Prší
Noří, ponoří...
"Už nikdy, nikdy nebudu tak blbá, abych jela za věštěním do pralesa. Rohaté žáby, létající žáby, létající hadi. Příroda se tu zbláznila, Miell měl asi špatný den, zrovna se asi s někým hádal, když to tu dělal."
Noří
No a co, že noří? Je na téhle kouli z bláta vůbec nějaký místo se jménem "noří"?
Odpověz! Ssea, přikazuji!
Noří, oří, oří
Co se noří? Já si na tebe snad přinesu mapu, ty cuchto mrňavá. Ty buď ráda, že jsem tě vytáhla z toho pralesa a neopovažuj se dělat mi problémy, jinak si místo tebe koupím čápa a bude!
Venku prší. Ruka ozdobená třemi modrými náramky se zvedne z modrého hedvábí a rozzlobeně šťouchne do veliké sklenice. Jeden náramek rozmrzele zachřestí.
Noří! Oří! Noří, ponoří, oří.
Jak to myslíš? Noří jako... jako třeba když se ponořím do vody? Aess´se?
.....
Mlčíš? Dobře, u tebe mlčení asi neznamená souhlas. Takže noří má jiný význam?Ssae, mluv! Napověz, prosím.
Ruka se začne nenápadně krást k lahvi k vínem. Jeden z náramků zachřestí a ruka sebou trhne.
Asi mi už nenapovíš. Dobře. Oří? Noří, ponoří, oří, ano? To je hra, viď?
Sklenice se otřese a tlumené zadunění skla o dřevo na chvíli přehluší hlas vytrvalého deště, který neúprosně buší do střechy.
Takže hrajeme hru, slečno Ef? Dobrá, hrajeme hru. Takže já řeknu oří, ano? A ty mi odpovíš. Aess´sa?
Sklenice se otřese podruhé, div se nepřevrhne. Tentokrát ji nezachytí ruka s náramky, protože ta teď svírá víno. Po sklenici se musí natáhnout druhá ruka, Tato ruka má nalakované nehty. Každý nehet je jinou kombinací lesklé modré a mořské zeleně a když nehet na prostředníčku zavadí o sklenici, ozve se tlumené pinknutí.
Noří.
Dobře, noří. Ehm... takže třeba... třeba ponoří. Ponoří, ssa!
Zanoří
Zanoří? Dobře, takže třeba hovoří? Hovoří, ssa!
Hovoří, umoří, pohoří. Fortuna!
Zvuk kymácející se sklenice tentokrát vyzněl posměšně.
Ne hovoří? Tak co chceš, ty žábo mrňavá?
Noří!
Noří? Jenom na noří? Jsi blázen, kolik takových slov asi existuje, he?
Noří jinak pohoří.
Nevyhrožuj.
Pohoří.
Venku zaduněl hrom.
Napověz, ssea!
Pohoří!
Štveš mě! Jestli mi nepomůžeš, nepomůžu ani já tobě, couro.
Umoří.
Napověz! Ssa´saen! Přikazuji ti, ssea!
Modrý hádek, obtočený kolem druhé ruky, se vlní. Zlobně, chce kousat. Zelenomodrý nehet klepne na stůl, zvuk málem převrhne sklenici. Zaburácí hrom. Vysoko, vysoko nad rukou jsou v namodralém mramoru zasazeny dva kameny. Modré. Útočně si měří sklenici, která se už nekymácí. Stojí v klidu, lekla se.
Noří. Noří jinak pohoří. Fortuna?
Noří. Místo s noří? Ssa? Fortuna?
Fortuna. Nehoří.
Dobře, už nehoří. Vynoří, ponoří, zanoří....
Fortuna...
Poraď, prosím. Sien.
Z moří.
Z moří? Někdo někoho zmoří, no to je fakt skvělé. Bohové, příště seženu ropuchu.
FORTUNA!
Sklenice se opět málem zvrhne. Ruka s náramky ji zachytí, ale náramky chrastí neobvykle silně- ruka se třese.
Co? Ropucha? Já vím, že nemáš ráda konkurenci, ale vy z tropů jste prostě moc tento... exotické. Nerozumím vám ani slovo. Podívej se, oproti těm ostatním jsi ještě celkem normální, přiznávám. Cože? Já vím, že ropuchy jsou přízemní, ale nemluví v hádankách. Odpoví ti hned, nebo řeknou, že neví.
Umoří. Ten z moří!
Ten z moří? Ne, já vážně nevím, žábo.
Bůh moří, krávo!
Tos to nemohla říct hned? Děkuju. Takže Telconar. A co s ním je? Bůh?
Fortuna.
Ta, co boří. Bohyně boří. Vrčí, boří.
Alyka.
Ta, co boří. Žije?
Dobronoří? Eriino Dobronoří? Propána, jestli mi teď řekneš, že celou tuhle půlhodinovou tirádu jsi tu předvedla prostě proto, že neumíš kváknout o Dobronoří, zabiju tě.
Fortuna. Noří. Dobronoří. A teď mě pusť, svině.
Vrací se nám řeč, co? Já tě pustím, ale musíme počkat až začne pršet. V tomhle pralese by mě něco sežralo, kdybych nešla pršením vpřed. A ty víš, že pršet nemůžu, když je sucho.
Fortuna.
Venku je děšť a v dešti prales. V pralese je domeček. V domečku je postel, stůl a židle. Na posteli leží modrá látka a v ní postava. Na stoje stojí sklenice. Obě spí, sklenice i postava.
Fortuno?
Hmm?
Proč jste vy žáby tak silně magické se sklonem k věštění? Chápu, že někdo bez smyslu pro vodu by ti neporozuměl, ale proč zrovna žáby? Proč ne třeba rybičky nebo chobotnice?
Nevšimla sis u rybiček ničeho?
Něčeho ano, ale málo.
Pršíš. Neplaveš, ale pršíš, proto rozumíš žábám.
Takže já nemám moře?
Mluvila už jsi někdy se sasankou? Nebo s korálem?
Ono se to nedělí jenom na živly, Fortuno? Ono se to dělí i na druhy živlů?
Jistě. Třeba země má rostliny a kameny. Oheň se dělí na slunce a plamen. A vzduch na vítr a ještě něco, to si nepamatuju. Vy vody jste nejhorší, máte pršení, moře s řekami a sníh.
Fortuno, už prší.
Už?
Jo. Splním slib, pustím tě.
Mari...
Copak chceš, Fortuno?
Víš ty vůbec, jak se do Dobronoří jde?
Najdu si vodu. Nebo počkám na déšť nebo na zimu a půjdu sněhem.
Zabloudíš. Pohoří, umoří.
Venku prší. Přede dveřmi stojí postava a drží sklenici.
Fortuno...
Copak je, Mari?
Já asi vážně nevím, kudy do Dobronoří.
To je špatné.
Venku prší. Postava není vidět, prší směrem k jezírku.
Mari...
Fortuno...
Mari, možná bych tě mohla dovést do Dobronoří.
To bych moc ocenila, Fortuno. Ale bylo by to pryč z pralesa
My rosničky se vyznáme všude.
O to nejde... všechno tu opustíš.
Já vím.
Jsi rosnička, exotická. Nerozumíš mi.
Já vím.
Máš tu svůj rybník, svoje mouchy, svoje hnusný, vlhký stromy.
Já vím.
Půjdeme všude možně, třeba tam ani nebude pršet a nebude tam voda a nic.
Mari! Já tohle všechno vím.
Přesto se mnou půjdeš?
Fortuna.
Proč, u Koh´naarga?
Zaprvé, jsem žába podnikavá. Zadruhé, potřebuješ ochranu. Nechechtej se tak pitomě, Mari, štveš mě.
Echm, echm... checheche... déšť se přece nemůže chechtat. To je jedno... checheche... máš ještě zatřetí?
Jistě. Zatřetí- půjdu s tebou, protože jsi moje kamarádka, Mari a protože mě baví věštit. A nedovolím, abys využívala služeb nějaké špinavé, uválené, vesnické ropuchy.
Venku prší. Na dešti stojí dívenka v modrých šatech, které se jí lepí na tělo. Mokré vlasy se jí začínají shlukovat do pramínků, které se jí plazí po obličeji jako malí hadi. Dívka zápasí s víkem sklenice. Sklenice se otevře a z ní vyskočí zelená rosnička. Dívce přeleze po natažené ruce a skočí do kapsy na jejím ranci.
Je to tu pohodlné.
Fortuno?
Ano, Mari?
Děkuji ti.
|