|
Horké slzy kanou po tvářích
a spalují líce,
tělo zachvátila horečka
a já neuzdravím se více.
Postihla mě nemoc zlá,
vzala zdravou mysl,
jsem tichý blázen šeptající,
že nemělo to smysl.
Od svého života
chtěla bych zahodit klíče
neb život bez tebe
pro mě nemá cenu více.
A tak můžu doufat jen,
že přijde rozhřešení
a od tebe dočkám se
snad jednou odpuštění.
Jsem jenom blázen,
který nerozmýšlí své činy
a pak duši spaluje
ten věčný pocit viny.
Zasloužím trest,
tak staň se mým katem
a víckrát nenazvi blázna
svým milovaným zlatem.
* * *
Už uschly slzy kanoucí po tvářích,
jež spalovaly líce,
tělo opustila horečka,
ale já neuzdravím se více …
|