Osudný projekt

Úvod: Celý příběh se odehrává kdesi v budoucnosti, cca kolem roku 3900. Do té doby se Rusko pokusilo dobýt svět, vznikla z toho 3.světová válka, ale cosi se zvrtlo a Rusko začalo prohrávat. 3.světová válka se zdánlivě chýlí ke konci, ale Rusové se nevzdávají a používají novou zbraň. Zbraň, která by se mohla s trochou neopatrnosti stát zhoubou celého světa. Froti Gregej byl programátor v jedné velké Ruské firmě s počítačovou technikou. Nesmíte si ale představovat, že to byl obyčejný programátor. Byl šéfem oddělení na antiviry. To si alespoň myslely státy proti Rusku bojující. Skutečnost ale byla jiná. Ve skutečnosti byl Froti jedním z šéfů firmy, která vyvíjela onu velice nebezpečnou zbraň. Jednalo se o uměle vytvořený virus, který měl zahubit lidi v státech, které pomalu, ale jistě dostávaly Rusko pod kontrolu. Mezi ně patřilo například Polsko, které se zvětšilo tak, že mělo společné hranice s Ruskem. Vytvořit virus, který by zahubil spousty lidí by nebyl problém. Ovšem jak zařídit, aby nezemřeli i Rusové. Tímto problémem se Froti zabýval. Neviděl žádnou možnost, jak se vyhnout nutnosti vybudování podzemních chodeb, do kterých by se Rusové po vypuštění viru několik let ukrývali, než by mohli zase na povrch. Tato metoda mu ale připadala naprosto hrozná, při představě, že by mělo celé Rusko trávit třeba deset let v podzemí mu přebíhal mráz po zádech. Polsko ale postupovalo rychle a proto nemuseli vybudování chodeb stihnout. ***** „Zapnout!“ utrhl se rozzlobený Froti na malou destičku ležící na jeho stole. Bylo to něco, jako dnešní počítač, ale celé to bylo velké asi 20*2*2cm, bylo to hlasově ovládané a vysílalo to světlné paprsky, které se zachycovaly ve vzduchu a vytvářely tam obraz. Počítač se zapnul a Froti se snažil dovolat určitým komunikačním systémem šéfovi celého vývoje, Khymu Brejskymu. Po chvíli se spojení navázalo. „Nevidím žádné jiné řešení, než vystavit podzemní město“ oznámil Froti. „A na tomhle jste pracoval celý měsíc?“naštvaně odpověděl Khym. „Ano, snažil jsem se přijít na něco lepšího, ale bohužel asi žádná jiná možnost, která se dá provést v tajnosti a rychle.“ „V tajnosti a rychle? Děláte si ze mě blázny Gregeji?! Myslíte si, že jste někde v roce 10 000 nebo co, kde si nenápadně zalezete do nějaké jámy s přístrojem velikosti počítače, za několik minut s ním vykopete stabilní podzemní město pod celým Ruskem a všechnu zeminu transportujete na Slunce, kde se roztaví a nikdo nic nepozná? Víte vy vůbec, jak dlouho trvá, než takové podzemní město vybudujete? Víte vy vůbec, jak velké přístroje jsou třeba pro takovou stavbu třeba? Víte vy vůbec, jak daleko maximálně můžeme něco přemístit?!!!“rozeřval se na Frotiho Khym. „Ano, Ano, na vybudování podzemního města budeme potřebovat nejméně 3 měsíce a transportovat předměty můžeme maximálně na vzdálenost několika málo kilometrů...“snažil se klidně odpovědět Froti. „Držte hubu a nebuďte drzý!!!“zařval Khym „Sám dobře víte, že máme maximálně 2 měsíce a že jste totální mamlas. Na vykopání podzemního města by dokázalo přijít i desetileté dítě a to během několika minut!!! Vám je 30 a přemýšlel jste nad tím celý měsíc!!!“ „...Ano a bohužel jsem na žádné lepší řešení nepřišel...“snažil se Froti o obhajobu. „Říkal jsem vám ať držíte hubu!“ječel dál Khym“Co teď mám říct panu prezidentovi?! Třeba tohle: ‘Pane prezidente, po měsíci práce jednoho absolutního idiota vám konečně přináším řešení. Vyhloubíme podzemní město. Sice to nestihneme a nepřítel si toho všimne, ale to nejspíš Gregejovi nevadí.‘ Jste absolutní idiot Gregeji! Celé Rusko kvůli jednomu takovému idiotovi, jako jste vy PADNE!!! Nejradši bych vám...“ Froti ukončil rozhovor. Vytáhl z tajné skrýše svoji laserovou pistoli, hlaveň si přiložil k hlavě a stiskl spoušť.