Dubgriane

Řekni, co se děje, mé malé dítě, nikdo jiný lépe nepochopí tě. Vždycky zuby mydlíš, čistíš, pucuješ, jak se večer vzbudíš, hned už pracuješ. Jméno tvé zavržené, Dubgriana jsi, načančané šaty odmítáš nosit. Co se jenom stalo s tvojí povahou? Vždy jsi přece byla dívčinkou jemnou... Kurz tance ti platím, jak pruhovaná, a ty zatím létáš tam ve výšinách. Tvé roucho od krve včera jsem prala. Copak takhle plýtváš, upírko malá? Co tě to potkalo, ty můj poklade? Tatíčka to vzalo, do rakvičky jde. Půjčilas mu svoji, prý jen na pár dnů. Mezitím už zase létáš k oblakům. Všichni tvoji drazí milí příbuzní, zazobané tety, přátelé nuzní, litovat tě budou, až nás opustíš, na tu dlouhou cestu, v letu vyrazíš.