Credendo vides

Jednoho zimního večera, když se Kristian vracel s Maxem ze stadionu po namáhavém tréninku domů, zastavila Kristiana jeho matka. V očích měla zděšení, které Kris nikdy nespatřil, za svých 15 let života ještě ani jednou. Matka se své neštěstí snažila skrýt, ale neúspěšně. Požádala Maxe, aby je nechal o samotě. Když Max zašel za roh, matka spustila: „Nevím jak ti to říci, ale“, přistoupila k autu a otevřela dveře u spolujezdce, Kristián nastoupil. Současně s matkou zabouchli dveře a ona nastartovala, „ale musíme si pospíšit, tak ti to řeknu cestou.“ Pomalu se rozjela a Kris poznal, že nejedou domů, mířili k nemocnici. „Kam to jedem“, zeptal se zvědavým tónem. Chvíli nastalo ticho a bylo slyšet tlučení srdce matky, která se nadechla a se slzami v očích odpověděla. „Za tátou, měl nehodu.“ V tu chvíli by se v Krisovi krve nedořezal. Všechny jeho myšlenky se soustředily na otce. Když dorazili na parkoviště u nemocnice, Kris vyběhl z auta přímo k prvnímu vchodu, který měl při cestě. Přitom nemyslel na nic jiného nežli na otce.. Náhle přes sklo ho zahlédl. Pomalu se začal probojovávat mezi lidskými těly, které mu stály v cestě za ním. Přišel do pokoje, kde ležel otec a u jeho postele seděl děda, který pohledem přelítl na Kristiana, pomalu se zvedl objal ho a odešel z pokoje. Kris přistoupil k otci a viděl tu spoustu hadiček a kabelů, které do něj či z něj vedly.Bylo slyšet pravidelné pípání nějakého přístroje, který zachycoval srdeční tep otce. Chytil tátu za ruku a jemně ji pohladil. Otec otevřel oči, s bolestí se usmál a prozradil synovi tajemství: „Víš, cítím, že tu dlouho nebudu, tak nebreč, protože já budu navěky s tebou, jen budeš muset věřit, nezapomeň, kdo věří, uvidí“. Náhle Kris cítil, jak se otcovo sevření ruky ztratilo a to nepříjemné pípání utichlo. V tu chvíli byl někým odveden z pokoje. Po pár hodinách vyšel doktor z operačního sálu se slovy: „Je mi to velice líto, dělali jsme, co šlo, ale nebylo mu přáno zde zůstat“. Kris odešel a jen přemýšlel nad otcovo posledními slovy. „Kdo věří, uvidí, co je to za blábol.“ Bez zaváhání opustil areál nemocnice a šel směrem k domovu. U vstupní brány areálu nemocnice stál Max s Krisovou kamarádkou Katerinou. Kris kolem nich prošel bez povšimnutí. Kate ho dostihla a zastavila ho. Z jeho pohledu vyčetla strašné utrpení, které právě prožíval. Ten pohled mluvil za vše. Přitiskla Krise k sobě a ten jí s brekem obětí opětoval. Kris ucítil jak ho Kate hladí po zádech. „Jen breč, uleví se ti, breč.“ Krisovi se podlomila kolena, pustil Kate a pomalu začal padat na znak. V poslední chvíli ho Max zachytil. Kris se pomalu vzpamatoval a v doprovodu přátel šel domů. Po cestě nepromluvil ani jediné slůvko, jen myslel na otce a na vše, co s ním prožil, i když toho nebylo moc. Když přišli před Krisův dům, Kris otevřel dveře a pokynutím ruky naznačil, aby vstoupili. Kate vešla jako první, po ní Max a jako poslední vešel Kris. Všichni se pomalu odebrali do Krisova pokoje, který byl velký a prostorný. Kris vzal hokejku, na které bylo jméno otce a plácl s ní do puku na zemi, poté ji odložil a usedl nevědomky na postel ke Kate, kterou objal. Max seděl naproti nim na židli u stolu. Měl chuť zavtipkovat, ale rozmyslel si to. V tuto chvíli to nebylo vhodné. Kris se opřel o Kate a ta ho pět objala, ale odezva nepřišla. Kate pohlédla na Krise a ten spal, slétla pohledem na Maxe a ten jí pohled opětoval a odvětil: „ Nediv se, je od šesti hodin vzhůru. Musel přetrpět osm hodin ve škole, a pak ten trénink, i já bych spal a nakonec to s jeho otcem? „Jen ať se prospí.“ Zvedl se přistoupil k posteli a začal z Krise svlékat teplé oblečení z venku se slovy: „Tak mi pomoz, seš těžkej jako pytel vovsa .“ Kate a Max spáče uložili do postele. Pomalu odcházeli, když je Kris chytil za ruce „Nechoďte, nechci být sám.“ Žadonil Kris. Max a Kate ho chápali, Kris otevřel skříň, ze které vyndal polštáře a deky. Mezitím Max rozložil gauč, který měl Kris v pokoji a na který se vešli všichni tři. Uložili se ke spánku a usnuli. Když matka dorazila z nemocnice domů, kde se zdržela kvůli nějakému vyřizování papírů ohledně manžela, otce Krise, uviděla na rozloženém gauči nerozlučnou trojku již od malička, jak tam tiše spí. Všichni tři se probudili, ale ne tam, kde usnuli. Kris se rozběhl s radostným křikem. Kate si všimla důvodu radosti Krise jako první, jeho otce. Stál tam v bílých kalhotách, botách a bílém triku. Kris se odrazil a skočil na otce a objal ho co nejsilněji, ale také nejjemněji, jak to šlo. Po chvíli ke Krisovi a otci dorazila Kate s Maxem. Oba slušně pozdravili. Max ze sebe vykoktal zvláštní otázku: „Ne-ne-nejste náho-dou, te-tedy, jak to mám říci ...“ přerušil ho smích otce: „Mrtví? Jsem, a nespíš ty náhodou v Krisovo pokoji?“ Max vyvalil oči a zmohl se pouze na prosté ano. Jeho zvědavost mu nedala pokoje. „A jak je možné, že vás vidím a mluvím s vámi?“ zeptal se Max. „To je to zvláštní Kdo věří, uvidí,“ odpověděl Kris, jak mi došlo, je to jen sen a já jsem vás do něj vtáhl.“ Otec na znamení souhlasu pokýval hlavou. „Jmenuji se Dominik, ale říkejte mi Dom, a to vy si nechte pro starší,“ řekl otec. „A teď pojďte se mnou.“ Pokračoval Dominik, „chci vás zde provést, a nenechte se mýlit, ale toto není říše snů či nebe, toto je říše duchů.“ Všichni čtyři šli směrem k bráně, u které stála postava muže. Když přišli blíže, bylo poznat, že je to muž v rytířské zbroji, helmici měl položenou u nohou, meč s pochvou měl připnutý k tělu. „Koho nám to vedeš Dome?“ zeptal se rytíř. „To je můj syn a jeho kamarádi, exkurse do říše duchů, vždyť to znáš Patriku,“ zavtipkoval Dom. „Ale víš, že jako strážce říše duchů, je tam nemusím pustit?“ zeptal se Patrik. Nastala chvíle ticha. „Tak jděte,“ pokračoval s úsměvem na tváři a otevřel bránu. Čtveřice vstoupila do říše duchů. Vše vypadalo normálně, stály zde domy rozličných druhů a velikostí, za domy byl vidět les, prostě jako v normálním světě. Dom začal všem vysvětlovat: „Vše, co zde vidíte, je původem ze země, protože vše na zemi má svou duši a životní podstatu.“ pohlédl na děti a u Kate poznal strach. Pokračoval ve vysvětlování: „Ale není se čeho bát, je to tu rozděleno na různé osady, které se liší povahou lidí nebo zvířat.“ Max ho přerušil: „Takže obrazně řečeno vrazi žijí spolu a tak dál??? „Asi nějak tak,“ potvrdil Maxovo mínění Dom. „Nerad to říkám, ale teď musíte jít, váš čas vypršel.“ řekl smutně Dominik. Kris objal otce se slovy: „Já se vrátím, pokud je to možné,“ Dom přikývl, „a pokud budou chtít i tví přátelé mohou také.“ Vyšli spolu z brány, rozloučili se s Patrikem a v tu chvíli se vše začalo ztrácet v mlze. Jako první se probudil Kris, poté Kate a jako poslední Max. Bylo osm ráno, nejprve si mysleli, že zaspali, ale pak jim došlo, že je sobota a oni nemusí do školy, ale Kris a Max musí v deset na trénink. Pomalu se oblékli a šli na snídani. Matka ještě spala, tak Kris udělal nějaké toasty, čaj a samozřejmě připravil své oblíbené cereálie. Při snídani Kate začala: „Mě se zdál zvláštní sen, byli jsme v nějaké vesnici a byl tam Krisův otec.“ Kris se usmál a prohlásil, že ten sen byl jeho a jak spali spolu, tak je vzal s sebou. Kate vykulila oči. „Ale jak je to možný?“ Zeptala se. „Nevím, ale rád bych si to zopakoval.“ Kris pohlédl na Kate, a pak na Maxe, ten se usmál „Já taky, ale teď už musíme na trénink.“ Když dosnídali, kluci šli pro vybavení. Kate opláchla nádobí a šla s klukama na trénink. Kluci v hale zamířili do šaten a Kate si šla sednout na tribunu. Sedla si a během chvíle začal trénink, který byl zahájen rychlým rozbruslením. Z Krisových pohybů poznala, že stále myslí na otce. Po rozbruslení se začalo s tréninkem oslabení a přesilovek. Kate stále sledovala Krise a zahlédla na zadním krytu jeho masky fotografii otce. Po hodině nácviku standardních situací trenér dal patnáct minut přestávku, Kate seběhla ke střídačce, aby si promluvila s kluky. Kris dal Kate pusu na tvář a řekl: „Jsem rád, že tu si se mnou, ale teď mě omluv, musím si sednout.“ Usedl na lavičku a sejmul masku, kterou měl položenou pouze na temeni hlavy a se smutkem v očích pohlédl na zadní stranu. „Nezklamu tě, udělám vše, abys byl na mě pyšný. Splním tvůj sen, bude ze mne nejlepší brankář, který kdy žil,“ pomyslel si při pohledu na fotku a nastoupil na led k dalšímu tréninku.