kaštanová noc
Kaštanová noc
Jessika seděla doma.Její syn George právě usínal.Noc byla krásná,jako skoro všechny noci na jaře,když padají kaštany.Občas foukl jemný větříček,který dovnitř zanesl kaštanovou vůni.
Jessika se před dvěma lety rozvedla s milionářem Gregorem Poolmym.Ten se týden na to oběsil.
Šla si lehnout.Tu však uslyšela: tiik,tiktiktik…trrrrrrrr,tettkktiktiktiktaktaktaktik…Posadila a poslouchala:tiktiktiktiktik…Poznala ten zvuk.Psací stroj.Byla si jistá že vchodové dveře zamkla.Nepamatovala si jestli k Georgeovi.Pomalu vstala a šla ke dveřím.Nakoukla klíčovou dírkou.K Georgeovi byly dveře zavřeny.tiktiktiktik… pořád.Pootevřela jemně dveře.Paprsek světla dopadl na její bílou noční košili.Venku zaštěkal pes a Jessika se lekla.Vycupitala ven,ale zakopla a spadla.Sjela ze schodů a oči měla vytřeštěné.Zvedla hlavu.Na stoličce za psacím strojem nikdo neseděl.Ale stroj psal dál:tiktiktiktiktiktiktiktik!Chvilka ticha.Vzala jeden papír.Písmena na něm nedávala smysl.
Drte.ůúfte,oppppprip§))))ertttzy………
Uslyšela spláchnutí.Otočila se s bleskovou rychlostí k WC.Uviděla rozdrápanou a krvavou nohu.Jessičino oblečení bylo mokré potem.Začala couvat.Ale s koupelny nic nevyšlo.
,,Gregore,“ špitla, ,,proč mi to děláš? Bojím se.Sakra já vím že to si ty,vím to!“ ječela.,,Vím to všechno,nech mě,nenávidím tě!“ křičela dále.Pak se najednou otevřely dveře.
Část II.
Zběsilost ženy
Pak se najednou otevřely dveře a vyvalila se vůně čerstvých kaštanů.Vydala se tam.Do tmy a za těmi milovanými kaštany.
Venku uviděla jak Georgie leží na trávě.V hlavě se jí ozval hlas:
Ahoj Jessiko,miláčku,
Jak se ti vede?
Mám na tebe prosbu…
,,Jakou prosbu?“ Vykřikla vyděšeně a zároveň naštvaně.
Ty ses vůbec nezměnila!
No rád bych měl…
Chvilinka ticha.Taková ta chvilka,kdy se čas zastaví,bůh dává rozkazy a smrt se rozhoduje,jestli toho či onoho.
Potomka!!!
Hlas se jí bohužel rozlehl v uších a zaplnil celý její mozek.Mrtvola chce syna nebo dceru,mluví a píše na psacím stroji!
Břicho se jí začalo nafukovat.Za necelých deset minut tu stál malinký kluk(nějak kolem dvou let),ale stál na zadních nohách.Usmíval se od ucha k uchu.A dokonce mluvil!
,,Ahoj,“ řekl jí, ,,já jsem malý Joshua a jsem tvůj syn.“ Klečela na zemi, a úpěla strachem.Potila se.
Tak se mi to líbí
Pomlaskával si Gregor.Skoro by řekla že se směje jako ten kluk-stvoření co stojí před ní.
No,Jessiko,máme
hezkého kluka,mnohem
hezčího než je ten
prasácký harant George,co?
Odpověz miláčku,Jessiko…
,,Já tě nenávidím,“ ječela,celá zpocená,vyčerpaná a vypadala jakoby žila spoustu let bez vody a mýdla.Plakala,ale zároveň byla pořádně dopálená.,,Nenávidím tě,si hajzl a já tě nenávidím!“Malý kluk teď vzal velký kámen(asi jako myčka na nádobí) do jedné ruky a vydal se za Georgem.
,,Co to dělá?“
svou práci…
Zemřela.Nemohla to vidět.
,,Ahoj,já jsem tvůj bratříček.“
,,Ale já nemám bratříčka.“
,,Já vím.Proto mám v ruce ten kamínek.“
,,A proč máš ten kamínek?“
,,Hohohohohoh…“
|