|
Ve stínu svícnů podivná šachovnice
na černém stole klidně si leží
a k dveřím do Ráje zamčeným na petlice
stvoření bláhové zoufale běží.
Nerovná partie zdá se být dohrána,
bílý král neobstál před černou dámou.
Skácel se do hlíny, skácel se do bahna
a cizí vojáci vaz mu teď zlámou.
Prohrál jsi, člověče, dostal jsi mat.
Dáma zas vítězí, jak bývá zvykem.
Prohrál jsi život svůj, ač jsi byl mlád,
svou prohru nespravíš ani svým vzlykem.
Teď dveře zbývá vybrat už pouze.
Do Ráje. Do Pekla. Kam se jen dát?
Směje se dáma tvé po Ráji touze,
pekelné dveře nechává otvírat.
Nedej se pobízet, Ďábel tě čeká.
Směle vstup, neváhej, překonej strach.
Zůstala po tobě krvavá řeka,
proč bys chtěl do Ráje, když jsi jen vrah?
|