Proč Francisca Raula

Evžen Franco Roul bojoval vždy v první linii. Prorážel nepřátelskými řadami s bezmezným přesvědčením o pravdě za níž bojuje. Každému se zdál být bojechtivým, divokým a nespoutaným. Přesto se tato báseň našla v náprsní kapse jeho kabátce, když jej kalená střela poslala na onen svět. Jeho nejbližší ji nechali vytesat na Francův hrob. Dodnes nám mramorová deska, zdánlivě bez života, praví: Proč ta zem je mokrá, když sucho v ústech mám? Proč ta země pláče, já před chvílí se smál? A proč moje píseň v tom nářku zaniká? Tak proč už ta země vůbec nedýchá? Proč potoky jsou rudé, když kolem smrtka chodí? Proč smích z rudé barvy již nikde nezazvoní? Proč lidé místo semen, ty zbraně nesli v pole? Proč jak v kruté hře obsazují role? Proč děti mhouří oči, vždyť kolem zář se line? Proč jen z ohňů kouř tou vesnicí se vine? Proč plamen sžírá domov, ten co dával klid? A proč já jej v zemi sám pro sebe mám mít? Proč hrozný křik a pláč bratří se tu spolu? Proč oči bratří mých nepohlíží dolů? Proč nikdo nechce vidět, to co tu vidím já? A proč smrt je příčinou, že ležíme tu dva? Proč jen dýka ostrá v mé hrudi našla cíl? Proč otec syna svého tak krutě zavraždil? Proč to slunce jasné svou záři odpírá mi? Proč nemohu být živ tam v dáli pod hvězdami? *** Proč stále válčíte, když pouze smrt to nosí? Proč o moc se přete, vždyť lidé chodí bosí? Proč je mocný král lepší než-li dobrý? Proč jeho lid prosí o spásný doušek vody? Proč nechcete jen v míru své děti vychovat? Proč neučit je kouzlu, že není nač se bát? Proč vaše oči slepnou, když světlo všude sílí? Proč nezkusit být trochu na svět kolem vás milí?