Stříbrná cesta pokračování 3.

Nic pozbuzujícího mě v tu chvíli nenapadlo. Můj mozek pracoval na plné obrátky, ale říct něco, co neublíží, ale zároveň povzbudí, je velmi těžké. Opravdu jsem si na nic nevzpomněla. Jen jsem se tupě dívala na to, jak Amanda reaguje, ale na nic lepšího jsem se nezmohla. Amanda vypadala smutněji a smutněji a když už jsem měla pocit, že se znovu rozbrečí, popotáhla, a usmála se na mě. Úsměv jsem opětovala, protože jsem věděla jak pro ni musí být i ten úsměv těžký. Volhana si tu chvíli ani moc neuvědomovala, protože sledoval Collyin stín. Trochu jsem do ní strčila. Pak si teprve uvědomila, co to je pro Amandu, ale taky se na nic nezmohla. Jen Amandu jemně pohladila po vlasech. Amanda najednou byla jako vyměněná. Podívala jsem se na Volhanu. Ona v ruce držela křišťál! Že mě to nenapadlo! Ve Volhaniných očích jsem viděla, co právě uděla. Když pokládala Amandě ruku na vlasy, přála si ať na Roberta-jako na svého kluka-hned zapomene. A to se taky stalo. Amanda okamžitě začala mít chladnou hlavu a na mě se podívala, jako by neznala důvod, proč se na ní takhle dívám. Nehodlala jsem jí ho prozradit, a tak jsem se začala soustředit na náš úkol. Věděla jsem, že bude chtít Amandu využít a tak jsem přemýšlela, že bychom jí mohly použít jako past. "Amando, mám pro tebe důležitý úkol. Použijeme tě jako past na nalákání Roberta, jo?" Amanda se na mě podívala otevřeným pohledem a řekla:"Ano, klidně, aspoň ho konečně chytíme!". Byla jsem ráda, že to brala takhle sportovně a ne nějak smutně, nebo až pohřebně! Volhana zatím odmítala mluvit, protože se bála, že prozradí Amandě, že s ním kdysi chodila!. Věděla totiž, že podruhé kouzlo nefunguje tak jak má, ale nějakým způsobem se obráti. V této chvíli nevěděla jakým. Věděla jsem, že už přišel čas abychom z Nekonečna odešly, a tak jsem vzala do rukou křišťál a chytla se Amandy a pak Volhany. Letěly jsem poněkud dlouhou chvíli. Bylo to sice krátké, ale šlo poznat, že o malou chvilku to bylo delší.Dívky se po sobe zděšeně podívaly, ale já jsem zůstala v klidu, protože jsem věděla, že se nic neděje. Jen někdo letěl taky touto ´trasou´.