Zakázka

Probudily mě sluneční paprsky, které vstoupily do mého pokoje skrze nezakryté okno. Přetulil jsem se na druhou stranu a zjistil, že prostitutka, se kterou jsem prožil noc plnou vášní, zmizela. Tak jako vždycky, pomyslel jsem si. Zvedl jsem se z postele a zastlal. Úplně nahý jsem došel k oknu a pohlédl ven. Spatřil jsem lidi chodící po ulici, starší prostitutku vracející se domů po hodně dlouhé noci. Zas půl roku v hajzlu, pomyslel jsem. S touto myšlenkou jsem došel k šatníku a začal se oblékat. Oblékl jsem si černé kalhoty, černou košili sem si zapl tak, aby bylo vidět tetování na pravé straně hrudi, chtěl jsem, aby každý debil, který by na mě chtěl zaútočit, věděl, že jsem byl voják. Ještě jsem se vsoukal do dlouhého černého pláště, na nohy si nazul zelené vysoké holínky a k pásku připnul otřískanou pochvu se starým mečem a pro případ nouze nejvyšší si do pravé holínky zasunul dýku. Vyšel jsem ven a zamkl za sebou dveře. Nejdříve jsem chtěl jít do kanceláře, jestli tam nečeká nějaký klient. Já však věděl, že ne. Kšefty nebyly poslední dobou žádné, jelikož lidé raději chodili za policajty, protože služby soukromého detektiva byly drahé. Nakonec ale vyhrál hlad, takže mé kroky vedly do hospody Páteční noc, která patřila mému starému kámošovi z armády, Petru Rumusovi. Páteční noc ležela ve Stodolní ulici, byl to jeden z těch barů, kde seženete všechno od piva po levnou prostitutku na jednu noc. I nějaká ta informace by byla k mání, ale to mání je většinou hodně, hodně drahý. Sám jsem za tohle mání dal jednou pět kil. Cestou jsem potkal dva hlídkující strážníky s halapartnami v ruce. Jeden z nich byl mladší a ten druhý starší. Staršího jsem znal, kdysi jsem mu velel, to jsem byl ještě kapitánem městské policie. Ten mladší se na mě díval dost podezřívavě. Starší muž však udělil pohlavek a pozdravil mě. Já však jeho ne. Od tý doby co mě vyhodili, jsem občas pocítil touhu rozbít nějakýmu hlídkaři nebo policajtovi držku. Těsně před Páteční nocí jsem narazil na černovlasou prostitutku v krátkých šatech, s obyčejnými střevíci na nohou. Odhadoval jsem jí tak na patnáct, sedmnáct, víc jí určitě nebylo. ,, Nazdar, fešáku, " řekla mi. V duchu jsem se zasmál, pokud mě považovala za fešáka, tak opravdu ještě moc chlapů v životě neměla. Byl jsem ten tip chlapa, kterej nejdřív zabijí a teprve potom se ptá. Hlavu jsem měl vyholenou do hola, můj obličej měl kamenný výraz neustále bez přestávky, přes levou polovinu obličeje se mi táhla dlouhá jizva, kterou mi kdysi udělal jeden šikula nožem v jedné z mnoha rvaček, které jsem svedl, nos jsem měl dvakrát zlomený a v modrých očích mi plál spalující oheň. Podíval jsem se na ní. ,, Tak co, rozdáme si to? Vím o jednom fajn hotýlku nebo můžeme jít k tobě domů, " navrhla. ,, Ne. Nemám zájem, ty malá holko. Koukej táhnout domů!!! Copak si chceš zničit život? " zeptal jsem se a káravě ukázal ukazovákem. Rozbrečela se a utekla. A já dál pokračoval ve do Páteční noci. Uvnitř Páteční noci panoval klid, okny dovnitř prostupovalo slunce, rychle jsem se rozhlédl, jak bylo mým zvykem. U stolu v rohu seděli dva chlápci, kteří se věnovali svým talířům, o kousek dál seděla žena o trochu starší než já, měla kaštanově hnědé vlasy, byla oděna do obyčejných šatů modré barvy, tipoval jsem ji na prostitutku, ale nevěděl jsem, jestli mám pravdu. Za dlouhým naleštěným pultem stála Gita, Petrova manželka, byla oblečena do puntíkatých šatů s bílou zástěrou kolem pasu, hnědé vlasy měla svázané do drdolu. Gita si mě všimla a zamávala mi, zamířil jsem k pultu. Šlapal jsem po dřevěné podlaze, svícnový lustr jenž visel od stropu byl zhasnutý, Před měsícem natřené stěny byly zažloutlé od kouře z dýmek. Posadil jsem se na vysokou židli u pultu. ,, Ahoj, Sašo, " řekla mi. ,, Ahoj, Gito, " odpověděl jsem na pozdrav. ,, Jako obvykle? " Přikývl jsem. Gita mi podala sklenici s vychlazeným pivem. Vděčně jsem sklenici přijal a nápoj do sebe hodil.. ,, To pivo je fakt dobrý, " pochválil jsem. ,, To je z toho loňského chmelu. Sklizeň byla opravdu bohatá. " ,, Tak co, máš nový případ? " zeptala se a načepovala si taky pivo. ,, Ale, v poslední době to stojí za hovno. Lidi chodí spíš za policií než ke mně, " řekl jsem sklesle. ,, Však ono se bude zas dařit, " řekla a napila se. " ,, Kde je vůbec Petr? " ,, Vyspává opici, včera večer se zas pěkně ožral. " ,, Takhle sis to nepředstavovala, co? " ,, Ne. Když byl v armádě, tak jsem umírala strachy. Teď bych ho nejradši zabila, kvůli tomu jak je pořád opilý. " ,, To neříkej, nerad bych tě jednou předával policajtům. " Oba dva jsme se tomu zasmály. Nakonec jsem tam byl až do oběda. Gita uvařila bramboračku a já snědl tři talíře s chlebem. Zákazníci přicházeli a odcházeli. Jen žena u stolu zůstala a Petr ještě pořád spal. Dveře lokálu se otevřely, ze zvyku jsem se podíval na příchozího. Byl to ten tip chlapa, co vypadal jako pasák. Prostě malý, tlustý, napomádované vlasy, malá prasečí očka, ověšen nejrůznějšími cetkami, oblečen byl do hnusných kalhot a ještě hnusnější košile. Chlápek si přisedl k dívce a já čekal, co se bude dít. Začal na ní křičet a nakonec ji uhodil. Byla to taková rána, že slítla ze židle a uhodila se do hlavy. Pohlédl jsem na Gitu, v očích mi plála zuřivost. Nesnášel jsem, když někdo mlátil ženy a bylo mi úplně jedno, jestli je to švadlena nebo prostitutka. Gita věděla, co mám v úmyslu. Znala mě moc dobře, v této věci jsem byl úplně stejný jako Petr, ten taky kdysi usekl ucho chlapovi, který si na Gitu dovoloval. ,, Ne, Alexandře, nedělej to. " Ale já ji neposlechl, zvedl jsem se ze židle a došel k pasákovi. Pasák právě kopal do ženy, která řvala bolestí. ,, Já ti dám, ty mrcho. Živím tě a ty mi ani nedoneseš prachy, který si vydělala. A s těma řečma o tom, že si neměla ani jednoho zákazníka, se di vycpat. " Stál jsem za ním, poklepal mu na rameno. Otočil se. ,, Co je, ty vole? " zeptal se, přestal kopat ženu. Rozmáchl jsem se pěstí a vpálil mu ji do obličeje, dal jsem do rány takovou energii, že se mu podlomila kolena a spadl na zem. ,, Já ti ukážu, ty hajzle, " řekl jsem, chytl za límec a zvedl ho nad zem. Pot mu začal stékat po čela. Pak spatřil vytetovaného jestřába na pravé straně hrudi. Zjistil, co jsem zač. Pomočil se, jeho moč kapala na zem. ,, Prase, " řekl jsem. Kolem oka mu vyrašil fialový monokl. Vykopl jsem ho ven. ,, Najde si mě a zabije, " říkala mi o pár minut později, když jsme seděli a u stolu. Pila drink, který jsem ji koupil. ,, Jděte na policii, " navrhl jsem. ,, Ne, chlupatý mě znají, ví co sem zač. " ,, Fajn, tak si poraď sama, " řekl jsem a odešel. Moje kancelář byla na druhé straně města, v Pikové ulici, byla to příjemná ulice plná příjemných lidí. Nebyla to díra jako Stodolní ulice, nebyly tu prostitutky, obchodníci s drogami a nezuřily tu války gangů. Zákon si tu došlápl na každýho hajzla, na každýho zločince. Měl jsem to tu rád a nechtěl jsem mít problémy s žádným z obyvatel. Seděl jsem v kanceláři za mohutným stolem, na kterém se kromě štosů papírů a psacích potřeb válely mé nohy. Plášť visel na věšáku u zavřených dveřích na kterých bylo napsáno: Alexander Messinský, soukromý detektiv. Má kancelář byla skromně zařízena, stěny byly natřeny na zeleno, nad hlavou mi visel obraz, na kterém byla vyobrazena bitva u řeky Lény. Okno bez závěsů bylo otevřeno dokořan, aby mi sem proudil čerstvý vzduch, poblíž okna stál regál s knihami a o kousek dál police s flaškami alkoholu a pár sklenic. Nikdo nepřišel, jako vždy. Peníze mi sice nechyběly, u armády jsem si nahrabal slušný prachy , ale nuda byla strašná. Já totiž nudu nesnášel už odmalička. Zvedl jsem se ze židle a došel si nalít pití. Zvolil jsem flašku režné, nalil si a kopl do sebe panáka, nakonec jsem si dal ještě do druhý nohy. Zrovna v okamžiku, kdy jsem se chystal ožrat do němoty, někdo zaklepal. Nejdřív jsem si myslel, že mi hrabe, ale zjistil jsem, že je to pravda. Položil jsem flašku a skleničku na místo a šel si sednout ke stolu. ,, Dále, " řekl jsem. Dveře se otevřely a dovnitř vešel muž asi o rok mladší než já. Na sobě měl bohatě zdobené šaty a u pasu meč. Za ním vešli dva muži v brnění s halapartnami v ruce. Voják napravo zavřel dveře a postavil se vedle svého kolegy. Jejich šéf měl černé vlasy ostříhané na ježka a jeho oblečení mělo černou barvu. ,, Horácio, " oslovil mě mým prvním jménem a posadil se na volnou židli proti mně. Sundal jsem nohy ze stolu. ,, Co chceš, Auguste? " zeptal jsem se. ,, Promluvit si. " ,, My nemáme o čem. Už nejsme kolegové. To co jsi chtěl, jsi dostal. " ,, Já o to tvoje místo nestál, nemohl jsem za to, že jsi zabil člověka. " ,, Ten parchant zabil mojí manželku, kurva. Co jsem měl asi tak dělat? " ,, Měl jsi to nechat na soudu. " ,, Soud by ho nikdy neodsoudil, byl to syn šlechtice. Co by proti němu zmohla spravedlnost? " ,, To ti ale nedalo právo, udělat ze sebe soudce a kata zároveň. " ,, Mýlíš se, měl jsem právo na pomstu a já toho práva využil. A ještě něco ti řeknu: Udělal bych to klidně znovu. " ,, No, vidím, že s tebou marním svůj drahocenný čas, takže mi raději půjdeme, " řekl. ,, Táhni a už se nikdy nevracej, " zařval jsem. ,, Myslel jsem, že pátráš po svém otci, měl jsem informace, ale když nemáš zájem... " Rozbušilo se mi srdce. O svém otci sem nic nevěděl vůbec nic, matka mě porodila v sirotčinci a hned po porodu umřela, v sirotčinci mi dali jméno podle jejího přání. ,, Za kolik? " ,, Hm, vidím, že si změnil svůj názor. Peníze nechci. Potřebuju pomoct. " ,, S čím? " ,, Mám málo lidí. V jednom úkrytu se skrývá svědkyně, která má zítra svědčit u soudu proti nebezpečnému zločinci. Chci po tobě jednu jedinou věc: dělej jí osobního strážce do zítřejšího soudu. " ,, To je jistá sebevražda, " řekl jsem. ,, Ber nebo nech bejt. Myslím, ale že profesionál tvého formátu, by to mohl zvládnout. " ,, Dobrá, dej mi adresu úkrytu a pověřovací listiny pro tvoje lidi. Nepotřebuju, aby mi střelili šíp mezi oči hned, jak zaklepu na dveře. " August mi podal zapečetěnou obálku s emblémem vlčí hlavy, symbolu policie města Segerendy. Na obálce bylo napsáno: Přísně tajné. Věděl jsem, že je to nebezpečné, ale taky jsem věděl, že jestli je tu šance najít mého otce, pak ji musím využít za každou cenu. Taky jsem věděl, že Augustus by mě nepodrazil, věděl jak krutě umím zabít. Před otevřením obálky jsem se musel pořádně připravit. Oblékl jsem si drátěnou vestu, jejíž kroužky byly vyrobeny z té nejlepší oceli, ze které byl vykován i můj meč. Na vestu jsem si oblékl košili, aby vesta nebyla vidět. Přes pravé rameno a záda jsem si zapl hnědý bandalír s noži, které měly dokonale nabroušené čepele. K opasku jsem si připnul pochvu s mečem, do pravé holínky zasunul dýku a další zasunul do pochvy u pasu. Na konec jsem si oblékl svůj dlouhý plášť, který jsem si zapl ke krku, protože jsem nechtěl ukázat bandalír s noži. Ještě ale zbývala jedna věc. Odsunul jsem stůl a otevřel poklop od tajné schránky v podlaze. Uvnitř byla tma, šáhl jsem dovnitř, dotkl se ucha a vytáhl starou cestovní tašku, kterou jsem položil vedle sebe. Zavřel jsem poklop a stůl vrátil zpět na své místo. Podle dopisu se ta svědkyně ukrývala v hotelu Zvon v Třešňové ulici. Ve Zvonu mohly bydlet jen opravdoví boháči a oddělení Ochrany svědků si mohlo dovolit opravdový luxus. Měl jsem štěstí, že můj meč nebyl moc dlouhý, protože by to vypadalo docela podezřele: chlap co vypadá jak žebrák, má u pasu meč. Šel jsem docela rychle, věděl jsem, že bych si mohl zastavit drožku, ale potřeboval jsem se projít. A taky jsem si nebyl jistý, jestli mě nesledují. Každou chvíli jsem se nenápadně rozhlížel, jestli nemám někoho v zádech. Nikde nikdo. Pro jistotu jsem nešel rovnou do Zvonu, případného pronásledovatele jsem protáhl přes polovinu města. Procházel jsem přes tržiště, kde jsem si koupil pečené kaštany, buřta s křenem a krajíc chleba. Pokud bych měl v následujících čtyřiceti osmi hodinách chcípnout, chtěl jsem aby se tak stalo s plným břichem. Byl jsem pár minut od Zvonu, na rtech jsem cítil chuť křenu a v žaludku mě hřály kaštany a buřt. Kostelní zvon odbíjel tři odpoledne. Třešňová ulice byla lemována třešněmi, na každém rohu byl obchod s drahým oblečením, šperky a restaurace. Ještě jednou jsem se otočil a já ho spatřil. Byl mladý a vyšší než já. Měl delší hnědé vlasy, na sobě měl kalhoty a podle chůze ukrýval za odřenou kazajkou v podpažním pouzdře kudlu. Nejspíš za mnou šel už hodně dlouho, protože po tváři mu stékaly kapičky potu. Všiml si mě, zastavil se, dělal jakoby nic. Já otočil hlavu zpět do předu. Málem jsem se srazil s příslušníkem městské stráže. ,, Dávejte přece pozor, " napomenul mě. ,, Promiňte, strážníku, " řekl jsem a počkal až půjde dál. Co teď? Kdybych šel do Zvonu, prozradil bych ten úkryt. Musel jsem se ho někde zbavit, ale kde? Taky bylo možné, že jich je víc. Byl jsem blbec, když jsem si ho nevšiml, nadával jsem si. Rozhlížel jsem se. Zvon stál přede mnou. Všiml jsem si postraní uličky. Rozběhl jsem se do ní. Chlápek se rozběhl za mnou. Ulička byla slepá. Všude kam jsem se podíval byly odpadky, hotový ráj krys . Uslyšel jsem kroky, chlápek už tu byl taky. Přistoupil blíž ke mně blíž, ale jen tak aby měl nepatrný odstup. Kryly nás vysoké zdi budov. Prohlížel jsem si ho a odhadoval, co udělá. Byl ledově klidný. Až moc klidný. Tipoval jsem ho na vraha. Byl mladý, nemohlo mu být víc než dvacet a přece tu proti mně stál, připraven vymlátit ze mně informace a nebo mi, vrazit mi kudlu do břicha a co nejrychleji utéct. ,, Máš ze mě dostat informace, co? " ,, Jo, " odpověděl. " ,, Určitě ti řekli, proti komu půjdeš. " ,, Jo. " ,, A co ty na to? " Chvíli to vypadalo, že se rozmýšlí, co říct. Pak byl ale najednou u mě a držel mě pod krkem. Nemohl jsem popadnout dech, bylo až k neuvěření, jakou sílu ten spratek má. ,, To čumíš, kreténe. To jsi opravdu nečekal, že tě může dostat takovej nekňuba jako já. " Na tváři se mi objevil usměv. ,, Čemu se směješ, debile? Teď mi řekneš, kde je ta svědkyně. " Zavrtěl jsem hlavou. ,, Ne? To nevadí, já se to dozvím, ať chceš nebo ne, " řekl a zavřel oči. Z úst mu vycházela slova, kterým jsem nerozuměl. Z uší mu vylezli dva hadi a ti zalezli do mých uší. Muž otevřel oči a ty byly černé, cítil jsem nesnesitelnou bolest hlavy, jako by se mi snad měla rozbít na tisíc střepů. Najednou mi došlo, že mám volné ruce a vzpomněl jsem si na dýku. Hrábl jsem pro ní pravačkou a bodl vraha. Stisk ruky povolil, hadi se vrátili zpět do svého doupěte. Pro vraha to byl však takový šok, že se zhroutil na zem. Srdce mi divoce bušilo a já dýchal. Vrah ležel na zemi. Ještě žil. Došel jsem k němu, vytasil meč a dorazil ho useknutím hlavy. Meč a dýku jsem utřel o jeho šaty a uklidil. Nebylo to poprvé, co jsem se mrtvoly zbavoval v civilizovaném světě a dobře jsem věděl, že to není ani naposled. Musel jsem jednat rychle, protože rvačku mohl někdo zaslechnout. Nejprve jsem mrtvému prohledal kapsy, našel jsem měšec s pěnězmi, amulet se znakem netopýra a můj portrét. Takže mě fakt měl zabít, parchant. Seděl jsem v obýváku hotelového pokoje, plášť visel na věšáku, taška stála vedle křesla, na kterém jsem seděl. Na zeleném stolku přede mnou stála sklenička a flaška kořalky. Tahle kořalka, ale nebyla jako ty chcánky, co jsem pil v Páteční noci. Tohle byla opravdová kvalita. Okna byla zavřená a zatažená černými závěsy, obývák osvětlovaly zapálené svíce. Pokoj byl vymalován bílou barvu, na zdích viselo pár obrazů od nějakého Fuldysiho, podlahu pokrýval zelený koberec. Meč stál vedle mě, tak abych ho mohl kdykoliv vytasit. Dva policajti, Ernest Skůbl hlídal dole u vchodu a Jaques Sarbrebor, byl ve vedlejším apartmá. Oba dva to byli mladí policajti s vynikajícími schopnostmi a výcvikem, který jsem prodělal i já. Jakmile jsem přišel, chtěli mě sejmout, ale zachránily mě papíry od Augusta. Krátce potom přijel někdo z Heraldického oddělení, aby si vyzvedl medailon a odvezl ho k určení. To bylo před třemi hodinami. Někdo zaklepal na dveře. Zvedl jsem se, vytáhl dýku z bandalíru a přišel jsem ke dveřím ,, Kdo je? " zeptal jsem se. ,, Tady hotelová služba, neseme tu večeři, kterou jste si objednal, " uslyšel jsem ženský hlas. Dýku jsem zasunul zpět do bandalíru a otevřel dveře. Na chodbě stály dvě mladé ženy v hotelových uniformách. Každá z nich nesla jeden tác s jídlem. Vešli dovnitř, položili jídlo na stůl, pozdravili a odešli. Já jsem za nimi zavřel a zamkl. Přišel jsem ke dveřím od pokoje a zaklepal. ,, Dále, " vyzval mě ženský hlas. Vytáhl jsem klíč z kapsy a odemkl dveře. Vstoupil jsem dovnitř. V pokoji panovala stejná tma jako v obýváku a bylo to tu také osvětlené svíčkami. Stěny byly natřené na modro, byla tu skříň na šaty, podlahu zakrýval modrý koberec, uprostřed pokoje stála velká postel s bílými nebesy. Na té ležela mladá žena s blond kudrnatými vlasy, které ji padaly na záda. Cítil jsem její parfém a pleťové mléko, kterým byla natřena. Na podlaze u postele se povaloval její župan. Ležela na ní nahá a četla si nějakou knihu. Pohlédla na mě. ,, Večeře, " řekl jsem a snažil se na ní nedívat. ,, Dobrá. Obléknu se a přijdu. " Přikývl jsem a vyšel ven z pokoje. Jednoznačně mě sváděla, poznal jsem to podle toho jejího chování. Já ale neměl zájem, věděl jsem, co je zač. Nejlepší kurtizána, jaká v tomhle městě byla k dostání. Bohužel, ale měla smůlu. Viděla totiž svého milence, kterým byl Motýl, šéf podsvětí, zabít svého vlastního kočího. ,, Takže ty jsi býval taky policajt, ale teď jsi soukromý detektiv, " řekla. ,, Ano, " odpověděl jsem. ,, Proč jsi odešel od policie? " zeptal se. ,, A proč ses ty stala kurtizánou, Kláro? " zeptal jsem se. ,, Já se ptala první. " ,, Neodešel jsem dobrovolně, vykopli mě. " ,, Proč? " ,, Zabil jsem člověka, " odpověděl jsem a napil se z flašky. ,, Myslela jsem, že policajti můžou zabíjet... " ,, To můžou, jenže já to udělal schválně. Ten hajzl, co jsem ho oddělal, zabil mou manželku a já se pomstil. " ,, To je mi líto, " řekla. ,, To nic, už je to dávno. Řekneš mi tedy, proč si se stal kurtizánou? " zeptal jsem se. ,, Bylo mi třináct, má matka byla mrtvá, otec ji v opilosti ubil k smrti, viděla jsem to na vlastní oči. Pak se otec se topil v dluzích a tak... " Věděl jsem, co řekne. Její otec ji každou noc posílal šlapat chodník. ,, Brzo jsem se stala tak dobrou, že jsem dostala práci v městském nevěstinci a šéfka na mě byla tak hodná, že mě naučila vybranému chování, čtení, psaní i počítaní. Dozvěděla jsem se jak okouzlit muže, jak se správně oblékat a jak se chovat v různých situacích. Jednoho dne, když jsem se vrátila domů, se mě můj otec pokusil znásilnit, jenže já ho zabila jehlou, kterou jsem mu vrazila do mozku skrze nos. Změnila jsem si jméno a stala jsem se ozdobou nevěstince, má šéfka pro mě byla jako druhá matka. Pak ale umřela, nevěstinec se zboural a já chodila od města k městu. Až jsem se dostala sem a skončila v Motýlově posteli. " ,, To je zajímavý příběh, " řekl jsem a odložil příbor, protože jsem dojedl. Klára na tom byla stejně. ,, Každý se na mě dívá jako na nějakou odpornou nemoc, když se dozví, že jsem kurtizána. " Já se jim ani nedivím, řekl jsem v duchu. Hnusila se mi a zároveň jsem po ní toužil. Byla bohyní a já jen válečníkem v poli. Dnes už nevím, koho z nás dvou to napadlo, jestli mě nebo jí. Ta neviditelná stěna co mezi námi byla, praskla. Chytli jsme se za ruce a šli k ní do pokoje. Probudilo mě šramocení kolem zámku. Vstal oblékl jsem se a ozbrojil, probudil jsem Kláru. ,, Rychle se obleč, bude mít společnost, " řekl jsem. Poslechla . Vlezl jsem do obýváku, opravdu byl někdo venku na chodbě a pokusil se odemknout. Můj pohled padl na dosud zavřenou tašku. Rychle jsem ji popadl a vlezl zpět do pokoje. Otevřel jsem tašku a vytáhl opakovací kuš a tři zásobníky, jeden už byl zabudován v kuši. ,, Co je to? " zeptala se Klára. ,, To je opakovací kuš, kdysi jsem ji ukradl ze skladiště zbraní, dneska se bude hodit, " vysvětlil jsem a podal ji tři zásobníky a nůž. ,, Ty zásobníky mi poneseš a vždycky když budu potřebovat, tak mi jeden z nich přihraješ. Hlavně bacha na šípy, jejich hroty jsou namočeny v jedu. Ten nůž použij v případě krajní nouze. Hlavně se drž za mnou a poslouchej všechno, co ti řeknu. Když tak uděláš, nic se ti nestane. Pokud by se mi něco stalo, utíkej jak nejrychlejc můžeš a dostaň se na nejbližší stanici. Chtěj inspektora Sokanského. " Přikývla na souhlas. ,, Jdem na to, " řekl jsem. Políbily jsme se. Vypadalo to, že útočníkům došla trpělivost, protože dveře vylétly z pantů, pravé v tom okamžiku jsem vykopl dveře, spatřil jsem dva ozbrojený chlápky, chvíli na mě čuměli, než jim došlo, co mám v úmyslu, to už sem ale stiskl spoušť a šíp který byl v lučišti, vyletěl a zabodl se chlápkovi do hrudi a zády vyletěl ven. Druhý chlap se skryl za roh, já se schoval za křeslo, Klára zůstala v pokoji. Kotoučovitý zásobník se přetočil a v lučišti se objevil další šíp. Vykoukl jsem ven, chlápek taky vykoukl, zmáčkl jsem spoušť a šíp opět vyletěl. Chlápek tentokrát nestačil uhnout. Velice pomalu, patro po patře jsme se sestupovaly dolů. Já šel vždycky první, Klára šla opatrně za mnou. Během sestupu dolů mi došly dvě věci: Oba dva policajti byli mrtví, takže jsem v tom byl zase sám. A ještě jedna věc: Augustus měl mezi svými lidmi práskače. V každym patře se schovávalo pár magorů, kteří nás chtěli oddělat, takže jsem ten jeden zásobník za chvíli vystřílel. Ve čtvrtém patře pramenil potok krve, který tekl až dolů. Ve druhém patře jsme se prošly po zemi porostlé mrtvolami a tahle cesta nás provázela až k výhodu. Tam na nás čekalo komando po zuby ozbrojených zločinců, vedl je černooděnec s kápí na hlavě a netopýřím amuletem. Muži se nás chystali provrtat dobře mířenými ranami z luků. ,, Do prdele, " zaklel jsem skočil jsem po Kláře a strhl ji na zem, schytal jsem to do nohy. Modlil jsem se, aby chlapci neměli otrávené šípy. Schovaly jsme se s Klárou za roh. ,, No tak, pane Messinský, " řekl Černooděnec, kterého jsem odhadoval na čaroděje. Klára na mě pohlédla, v očích měla strach. ,, Nic neříkej, ten parchant je čaroděj, " řekl jsem jí. ,, Jaká pravda, pane Messinský, " řekl Černooděnec. Vůbec jsem netušil jak se odtud dostaneme, dotkl jsem se kulatého medailonu ze stříbra, který byl připevněn na masivním řetězu, který mi visel na krku. Byl to obyčejný medailon, který mi dali v sirotčinci, těsně než jsem odešel. Dárek od matky, byl to můj talisman a vždycky mi přinášel štěstí, doufal jsem, že nezradí ani tentokrát. Ale asi zradí, protože jsem neviděl z této situace východisko. ,, Vzdejte se a já ušetřím váš život, pane Messinský, chceme jen tu dívku." ,, Poslechni ho, " řekla mi Klára. Zavrtěl jsem hlavu. ,, Vaše přítelkyně má pravdu, proč riskovat život kvůli obyčejné děvce? " Nevnímal jsem toho idiota, pomalu mi docházelo, že Motýl není velkým šéfem, že má nad sebou ještě někoho jiného. Někoho mocného, někoho kdo dokázal ovládat čaroděje. Ale tenhle milovník kápí to nebyl. Dotkl jsem se středu medailonu. Cvakl neviditelný zámek a já najednou zjistil, že medailon je dutý. Otevřel jsem ho a do dlaně mi spadl kousek starého papíru. Nikdy před tím jsem nevěděl, že si kousek papíru na vytření zadku nosím na krku. Zjistil jsem, že na papíru je něco napsáno. ,, Serkusim aleasta meta sujsum kaleaum, " přečetl jsem na hlas. ,, Co je to za kravinu? " zeptal jsem se. Klára se podívala udiveně. Náhle mi tělem projela hrozná bolest, uslyšel jsem pískání v uších, z nosu mi začaly stékat nudle, oči mě začaly strašně pálit a myslel jsem, že snad oslepnu. Místo krev jako by mi tělem proudil spalující oheň. Vykřikl jsem bolestí a podlomila se mi kolena. ,, Nebudu čekat na vaše rozhodnutí věčně, " uslyšel jsem poslední slova Černooděnce. A pak jsem omdlel. Probudil jsem se ve vězeňské cele, všechny mé zbraně byly pryč. Vstal jsem a zjistil, že Augustus sedí na židli v rohu. ,, Auguste, " řekl jsem. ,, Horácio. " ,, Proč tu jsem a kde je Klára, " zeptal jsem se. ,, Kláru dostali, raději mi řekni, co se stalo tobě? " zeptal se Augustus. ,, Omdlel jsem... " ,, A to se ti stává často, že omdlíváš během operace? " ,, Ne, nevím jak se to stalo, pamatuju si jen, že jsem přečetl papírek a potom jsem dostal strašlivou bolest těla a omdlel jsem. " K cele přišel mladý policista v dobře střižených šatech. ,, Promiňte, pane,... " ,, Přišel dopis. Nabízejí v něm výměnu. Motýla za Kláru, " řekl jsem. ,, Ano, pane, jak to víte? " ,, Netuším, " odpověděl jsem. Augustus se na mě podíval. ,, Kde se má uskutečnit výměna, " zeptal se svého kolegy. ,, Dnes v městské parku, přesně v pravé poledne. " ,, To je už za hodinu. Za tu dobu nestihnu od soudce vysomrovat povolení, " řekl Augustus. ,, Povolení nepotřebuješ. Pojedu tam místo Motýla. " ,, Zbláznil ses, Horácio? Ty už nejsi policajt. " ,, A přesto si mě do toho případu zatáhl. " ,, Proč se chceš nechat zabít? " ,, Je tam Klára, " řekl jsem. ,, To je vážně dobrý chceš se nechat zabít kvůli kurvě, ještě mi řekni, že se si s ní spal. " ,, Jo, spal. A musím ti říct, že to s ní nebylo vůbec špatný. " ,, Víš, co jsou zač ty parchanti, co v tom maj prsty? " ,, Čarodějové? " ,, Z Netopýřího klanu. " Tiše jsem hvízdl. Tenhle klan chtěl před padesáti lety ovládnout celý svět. Tehdy v jejich čele stál muž, kterému říkali Vůdce. Teď byl Vůdce ale neznámo kde. ,, Deš do toho se mnou? " zeptal jsem se. ,, No, jasně že jo. Kdy se zase naskytne příležitost, nechat se zabít čarodějem. " Městský park byl v té době opuštěný, protože lidé jedli. Park měl rozlohu několika kilometrů, byl obestavěn plotem a rostly v něm stromy všech druhů. Uprostřed parku se nacházela kašna u které stáli tři černooděnci s kápěmi na hlavách a netopýřími medailony na krcích. Zdáli se neozbrojeni. U kašny stála Klára spoutána řetězy. Augustus kráčel k černooděncům. Byl sám a neozbrojen. ,, Kde je Motýl? " zeptal se prostřední chladným hlasem, po kterém Augustovi přeběhl mráz po zádech. ,, Tam ve voze, " řekl a ukázal k východu, ,, Moji lidé ho propustí, jakmile bude slečna volná. " ,, My tady udělujeme podmínky, lidský červe, " řekl prostřední, Augustovi došlo, že je to jejich šéf. ,, Jasně, kámo, jen klid, " řekl August. ,, Pusťte ji, " nařídil šéf. Ten po jeho pravici se na něj podíval. ,, Nějaké nejasnosti? " Černooděnec zakroutil hlavou, pohl rukou, pouta na Klářiných rukou se odemkl. Klára se rozběhla k Augustovi, šéf vytáhl nůž a hodil ho po ní. Klára padla mrtvá k zemi. Pak semkl ruku v pěst, August se vznesl nad zem a udusil se. Jeho mrtvola dopadla na zem. ,, Co teď, Vůdče? " zeptal se jeho pobočník nalevo. ,, Vtrhneme do toho jejich sídla a vysvobodíme mého syna. " Najednou byli oba dva jeho poboční mrtví, skolily je dva šípy do zad. " ,, Tak se ukaž, ty kryso. " Vyšel jsem ze svého úkrytu, postavil jsem se pár kroků od něj do bojového postoje, meč jsem svíral pevně levou rukou. ,, Příteli, mě nemůzeš zabít. Proč se ke mně nepřidáš? " ,, Nevím proč bych to dělal, zabil jsi Kláru a Augusta. " ,, Štětka a fízl, žádná škoda. Možná že tě přesvědčí tohle, " řekl a sundal si kápi. Spatřil jsem sebe o několik let staršího. Čaroděj měl ale šedou kozí bradku a neměl jizvu v obličeji. ,, Co je tohle za trik, čaroději? " zeptal jsem se. ,, Žádný trik, Horácio. Horácio... Tvá matka ti dala mé jméno. " ,, Ne, to není pravda, " řekl jsem. ,, Ale ano, je. Jsem tvůj otec, Horácio. " Augustus se to nějak dozvěděl, došlo mi. Bylo mi ale jedno, že je to můj otec. Byl to vrah.Byl nemoc a já byl lék. ,, Zabiju tě, " řekl jsem odhodlaně a rozmáchl se mečem. Mou ránu odrazil mečem, který nečekaně vytasil. ,, Uvidíme, jestli ti to jde s mečem tak dobře, jak jsem slyšel, " řekl. Vůdce zaútočil na hlavu, rychle jsem ránu vykryl a kopl ho do hrudníku. Když obvykle někoho kopnu, tak ten dotyčný spadne na zem, Vůdce ale ne. Místo toho byl mnohem víc zuřivější a byla jen otázka času, kdy se uchýlí k magii. Zaútočil jsem na jeho hruď, on ale vyskočil do vzduchu, stoupl na můj meč, udělal salto, kopl mě, ta rána byla tak silná, že mě to povalilo na zem. Vůdce dopadl na nohy. ,, Tak vstávej, nebo tě mám zabít? " Vyskočil jsem na nohy, uchopil meč levou i pravou rukou a znovu zaútočil. Vůdce lehce pohl dlaní a já spadl na zem. ,, Sakra, " zaklel jsem. ,, Nemáš šanci, synu. Dávám ti poslední možnost, připoj se ke mně. " ,, Ne. " ,, Pak se brzy setkáš se svou matkou. " Vzpomněl sem si na medailon a na vzkaz v něm. To nebyl vzkaz, to byla formule. Formule která ve mě probudila, to co jsem. Poklekl jsem, meč zabodl do země, oběma rukama uchopil jílec a zavřel oči. ,, Správně, synu. Modli se ke všem bohům, budeš to potřebovat. Už za pár minut se s nimi uvidíš osobně. " ,, Máš pravdu, měl bych se pomodlit za tvou duši, otče. Protože to budeš potřebovat, za pár minut se s nimi uvidíš osobně, " řekl jsem a otevřel oči. Vůdce hleděl do očí svého syna. Byly uhlově černé, obličej měl najedou popsaný černými runami, stejně jako jeho tělo. Alexandr vstal, meč vytáhl ze země, luskl prsty a najednou stál blízko svého otce, připraven opět k boji. ,, Uvidíme, jak si poradíš teď, když jsem vyrovnal závaží na obou stranách vah, " řekl jsem. Otec na mě zaútočil moc zbrkle, podle změny tlukotu srdce jsem usoudil, že dostal strach. Já jsem se mu nedivil, měl jsem strach sám ze sebe, protože jsem nevěděl, co všechno mohu udělat. Rozhodl se mi vzdorovat pomocí magie, jeho volbu jsem akceptoval. Zkoušel na mě házet nejrůznější předměty, všechny jsem je poslal zpět proti němu. ,, Mě nemůžeš porazit, " řekl mi. Nic jsem neříkal, místo toho jsem po něm mrštil ohnivou kouli, která se mi objevila na dlani. Tohle už nečekal, takže začal hořet. Rychle jsem se k němu dostal a vrazil jsem mu meč do zad, ta rána pro něj byla smrtící. Opět jsem na sebe vzal lidskou podobu a nechal jsem tam svého umírajícího otce, musel jsem vypadnout dřív, než se tam někdo objeví. Epilog: ,, Pochopte, pane, podobný návrh nedostáváme zrovna každý den, " vysvětloval mi pracovní akademie čarodějů. ,, Ano, já to chápu, " řekl jsem. ,, Co se děje, " zeptal se starý čaroděj s šedým plnovousem. ,, Tady ten pán si přeje podstoupit výcvik čarodějů, Mistře Tekelonde " řekl pracovník. ,, A v čem je problém, " zeptal se Tekelond a vytáhl zapálenou dýmku z úst. ,, Je moc starý, pane. " ,, Kolik ti je synku, " zeptal se čaroděj. ,, Třicet pět, " odpověděl jsem. ,, Nemůžeme vzít zájemce staršího šestatřiceti let, máš štěstí hochu, " řekl čaroděj. ,, Ale, pane... " ,, Zavři zobák, Tome. Pořád budu raději učit dospělého chlapa než malé dítě. Tak co, plácneme si, " zeptal se mě. Vstal jsem, pohlédl mu do očí. Vypadal jak starý vlk, stále připraven předávat své zkušenosti. Podal jsem mu ruku. ,, Platí, " souhlasil jsem.