|
V srdci žal mě tíží jako velký kámen,
mám pocit, že někdo řekl nad mým životem už jednou pro vždy amen.
Slunce vychází a já to necítím,
umírat se ve snech vidím.
Přeji si dnes spát a nikam nejít.
Proč nemůžu vstát a jít se umýt?
Opuštěná a zrazená
sedím doma a koukám do prázdna.
Na stole telefon už dlouho nezvoní,
Nabíječka mu poslední dobou nějak nevoní.
Zanechte vzkaz a mluvte po zaznění tónu,
Ozývá se ze všech telefonů.
Návštěva už dlouho nepřišla,
S nikým normálním by se tu už nesešla.
Pouze z někým znaveným,
Sešlým, starým a neživým
Co vše se skrývá za smutkem mým,
to se už asi nikdy nedovím.
Padám z desátého patra,
život můj končí a s ním i smutek z mého nitra.
Duše moje odchází
a nějaká jiná přichází.
Co se jí v životě stane přemýšlí a však marně.
|