Záblesk paměti

ZÁBLESK PAMĚTI


Je to tisíc oběhů domovské planety kolem centrální hvězdy naší soustavy, co jsme se vydali do vesmíru. Je to tisíc oběhů, co jsme udělali největší krok vpřed v historii. Mírumilovná civilizace poučená ze svojí nešťastné minulosti. Průzkumníci. Po sluneční soustavě přišel blízký vesmír, po blízkém vesmíru přišli jiné hvězdné systémy. Ti nejodvážnější z nás se vydali ve svých ledových postelích bez jistoty probuzení, nebo návratu do temnoty a prázdna vesmíru pro naše poznání a pokrok. Třicet lodí. Třista nejlepších vědců a astronautů.
Je to osmset oběhů, co jsme se dočkali posledních. Bylo to čekání bez naděje. Dvacetdevět zklamání. Dvacetdevět návratů s příslibem vesmírné samoty. Je to osmset oběhů, co přiletěli první návštěvníci. Stala se největší událost v historii. I když všichni z poslední lodi zemřeli, oni je našli a nakonec přivezli domů. Dvěstědevadesát přeživších. Deset hrdinů, kteří se nikdy nedozví, co pro nás vykonali.
Je to sedmset oběhů, co jsme se stali součástí vesmíru. Bez pomoci ostatních - tak bylo psáno - jsme objevili nadsvětelné motory. Pak jsme se mohli stát plnohodnotnými členy aliance světů. Technický pokrok a pomoc nespočet ras a civilizací pomohl vyřešit všechny problémy na domovské planetě. Přišla doba objevování a kolonizace, rozvoje a blahobytu. Byla to dokonalá doba.
Jo to pětset oběhů, co se na druhé straně v nejvzdálenější části aliance v nevýznamném ramenu galaxie ztratila první průzkumná loď. První z mnoha. Byla to i naše ztráta. My jsme průzkumníci. My jsme si vydobyli jako nejmladší rasa toto privilegium. Jenom málu ze všech se to povedlo. Vyslali jsme hodně lodí, aby zjistily, co se děje, žádná se nevrátila. Až rada světů rozhodla. Povolala kastu válečníků. To oni zajišťovali ochranou aliance. Tisíce oběhů čekali, aby byli probuzeni a teď přišla jejich doba. Vyslali flotilu velkolepých válečných lodí. Lodí, které měly zjistit, co se stalo s tolika průzkumníky. Deset lodí největších a nejlepších, jaké kdy aliance postavila, se vydalo na dalekou cestu. Vrátila se jedna jediná. Těžce poškozená a se zprávou, kterou už všichni tušili. Našli novou rasu. Krvelačnou, barbarskou. Představovali všechno, co aliance neschvaluje. Přeživší přivezli hroznou zprávu o bitvě v pásu tří hvězd, která trvala jenom několik minut. Deset lodí proti jedné. Útočili bez varování, rychle a tvrdě. Než naši stačili zareagovat, tři křižníky byl, úplně zničené a dva vyřazené z boje. Loď bojovníků, rychlá a smrtící, bojovala tvrdě, dokud mohla. Nakonec početní převahou zůstala těžce poškozena a obklíčena. Místo zajetí však zvolili smrt. Zničili svou loď a s ní i žalostné zbytky naší flotily. Tato zpráva se rychle rozšířila po známých světech. Rozšířila strach. Rada zakázala tuto část vesmíru a mezi námi a Ničiteli, jak se začalo říkat rase bojovníků, postavila veškerou vojenskou sílu aliance.
Je to čtyřista oběhů, co poslední válečná loď v obranné linii padla. Nastala doba temna. Ničitelé si podrobovali jednu planetu za druhou. Kapituloval i centrální systém. Miliardy zahynuly, miliardy živořily pod vládou Ničitelů. My jsme vzdálený systém, my jsme mladá rasa s temnou minulostí, my jsme válečníci. Naše poloha byla vymazána ze všech archivů a ze všech navigačních počítačů celé aliance. My jsme poslední šance civilizace.
Je to třista oběhů, co jsme dokončili největší válečnou flotilu, kterou kdy aliance spatřila. Tisíce křižníků, desetitisíce podpůrných lodí, nespočet bombardérů a stíhaček. Válka může začít.
Je to dvěstě oběhů, co se nám podařilo ničitele vytlačit za hranice aliance. Byla to strašná válka, která však ještě není u konce.
Je to padesát oběhů, co jsme si mysleli, že je všechno u konce. Poslední křižníky se probily přes tuhou obranu tam, kde to všechno začalo. Domovský svět Ničitelů. Modrá planeta s jedním měsícem obíhající na třetím místě nevýznamnou hvězdu v zapadlém kousku galaxie. Oni sami jí nazývají Země. Byla zničena, aby se už nikdy neopakovalo utrpení které způsobila jediná rasa… Lidé. Padlo rozhodnutí a deset miliard zahynulo v jediném okamžiku. Mysleli jsme, že nastává opět doba rozkvětu civilizace.
Je to tisíc oběhů, kdy jsem se zrodil ze splynutí dvou bytostí v jednu. Jednou za sto generací, jeden jako já. Já jsem průzkumník, já jsem zapisovatel a paměť věků. Mysleli jsme, že je válka navždy u konce. Mýlili jsme se. Ničitelé povstali z prachu svojí smrti a jsou horší než dřív. Už po nich nezbývá nic. Nic, co je potřeba si zapamatovat. Já jsem paměť věků a zemřu spolu s poslední planetou aliance. Je to tisíc let, kdy jsme udělali největší chybu v naší krátké historii.


Bude to několik minut, pak nás zničí nejstarší rasa ve vesmíru. Oni propadli samotě, po stotisíc let byli v galaxii sami. Po stotisíc let mezi sebou válčili až dosáhli dokonalosti. My jsme je sjednotili, aby nás mohli zničit a vytvořit si vesmír který znají. Oni jsou nejstarší rasa. Oni jsou lidé. Oni jsou naše smrt. Už není co zapsat. Přicházejí.