Credendo vides II

Od první návštěvy říše duchů uběhlo pět dní. Byla středa, což byl den, ve kterém se hrál zápas na domácím ledě. Pro Krise to tento týden nevypadalo moc slavně, protože ho trenér určil náhradníkem. Asi to bylo způsobeno nedávnými událostmi v Krisově životě. Kris seděl na střídačce a znuděným pohledem sledoval hru. V polovině úvodní třetiny zaslechl slova: „Seš hluchej? Padej na led!“ Křičel na Krise trenér. „Chceš to písemně? Jak dlouho mám čekat až zvedneš ten tvůj línej zadek?,“ pokračoval. Kris se zvedl a omluvil se, že se zapřemýšlel. Trenér se mírně začervenal, ale dělal jakoby nic. Když Kris vstoupil na led, pohlédl na plátno za branou, kde byl pohled, jak Kris míří k bráně a na protější tribunu, která byla za Krisovo zády. Jedno místo bylo prázdné, ale sedadlo bylo sklopené. To už se otáčel na hranici brankoviště. V otočce prudce zabrzdil a zjistil, že na volném místě seděl otec. Na znamení pozdravu sklonil Kris hlavu a přitiskl hokejku na prsa. Shodou okolností hokejku dostal od otce. Kris se Začal rozcvičovat a zápas pokračoval dál. Kris byl nepřekonatelný. Jeho zákroky byly jisté a přesné. Ve stejném stylu dochytal celý zbytek velmi rychlého zápasu. Když odcházel z ledu, pohlédl do hlediště, které bylo prázdné, což Krise velice zamrzelo. Čekal, že tam bude otec a uvidí, jak se činil v brankovišti. Když v šatně ze sebe sundal výbavu, šel do sprchy, která už byla prázdná. Pustil vodu a v ševelení vody uslyšel: „Dnes jsi se vyznamenal, zíral jsem, jak si kouzlil.“ Kris se otočil a ve dveřích stál otec. Krys vypnul vodu a přistoupil k otci. „jsem rád, že tě vidím,“ zašeptal Kris a objal otce. „Jak to že jsi tady? Já myslel, že je ti přístup do země živých odepřen? pokračoval. „Na co si myslel, když jsi šel na zápas a na co, když jsi seděl na střídačce? Co sis přál a v co jsi věřil?“ Nadhodil otec. Kristian se usmál a oblékl se. Rozloučil se s otcem a opustil šatnu. U vchodu na něj čekala Kate, na kterou úplně zapomněl. „Omlouvám se, mluvil jsem,“ Kate ho přerušila „s otcem. Já vše slyšela.“ Kris se usmál a bez přemýšlení chytil Kate za ruku. Cestou se zastavili na pohár v nedaleké cukrárně. Když dojedli, blížil se čas večeře. Kris Kate navrhl, jestli by nechtěla povečeřet u nich doma. Kate to s radostí přijala. Po večeři, Kate a Kris šli do pokoje, aby si udělali úkoly na následující den. To jim trvalo pouhých deset minut. Když dopsali úkoly, Kate si sedla na zem ke stojanu s cédéčkama a vybrala jedno z nich. Otevřela obal, vyjmula CD a vložila ho do přehrávače. Po chvíli Kris zjistil, že je to Katino nejoblíbenější cédéčko, které vlastnil. Tato skutečnost byla utvrzena tím, že si Kate něco broukala v rytmu písničky. Když začala další písnička, obrátila se Kate na Krise a zadívala se mu do očí. Zvedla se ze země a sedla si naproti němu. „Kdybys cokoliv potřeboval, staří říct.“ Mírně se usmála a opět se Krisovi zahleděla do očí. Kris přikývl: „Zatím nic nepotřebuji, jsem rád, že jsi tu se mnou. Samota ve mně vyvolává smutek. Moc ti děkuji za tvoji společnost.“ Vstal ze židle a přešel k posteli, sedl si vedle Kate, pohladil ji po tváři a zopakoval: „Moc ti děkuji.“ Kate se usmála, přitiskla Krise k sobě: „Není zač, co bych pro kluka svých snů neudělala.“ Krise tato věta zaskočila, ale byl velice rád, že ji slyšel. Kate se podívala na hodinky a vyhrkla: „Ježiš, to je hodin, musím domů.“ Kris se s ní rozloučil, ale pak mu to nedalo a šel ji vyprovodit k jejímu domu. Kate zastrčila klíč do zámku a otevřela dveře. Než vstoupila do domu, rozloučila se s Krisem: „Tak se uvidíme zítra ve škole.“ „Tak zítra“ zamumlal Kris, zamával Kate, když zavírala dveře. Na patě se otočil a mířil k domovu. Bylo chvíli po deváté večer, byla jasná a mrazivá noc, z hůry na Krise koukaly tisíce miliony možná i miliardy hvězdy. Po cestě zašel do parku, sedl si na nejbližší lavičku a sledoval hvězdy nad sebou. Hlavou mu běhalo tolik myšlenek, že je ani nestačil sledovat. V hlavě měl učiněný chaos. Začal cítit, že jeho tělo začíná prochládat, tak se rozhodl, že raději půjde domů. S velikou námahou postavil své ztuhlé tělo a vyrazil k domovu. Před domovními dveřmi naposledy pohlédl na hvězdy a vstoupil. Když přišel do svého pokoje, převlékl se do pyžama a šel do koupelny, aby vykonal večerní hygienu. Hlavou se mu přestaly míhat myšlenky, až na jednu. „Jak to myslela? Kluk mých snů? To určitě plácla, aby mě uklidnila.“ Kris si to nepřipouštěl, ale s touto myšlenku si nehrál ve smyslu, že není nereálná, ale že je reálná a on cítí ke Kate to samé. „Mám ji to říct nebo nemám? Náhle zauvažoval Kris. „Kdybych nebyl takovej srab a řekl jí to, ale co když se začne smát a vysměje se mi do očí? S mamkou o tom mluvit nemůžu, ta tomu nerozumí. Ale komu to mám říct?“ zazoufal si Kris. „Táta“, radostně vyjekl. Myslel na otce až z toho usnul. Probudil se na nějaké louce, ale nebyla to ta jako při první návštěvě říše duchů. Byl velice zmatený, rozhlížel se kolem sebe, ale nikoho neviděl. „Koho hledáš?“ ozvalo se zpoza keře, „Doma? Nebo se mýlím?“ Kris se otočil ke keři a uviděl starce oblečeného v kusu hadru jako chodívali Římané. Měl dlouhé, šedé vousy a vlasy. Na čele měl lebku nějakého tvora, kterého Kris nemohl identifikovat. Jeho postava byla šlachovitá a ne příliš svalnatá. Podle prvního pohledu bylo zřejmé, že je to nějaký věštec či šaman. Kris si změřil muže pohledem. „Dobrý den“ pozdravil. „Hledám svého otce, jak jste pravil.“ „To je náhoda, před několika okamžiky odešel do města Patria, tam, kde jsi byl i se svými kamarády před pěti dny.“ Kris se zadíval na staříka „Jak to víte?“ „jsem šaman Patrie a vím spoustu věcí. Mimochodem Kristiáne, jmenuji se Luk. Vím, proč tě sem otec zavedl, ale prozradit ti to nemohu. Každá bytost má určenou cestu, ale způsob pohybu po ní si určuje sama. A teď mě následuj.“ Otočil se zády ke Krisovi, mávl rukou na znamení, že ho má následovat. Kris neváhal a následoval Luka. Chvíli šli po louce a potom vstoupili do lesa. Z hranice lesa byla vidět stará chatrč. Jak Kris správně odhadl, bylo to Lukovo obydlí. Když došli k chatrči, Kris si všiml různých bylinek, které Luk sušil na natažených provázcích. Luk nějaké bylinky otrhal a zatáhl Krise dovnitř, do svého sídla. Kris shledal, že místnost, ve které jsou, je dvakrát větší než jeho pokoj. Luk usadil Krise na lavici u stolu a šel k ohništi, aby uvařil čaj. Vrátil se ke Krisovi, podal mu čaj a usedl na druhém konci stolu. „Asi máš na mě nějaké otázky, sem s nimi.“ začal Luk. „Nevím, o čem mluvíte“ oponoval Kris. „Nic tě netrápí?“ usmál se Luk. „Neuražte se, já bych o tom raději mluvil s tátou.“ povzdechl si Kris. „Mě se můžeš svěřit, vím o všem, co tě trápí,“ Luk dolil Krisovi čaj a pokračoval, „rád bych ti řekl, co vím, ale musím odpovídat na tvé otázky, které budou vyřčeny.“ Kris se zadíval na Luka. „První otázka, mám říct Kate, že k ní cítím totéž, co ona ke mně? Bojím se, že to, co mi řekla, bylo řečeno jen ze soucitu.“ Luk se zadíval na Krise, zavřel oči: „Naslouchej srdci svému. Ona k tobě náklonnost cítí, rozhodnutí je jen a jen na tobě.“ „Nemohl bys mi prozradit něco z mé budoucnosti?“ tázal se Kris. „Nemohl, protože osud není jistý, vše záleží na tvých činech. Jediné co ti povím, je to že tě brzy potká těžké rozhodnutí. Budeš se muset rozhodnou mezi bezstarostnou budoucností a méně jistou budoucností. Když si vybereš tu bezstarostnou, budeš muset opustit vše, co ti bude drahé a vše co budeš mít rád.“ Luk otevřel oči. „Budeš muset jít, jinak zaspíš a to by si Dom nepřál“ Kris sebou trhl a vyjekl: „Kruci škola, já na ni zapomněl.“ Kris se rozloučil s Lukem a poděkoval mu za pohostinnost. Ráno se Kris probudil, pohlédl na budíka „Kruci, vždyť je teprve půl šestý.“ Zvedl se a oblékl se do svých oblíbených kalhot a trika s obrázkem vlčí hlavy. „Co bych měl zaspat?“ pomyslel si Kris. Když odcházel z pokoje, vzpomněl si, že se musí stavit pro Kate, protože jí to slíbil. Seběhl do kuchyně, rychle se nasnídal a vyrazil pro Kate. Bylo půl sedmé ráno a ulice byly prázdné, pouze na konci ulice viděl nějaké motající se postavy. Když ušel kousek, rozpoznal v neznámých postavách dva popeláře, kteří odváželi odpad. Kris si oddechl, že to nebyla známá parta opilců. Na konci ulice zahnul k domu, kde bydlela Kate. Když se blížil k domu zahlédl Katinu postavu, jak vychází ze dveří. Přidal do kroku, aby Kate nemusela čekat. „Kde se flákáš? Než ty přijdeš, budu celá šedivá.“ Usmívala se Kate. „Omlouvám se, ale měl jsem menší potíže na cestě. Viděl jsem někoho, kdo se motal na konci naší ulice, ale naštěstí to byli popeláři.“ Vysvětlil Kris. Kate zvedla svůj pohled a zadívala se Krisovi do očí, jak to udělala mnohokrát, jenomže dnes v tom pohledu bylo něco jiného. Něco jako touha či prosba. „Musím ti něco říct,“ přemýšlel jsem o tom, co si mi včera řekla,“ vypravil ze sebe Kris. Kate se usmála, ale jejich pohledy se nepohnuli ani o milimetr. „Chtěl jsem ti říct, že tě mám, ... strašně moc tě miluju.“ Kate zavřela oči a nadechla se a pomalu vydechla. Kris se přiblížil ke Kate a něžně ji políbil. V tom polibku byla velká vášeň. „Ať nepřijdete pozdě, vy milenci,“ vyrušil je Max, když se k nim blížil. „Jsem se lekla, ty blbečku, já myslela, že je to táta.“ Plísnila Maxe s úsměvem neviňátka. „Tak abychom šli, ať nepřijdeme pozdě,“ zopakoval Kris, Chytil Kate a všichni tři vyrazili do školy.