Anabela

Zkusím letět nad obzor
najít svou lásku Anabel
dětský pláč a svící zář
jsem smrti posel
na demiurga dej si pozor!

Čtyři černí koně v trysku utíkají
Dies Irae temní andělé hrají
drak dští oheň a síru
jen neztrať víru

Ach, Jane tys to věděl
jen hlasitě křič, nikdo tě neslyší
má duše zlu propadlá
antikrist mě ze sna budí
sklidím co jsem zasel

Kosti v prášek rozdrtím
olovo ve zlato proměním
život věčný téměř mám
však lásku svou ztratil jsem a jsem sám

Jiskra čistá v nitru doutná
Sofie za svým šarlatovým závojem
Kristus nám dal život věčný
nyní démoni jsou jen předvojem
snad mě jednou pozná

Styrax si stříknu do žil
abych znovu ožil
kosti potáhly se masem, kůží
a krev mohla zbarvit růži

Apokryf jenž v bibli není
smyčce teskně volají
Bůh je jen jeden
však v jeho nitru se potají
skrývá ďábel tak zanech snění

Varhany táhle znějící
chorál probouzí ještě spící
zvěstují příchod věcí příštích
lásku a svár v jednotě bytostí blyštivých

Země vystupují ze dna moří
hory vysoké se ztrácí
orlové letí a s nimi oheň a mráz
starci se potácí
ženy děti hoří

Autodafé církve římské
nevrátili věci rajské
Nachaš se jen tiše směje
Hrůze do tváře

Po několika dnech…

Listí tleje
kámen drtí
vítr skučí
a mě mrzí
že tak sama je

Anabela ta nejkrásnější z démonů
její rty jsou sladší než šťáva ze žlutých melounů
vystavím pantakl bláznovství
a obleču se jen radostí

Resurrect mé rty šeptají
mlha kolem ohně potají
tvar nahé dívky bere na sebe
a já vzlétám ke hvězdám
navždy