|
Kytice růží do tmy září
a den, jenž je v kalendáři
zvýrazněn barvou červenou,
kdy matka pláče na kolenou,
ten den nastal nyní a slzy pálí,
kdo ví, zda se nezaprodali,
ti dva, jež spolu kráčí dál,
skrz liduplný slavný sál…
Kytice růží, co do tmy září
se zaleskne možná na oltáři.
Však matka pláče neustále;
na krku, kde černé korále
k černému klobouku, šatům ladí,
nikdy už dcerku nepohladí.
Ne proto, že se šťastně vdala,
to jenom smrt ji povolala…
Snad může žít si někde více,
růže si vázat do kytice.
|