střepy

2033. 16:07 parné léto



Seděl v žlutém křesle a díval se na Jamese Bonda.V žilách mu však mrzla krev.Jako by ledové střípky se mu bolest zarývala do zápěstí.Zuby mu drkotaly až měl obraz rozdvojený.Nhoru,dolů,nahoru…Ještě ten večer napsal do svého deníku:


Nevim co se děje,nevím co přijde.
Mám hrozný strach i když se nic
neděje.Mám pocit že mně něco furt okukuje
a nelíbí se mi to.Asi jako se já dívám na
televizi,mám pocit že se ona dívá na mně…


2033. 17:07 parné léto

Seděl v žlutém křesle,snažil se jíst popcorn.Díval s e na bůhví co ale v žilách jakoby měl špičatě ledovce červené barvy.Zuby vytvářely svým drkotáním zvuky temného tamtamu.
Oči se mu rozšířily a stín překryl jejich napnuté nervy.



Já viděl jsem to sklo
Však dotknout jsem se nemohl,
Koukalo z něj očisko
A to mě strhlo.
Bolest mi působí…
V práci bylo vše celkem v pořádku.John seděl jako vždy ve svém parádním křesle a programoval nový program…Tu se začala dělat tma(nebo spíše šero a mlha).Okna se začala třepat.Jedno začalo drnčet ohromě nahlas.Pukalo.

Roztřepaný strachy ohlásil konec práce. Když přijel domů,všiml si zvláštní věci.Na koberci ležel menší střípek skla.Jeho oči říkaly strach.Najednou ho jakoby obrovská síla stiskl vzduch.
Sehnul se a zvedl koberc.Byly tam tři červené střepy,které dávaly tvar šipky.Vyděsila ho červenost těch střepů.rozhlédl se,ale žádné okno nebylo rozbité.Když zavadil pohledem o chodbu(kam také ukazovala šipka) uslyšel temné hučení.Děti jsou ve škole, uvažoval,zatímco hučení sílilo.A manželka je v práci…Teď už hučení bylo hromové.Natáhl nohu.Čím víc se ,,tomu“ přibližoval,tím hučení sílilo.Opilý hučením došel do koupelny.

Strašně vyděšený se přimáčkl ke zdi.Okno a zrcadlo byly rozbité.Obojí bylo pocákáno červenou barvou.Začal otevírat dveře na WC…


2038 11:54

,,John Inew?“ ozval se dutý hlas muže
,,Jó?“
,,Můžete jít.“


Když opouštěl blázinec,nedokázal si ani vzpomenout proč tam byl.Jenom šel dál.Šel,šelŠEL… DOMŮ…



Já šel svou cestou svou,
A migrénu měl skleněnou.
Já šel po cestě klikaté
A vlasy ztřapaté.
Sklo se mi zarylo do hlavy,
Co teď s tím…



Hhhhhhhhhhhhhhloi…já už nemůžu…pomócccccccc…………


Sklo je zrada,která nám pomáhá ke třem věcem:k životu v teple a v suchu
ke smrti v mokru a v zimě
ke strachu v nicotě…



Když přišel domů,podivil se,že tam nikdo není.Ve vzduchu byl odporný pach.Nábytek byl zaprášený.Rozhostilo se velmi tiché ticho.Pak…drrrrrrrnnnnnnnn…Okna začala drnčet.
,,Ne.nn-ne.“ koktal John.Setina ničeho.Pak…

Když se celý odřený vyhrabal s té hromady střepů,všiml si že jsou načervenalé.Začalo mu to docházet.Nevěřil tomu,i když věděl že to je pravda.Rozbité sklo-stejně jako člověk-krvácí.


,,Přidej se k nám…přidej…“

Tato věta se mu rozběhla po celém těla.Řvala mu v hlavě.Pak se mu rozskočila realita a blbost.Skácel se mrtev na hnědý koberec.



2068 17:00


,,Ano pane Ramine,tento dům je váš zá,zazazazá…18 765 dolarů.“
,,No dobrá.“





Nikdy nevěřte penězům,
Poraďte se se mnou,
Já totiž vlastním tento dům
A hlavu mám skleněnou.

Kdo mě spatří vnitřním okem,
Toho už nepustím,
Jsem prokletí těm,
Kteří mají v srdci dým.

Jsou prostě lidé tří skupin:ti kteří milují sklo
Ti kteří ho nenávidí sklo
Ti kterým sklo nevadí.

1)těch moc není,ale dopadnou špatně
2)to jsou mrtví(nebo blázni)kteří mají svou zkušenost(to není podmínka!)
3)to je většina lidí

Pan Ramin si zařídil dům podle sebe.Miloval sklo,a proto měl většinu domu ze skla.


,,miluju sklo…!“ Tak zněla jeho poslední slova.








Konec