Středozem

Skály jsou zdobeny dlouhými vodopády, barevné listí padá tiše se stromů, paprsky pronikají větvemi tak rády, že se mi odtud nechce nikdy domů. Ptáci se přilétli napít k čirému jezeru, divoké růže jsou zlíbány třpytnou rosou, růžovou jahodu ze země rychle seberu, byliny lesem omamnou vůni nesou. S Elfy si jejich píseň noci zazpívám, u ohně dovím se čerstvé zprávy okolní, s nimi snad nikdy obavy nemívám, vždyť tady se všichni cítí tak volní. Víte, kde leží ta země plná bílé krásy? Kde Elfí píseň radostně rozezní uši? Tam mají Elfky jak slunce zlaté vlasy. Tam – v té nekonečné lidské duši.