Půlnoční zvonění

Byla noc a měsíc byl v úplňku. George ležel v posteli a celkem spokojeně podřimoval. V jednu chvíli se však probudil, a zjistil, že si potřebuje trochu odskočit. Tedy vstal a odešel, na budíku skvostně zářily číslice oznamující blížící se 24. hodinu, po vykonání své potřeby se vrátil do obýváku. A náhle zpozoroval, že na obloze svítí měsíc a je v jasném úplňku. Však také, jak měsíční světlo prosvítalo skrz závěsy a osvětlovalo různě různé předměty, jinak ve tmě, vytvářelo takovou kouzelnou, trochu romantickou atmosféru. Vše vypadalo trochu jinak, než když jsme běžně v denním světle, tak tajemně. George byl vším tím velice ohromen a v jeho mozku vznikaly takové nové, svěží myšlenky a pocity, příjemné odpoutání od stereotypů za dne, čímž docela trpěl. Právě noci kvůli tomuto skoro miloval. Navíc zde blížící se půlnoc ho naplňovala pocitem takové naléhavosti, jako, že se možná bude něco velkého dít, pocitem trochu strašidelným, ale atraktivním. Nejvíce byl fascinován, když roztáhl závěs u okna a svítící luně pohlédl „přímo do tváře“. A tehdy ho v mžiku napadlo: Co takhle přesně o půlnoci prozvonit nějakou kamarádku? To by mohlo vypadat fakt zajímavě … Celý roztřesený a pln nadšení se vrhl ke svému mobilnímu telefonu a chtěl otevřít seznam čísel. Měl však drobné potíže, nejprve se mu zobrazila divná zpráva, která se nikdy nezobrazuje: „EVIL SYSTEM ERROR: CAN’T OPEN DAEMON’S LIST.“ a podruhé se seznam sice otevřel, ale s dost divnými jmény, jako Electric Mesiah, Antichrist, Antibudha, Antibrahma, Antialah, Satan’s Child, Satan’s Worker, Gama Source, Pleasurekiller, Killing Photon, The One of Existention Over, nikoli však jména jeho dívek. I čísla příslušející těmto kontaktům byla bizarní, u některých žádné, někde 0, někde zase *666, nebo *314159. Když mobil vrátil do výchozího stavu, jako logo operátora tam byl obrácený pentagram a pod ním obrázek lebky. Což jako možné je, ale on si tam nic takového nedával, a před otevřením seznamu tam bylo standartní logo. „Proboha. Co to je? To se ten mobil zbláznil nebo tam mám ňáké kanadské žertíky či viry? To snad ale u těchto obyčejných mobilů (Nokia 3310) ani nejde…“, pomyslel si George. „Ty mobily se už začínají chovat, jak Microsoft Windows“, zabručel pod fousy. S tímto operačním systémem měl totiž velké problémy. Raději už nic dál nezkoušel a vyndal a zpět vložil baterii, totéž provedl se SIM kartou. Poté mobil normálně nastartoval, a seznam se už otevřel s normálními jmény (i čísla odpovídala). Vybral si jednu dívku, která se mu moc líbila, a vůbec mu připadala taková zvláštní, navíc dost často dost dlouho ponocovala, takže bylo jisté, že teď bude vzhůru a uslyší to, a přešel k oknu. Vyčkal, až se na displeji zobrazí přesně 0:00, a vytočil číslo té dívky a čekal. Přitom se celou dobu strnule a zarytě díval na měsíc, jako by dělal něco posvátného. Napětí a nadšení v něm rostly. Zanedlouho se ozval dlouhý, jednolitý vyzváněcí tón, značící, že sousední telefon vyzvání. Zvláštní na něm ovšem bylo, že byl o 2 tóny nižší, než je běžné (jednočárkované a), a na konci krátce, ale ostře a hlasitě zazněl tón o 3 oktávy vyšší, než ten původní, prostě zesílil se vyšší alikvotní tón. To George trochu znervóznělo, ale připsal to neznámým anomáliím signálu. Dokonáno. Napětí v něm se uvolnilo. Ještě si chvíli vychutnával pohled na měsíc a do jím ozářeném obýváku a rozjímal, poté odešel zpět do postele. Najednou ho zničehonic přepadl takový divný svíravý pocit. Jako by se někde něco stalo, jakoby on sám udělal něco špatně. Živě si vybavoval podivné hlášení mobilu a to vysoké kvílení na konci zvonění. Co když to skutečně něco vyjadřovalo? Tyto myšlenky mu pořád rejdily hlavou, i když je popíral a přesvědčoval sám sebe, že je vše O.K. Zdálo se mu, jakoby teď uslyšel nějaké cvakání nebo kroky. Nakonec si řekl, že je jenom pořád rozrušený z toho silného zážitku z měsíčního světla, a to co viděl a slyšel mohly být jen drobné halucinace. S tímto jakž takž pokojně usnul. Příští den se ta dívka neprobudila. Už nikdy se neprobudí. Nikdy! Ráno ji našli v posteli u jejího mobilu mrtvou. Přivolaný lékař určil dobu smrti okolo půlnoci a na jejím těle nenalezl žádné zranění, řezné či bodné rány...