|
Hroutí se, vše okolo,
stěny, střecha, ba půda pod nohama
drolí se, odlamuje a padá
po kusech, do nicoty,
do nekonečné propasti,
ze které neexistuje cesty zpět,
ztrácím okolí
a zároveň se rozplývám
v nicotě,
ve věčnosti zatracení
nejsem schopen se zachytit a držet
neb ztratil jsem sílu, vnitřní smysl
světlo, které mě doprovázelo
nevím jak dál
jsem sám.
|