|
Za mořem slanějším nežli jsou slzy,
kde ranní slunce vstává už brzy,
za horou vyšší než lidský strach,
kde s jarem nádherně rozkvétá svah.
Kde noc se střídá s vládou dne,
Zeleň, kam oko dohlédne,
zahalen do mlhy prostřen je kraj
líbezný na pohled, hezčí než Ráj.
Kraj věčně blažený, perla všech krás,
za jitra slyšíš tam slavíkův hlas.
Soumrak je ponořen do tónů ticha,
však do tmy zde hrůza neproniká.
Lesknoucí duha tu sto barev mívá,
vodní tříšť tancuje a řeka zpívá
o dálkách modravých, o lesích bez konce,
o horách vysokých, o kvítí na louce…
Tak vždycky když mě srdce bolí,
vzpomenu na kraj nedotčený,
zemi nad jiné vzdálenou,
krajinu ze snů spřadenou.
|