ta krutost světa, ten zvuk, když On se smál.
Když naivitu vystřídala hrůza
a umělce kdy opustila múza,
kdy zbytky světa pokryl tichý strach
a na něm se už válel jenom prach,
snad tehdy bylo v známost lidem dáno:
nevěř všemu, co v Písmu stojí psáno…
***
Vždyť na začátku jen jedna kniha stála,
kniha, které jsem se vždy snad bála.
|