Jsou děti bez šance

Viděl jsem chrám, ve kterém spaly v lipových kolébkách děti bez šance. Každý poutník si odnášel ty své do světla. Jeden den dokáže rozvonět růže mnoha barev s nebem modrým tak že čas až zešílí tou průzračností dané chvíle ve které varhany zakvílí pod prsty varhaníka. Ten osudný den provoní chrám dřevo lipové ze kterého kolébky vyřezány byly rukou toho kdo uviděl nekonečný houf dětí zavrhnutých těmi co v čase onom byli rozumní. Tak nezrození spí spánkem trpělivým, bezesným s očima otevřenýma v kolébkách svých neboť ví že každý projde chrámem ve stejné pokoře zástupů předešlých. V ten vyvolený den vyjde ze rtů píseň nesladší která dítěti oči zavře a vrátí sny aby splynulo v rodné náruči a kolébku uvolnilo pro další nezrozené.