Promluva se stromem

Dnes jsem tě hleda,
v noci jsem slyšela tvůj křik,
ale ten hlas neříkal kde jsi.
Chodila jsem v kruhu a slyšela,
že jsi blízko.
Tvoje výkřiky zněly do dálky,
a pak jsme tě našla.
Dube, tys naříkal,
tvé větve padaly,
viděla jsem dřevorubce,
ty krkolomné vrahy,
nedbaly na křik tvůj ani na křik skřítků okolo.
Svou sekerou zabíjeli semínko naděje a života,
každý tvůj křik je bolestnější,
když v tom skřítci přestali křičet.
Dřevorubcu dokonalis své dílo,
zabili Tebe, zabili život a naději.