|
Dívka Zdřívka nehýbá se
v mechu leží si tak plaše
jako kvítek v jantaru
jako hvězda po ránu
která mlčky poblikává
tichou zprávou, že je pravá
jako jiskra poslední
nesmělý stín v poledni
Usnula a netuší
že ty jsi až po uši
utopen v té její kráse
když tam v mechu leží plaše...
|