Crev

Posledním výstřelem začalo ticho. Protivníkova hlava se rozprskla po stěnách kláštera a od hlavně mého spolehlivého Glocka 19 stoupal lehký dým. Ani takhle dobrá zbraň a v dnešní době nedokáže ustát přestřelku mezi mnou a dvaceti protivníky ( zvláště na automatiku ). V polorozpadlém chrámu nebylo už co dělat. Zamyslel jsem se, jak dlouho pojedu do nejbližší kolonie, když u ( bývalé ) dubové a kované brány zařval můj osmiválcový pomocník. Je to docela vychytávka mít voperovaný čip na dálkové ovládání svýho auta ( stálo to celej majlant, ale stojí to za to ).
Před klášterem foukal vítr, písek vyprahlého kraje štípal do očí a celého těla. Jen můj Mercedes sem jaksi nepatřil. Uvelebil jsem se v pohodlných kožených sedačkách a pokusil se vyladit nějakou uklidňující muziku. Vzhledem k tomu, jaká je tohle prdel světa, se mi nepodařilo vyladit ani " Country ". Interní počítač už mě informoval o délce cesty. Takže mě čeká nejmíň osmihodinová cesta potichu a v jednotvárný krajině. Proč jsem jen Jeffa poslouchal a jel to sem postřílet?
Auto nadskočilo na nějaký bouli a motor chcípnul. To snad není možný! Absolutní zapadákov a já tady ztvrdnu jak debil!
Šel jsem se podívat, co ten skok způsobilo a mezitím se pokoušel nadálku nastartovat motor. Marně. " Jump " způsobil úplně obyčejný výmol. Ikdyž obyčejný.....vypadal jako díra po mým kapesním granátu. Téměř žádné deformační účinky, jen kolem lítá strašně moc ostrých předmětú. A když říkám ostrých, myslím tím opravdu ostrých! Škoda jen, že potom nepoznám, kolik much jsem zabil jednou ranou. Kdo a proč ho ale použil zrovna tady? Odpověď se dostavila v okamžiku. Jeff a zbytek týmu na mě měli namířené zbraně. Bohužel pro mě stejné Glocky jako mám já. Nechápal jsem situaci, možná jen kontrola, ale bylo tu cítit něco nepříjemného. Možná proto se mi na čelo vyperlilo několik kapek potu.
Jeff přistoupil blíž a s rukama v kapsách svého perfektního obleku začal mluvit : " Buď v klidu Creve. To je jenom opatření. " takže neperlilo jenom moje čelo ( Jeff se taky musí opičit po všem, co udělám ). Vytasil jsem svého devítimilimetrového kamaráda ( Glocka mám na mysli ), ale Jeff s drzou vytrvalostí opakoval : " Klid Creve." Teprve když zbytky hlav tří teď už bývalých kolegů létaly vzduchem, sklapnul. Pomyslel jsem si, jestli je jeho kyselý ksicht důsledkem mého konání, nebo jestli na něj tak působí zdejší prostředí. Byla to moje chyba.
Řekl : " Ty se nikdy nezměníš. Stále stejný blázen co si mylí že změní svět. " bylo v zom cosi výsměšného, a to mě vyprovokovalo. Mozek dalšího kolegy se proletěl vzduchem a než se jim podařilo mě dostat pod kontrolu, zbyla jen půlka družstva. Z toho jich pět mělo ošklivé šrámy a zbytek držel mě a mojí zbraň. Smůla pro mě, že daleko od sebe. Jeff si neodpustil dvě rány pěstí a pokračoval : " Moc mi ulehčuješ práci a tím i zábavu. Chtěl jsem tě zabít až osamotě, bez ostudy a vychutnat si to. "
" To určitě ty svině! " vzepřel jsem se a pokusil se ukořistit mou pojistku na život. Nepodařilo se. Jeff mlel hubou dál : " Celou tu dobu jsme byli proti tobě. Stálo nás to hodně úsilí, ale nakonec jsi nevědomky zlikvidoval takové jako ty. "
" To není pravda! "
" Ale je. Teď ti nelžu. Zbyl jsi už jen ty a tebe nebude problém zlikvidovat. " Vůbec jsem mu nevěřil. Nebo jsem spíš nechtěl.
Moji strážci znepozorněli a já se jim vytrhl ze sevření a vzal si Glockami s prstem hlídajícího muže. Sejmul jsem dva " kámoše " blížící se ke mě a vzdálil se z dosahu rukou, které se už už po mě sápaly. Po otočce jsem podřepl a začal střílet. Jeffa zrefila moje střela mezi oči, ale hlava se mu nerozletěla jako ostatním. Já vždycky říkal, že je tvrdohlavej. V tu chvíli se stalo několik věcí naráz. zaprvé mi došly náboje, zadruhé na mě začali ostatní střílet a za třetí naskočil motor auta. Bublajícího motoru si nikdo nevšiml, zato mého přesunu za nejbližší pahýl stromu ano. vyměnil jsem zásobník a začal střelbou krýt svoje autíčko. Několik jsem jich dostal, několik nabralo auto na přední kapotu. Zbylo jich pět a z toho dva zranění. Auto jsem nasměroval k sobě a jeden z nezraněných střelců si už nikdy nezastřílí. Mercedes mi zabrzdil za zády, já naskočil a zanadával si na lidi, co skáčou po kapotě mýho zlatíčka a na ty co po něm střílí.
Za dvě minuty jsem zbyl jen já. zaparkoval jsem na cestě a šel obhlídnout bojiště. Funkční zásobníky jsem mrtvolám zabavil. Přežil jsem a to nečekali. Teď jim pořádně znepříjemnim život. Promnul jsem si levé rameno a na ruce našel krev. Takže někdo měl úspěšnou střelbu. Vyléčím se hned v autě. Procházel jsem kolem Jeffovy kolem auta rozpůlené mrtvoly ( Pořádně Méďovy vynadám. Takhle z mrtvoly lezou střeva a kdo se na to má koukat - není támhleto žlučník? Fujtajbl! ) a řekl si : " Kdybys nebyl debil Jeffe...Kdyby, kdyby..........A myslel jsem to i na sebe.