Vůně opia

Bylo půl čtvrté ráno, venku panovala naprostá tma. Z domů,
které měly pochybnou pověst, se ozývaly milostné steny prostitutek.
Další děvky šlapaly venku na chodníku a sháněly zákazníky.
Většinou to byli mladí strážníci, kteří si to s nimi rozdávaly někde za rohem.
Bílá ulice patřila k těm nejhorším místům ve městě Laugunsus, ženy se živily
tím, že šlapaly chodník, děti kradly a jedly z popelnic, jen aby přežily.
Po Bílé ulici obcházel nenápadný vrah v černém plášti a vyhlížel si svou
prvné oběť.
Lucka se procházela po ulici v krátkých vyzývavých šatech. Byla jí celkem zima,
věděla, že to je její blbost, že se měla teple obléct, teď už se ale nemohla vrátit zpět
k Deseti zvonům, kde bydlela. Musela pro svého pasáka vydělat pět zlatých a zatím neměla
ani tři. Dnešní noc nestála za nic. Ač se snažila, jak se snažila, stejně si ji moc chlapů nekoupilo.
Náhle ucítila čepel nože na svém krásném krčku. Někdo ji zatáhl do slepé uličky, jedním tahem
podřízl hrdlo, opatrně povalil na zem a vyjmul orgány.

Zdál se mi sen. Sen o smrti. V posledních letech se mi ani jiné sny nezdály, už ani alkohol a opium
je nezaháněly. Tohle ale nebyl sen, to byla noční můra.
Viděl jsem mladou holku, nejspíše kurtizánu ve vyzývavých šatech, jak se prochází po Bílé ulici,
věděl jsem že je to ta ulice, protože jsem tam často chodil. Ale tu dívku jsem neznal a přitom jsem
byl častým hostem v Deseti zvonech, kam jsem se hodněkrát vypravoval s levnou holkou na jednu noc.
Čísi ruka vyletěla z postranní uličky a vtáhla prostitutku k sobě. Potom rychlý tah nožem, kterým
vrah podřízl ženě hrdlo. Nakonec jí vrah vytáhl šaty a pomocí nože vyjmul orgány, ale jaké, to už jsem nezjistil.
Kapky studené vody opláchly můj obličej, ke všemu mu někdo vrazil facku do obličeje.
S vyleknutím jsem se probral, pomalu otevřel oči a zjistil, že jsem stále v opiovém doupěti,
které patřilo starému vychodňanovi Li - Muovi. Zývl jsem nahlas a prsty si otřel oči.
Vedle mě ležela vodní dýmka bílé barvy.
,, Horácio, vypadáš.... ehm.... lépe než kdy dřív., " uslyšel jsem.
Zvedl jsem hlavu, na de mnou se stál kapitán Sokansky. Oblečen byl jako vždy
do černého obleku, černé vlasy na ježka měl napomádované. V porovnání se mnou vypadal
jako manekýn. Poblíž stály jeho dvě hlídací gorily, každý s mečem u pasu. Vedle Sokanského
stál starý muž v šedém rouchu. Poznal jsem Li - Mua, majitele podniku.
Li - mu se na mě podával a usmál se tím svým hnusným úšklebkem.
,, Myslel jsem, že váš podnik je proslulý tím, že tu mají zákazníci soukromí. Koukám, že to ale
není pravda, když tu může otravovat policie, " řekl jsem.
,, Já za to nemohu, pane. Kapitán řekl, že pokud ho k vám nepustím, tak nechá zavřít můj podnik
a to si opravdu nemohu v těchto dobách dovolit. To víte, musím živit rodinu. "
Ty kecy o rodině jsem mu nežral, ale nechal jsem to být.
,, Horácio, " prolomil kapitán ticho.
,, Kolikrát ti mám říkat, aby jsi mě oslovoval Alexandře. Horácio je moc zastaralé jméno
a hodí se leda tak do muzea, " řekl jsem.
,, Jak si přeješ. "
,, Jak dlouho jsem byl pryč, " zeptal jsem se východňana.
,, Jenom čtyři hodiny, pane. "
Tiše jsem zaklel, v poslední době jsem se nemohl vůbec vyspat, protože se mi zdály strašlivé
sny o vraždách, smrt mě pronásledovala na každém rohu a nemohl jsem se jí zbavit.
Kvůli tomu jsem šel dnes spát do doupěte, doufal jsem, že mi změna prostředí a dýmka pomůže.
Bohužel, nezabralo ani jedno ani druhé.
,, Co potřebuješ, Auguste, " zeptal jsem se.
,, Pomoc, " odpověděl Sokanský.
,, Ty? Já myslel, že ty si pokaždé poradíš sám, " řekl jsem.
,, Tentokrát ale ne. Tenhle případ vyžaduje tvé schopnosti, Horá.... Alexandře. "
Tohle vypadalo opravdu zajímavě, Sokansky měl opravdu nahnáno, což se stalo jen málokdy,
pomyslel jsem si.
,, Dobrá, tak voco jde, " zeptal jsem se.
,, Dnes v noci jsme našli v Bílé ulici mrtvou prostitutku. "
Zamrazilo mě v zádech, ale nedal jsem na sobě nic znát.
,, Lidi umírají. Copak, nějakej chlap ji ubil k smrti železnou týčí, protože mu málo dala, " zeptal jsem se.
,, Ne, kvůli železné tyči bych tě neotravoval. Tohle jsem za celou svou kariéru nezažil. Ten vrah snad ani nemohl
být člověk.... Spíš nějaký netvor, " řekl.
Viděl jsem mu na očích strach a hrůzu.
Když jsme dorazili na místo činu, tak se Augustus okamžitě poblil. Já k tomu taky něměl daleko.
Na zemi v postranní uličce ležela mrtvá prostitutka, když mi došlo, že je to ta samá z mého snu,
tak se pode mnou zatočila země.
Augustus si všiml výrazu v mém obličeji.
,, Stalo se ti něco, " zeptal se.
,, Zdálo se mi o ní. "
Augustovi vypadla z pusy zapálená dýmka, kterou kouřil.
,, Jak to myslíš? "
,, Viděl jsem ji ve svém snu. Viděl jsem, jak ji zabil a .... "
,, A co? "
Před očima jsem opět viděl nůž v ruce, který vyjímá orgán. A pak jsem v hlavě slyšel ledový smích,
který nepatřil nikomu z tohoto světa.
,, Ne, nechtěj, abych si na to vzpomínal. "
,, Alexandře, mi se tady snažíme vyšetřit vraždu a pokud nám máš co říct..... "
,, Polib si, Auguste. Neměl jsem se do toho vůbec srát. Byla to jen blbá kurva. Může nám bejt jedno, když jedna zařve.... "
Ostaní policisté na mě koukali jako na psychouše. Musím se přiznat, že v poslední době jsem si připadal jako cvok.
Nechtěl jsem s tím případem nic mít, toužil jsem po vodní dýmce a hrudce opia. Potřeboval jsem se zhulit,
abych mohl opět dobře spát. Jenže já potomhle případu toužil, přál jsem si dostat toho parchanta, který to udělal.
Pohlédl jsem na Augusta, který stále ještě čekal na to, co ze mě vypadne.
,, Vrah vyjmul nejméně jeden orgán, " řekl jsem nakonec.
Augustus se zdál ještě bledší než mrtvola, kterou dav policisté právě nakládali na nosítka a přikrývali bílou plachtou.
,, Jaká zrůda to mohla udělat, " zeptal se.
,, To zatím nevím, ale my na to příjdeme, dostaneme toho parchanta, " řekl jsem.
,, My? "
,, Ano, my. Říkal jsi, že potřebuješ pomoct. Jsme přece ehm, bývalí kolegové. "
Kočár kapitána Sokanskeho projížděl městem.
,, Tohle bude opravdu těžký případ, " řekl Augustus.
,, Ať tvoji muži navštíví všechny kožešníky, ranhojiče, doktory a všechny nedávno propuštěné
zločince, kteří bydlí v okolí, " řekl jsem.
,, Můžeš to říct mým lidem sám.... "
,, Ne, nikdo nesmí vědět, že se podílím na vyšetování. Bude lepší, když budu pracovat v utajení. "
,, Ale lidi tě tu znají. "
,, Neboj, nikdo neví o tom, že jsem bývalý policista. "
,, Doufám, že máš pravdu. "
V mojí kanceláři, která se nacházela v Pikové ulici, jsem se nejprve svalil do křesla a nalil si
panáka, kterého jsem okamžitě kopl do sebe a hned za ním putoval druhý. Ty lidi v poslední době
vůbec neuměli udělat pořádnou pálenku. Tohle spíš chutnalo jako chcánky a ne jako kořalka.
Před očima jsem pořád viděl tělo té mrtvé holky. Jaká stvůra tohle mohla udělat,
ptal jsem se sám sebe. Co motivuje člověka k takovému ohavnému činnu? Je to snad
nenávist k lehkým holkám nebo jen vyšinutý mozek v hlavě se kterým se vrah narodil.
Odložil jsem flašku, zvedl se ze židle a došel ke skříni v rohu u dveří. Otevřel jsem ji.
Vytáhl jsem staré obnošené šaty a oblékl si je místo černého obleku, který jsem měl až do
této chvíle na sobě. Na nohy jsem si obul černé vysoké holínky, na kterých bylo zaschlé bláto.
Pohled mi padl na můj meč zasunutý v otřískané pochvě. Naposledy jsem ho nosil, když jsem byl
ve službě, ale to už je dva roky zpět.
Nakonec jsem zvolil lovecký nůž v koženém pouzdře, kterou jsem si přinul k opasku.
Do pravé holíny jsem ještě skryl vrhací nůž pro případ, že by šlo opravdu do tuhého.
Ještě jsem se vsoukal do starého hnědého pláště, do pravé kapsy jsem strčil měšec s penězi.
Zašel jsem se na sebe podívat do zrcadla. Vypadal jsem opět jako muž, který před
pár lety opustil armádu. Hříva uhlově černých vlasů mi padala na ramena, v modrých očích plál
spalující oheň. Málem jsem nepoznal sám sebe. Jako bych to ani nebyl já. Doufal jsem, že si
mě nikdo nebude spojovat s nocležníkem, který chodil spát s děvkami do Deseti zvonů.
V Deseti zvonech byl v té době klid, první zákazníci a nocležníci se vždycky slézaly
až večer. Seděl jsem u stolu v rohu, pil pivo a rozhlížel se, jak bylo mým zvykem. Bylo tu pár
stolů se židlemi, kousek od vchodu byly kulaté schody, které vedly nahoru, kde byly pokoje.
Za dlouhým vycíděným barem stál dlouhovlasý barman se zástěrou kolem pasu. Už mu chybělo pár
zubů a taky smrděl jako prase. U vedlějšího stolu seděl dost nervozně vyhlížející mladík, který byl
bledý v obličeji a celý se třásl jako osika. Feťák s absťákem, pomyslel jsem si.
Dveře se otevřely, dovnitř vešla mladá žena v červené minisukni, modré blůze a černých střevících.
Tiše jsem hvízdl. Tohle musela být kurva té nejlepší kvality, která se tu dala sehnat, pomyslel jsem si.
Když šla pomalými kroky k baru, sluneční paprsky, které prostupovaly okny dopadaly na její zlatavé
vlasy, které ji ležely na ramenou. Nenápadně jsem si ji prohlížel, měla nohy jako modelka, zadek, kterému
k dokonalosti nic nechybělo. Žena se posadila na židli, barman na ni přátelsky mrknul a nalil ji mochito.
,, Tak co, Zuzko? Vyspala ses pořádně, " zeptal se barman.
,, Do sytosti, Echare. Na to, že jsem měla tolik zákazníků..... "
,, Hold si prvotřídní zboží, Zuzko. I já bych si od tebe dal líbit, ale moje stará by ti asi udělala z obličeje krvavou kaši. "
Zuzana se při zmínce slova ,, prvotřídní zboží " nenaštvala. Byla zvyklá, že ji takhle lidé nazývají. Byla prostě věcí ke koupi.
Stejně jako alkohol, drogy a zbraně, byla i ona na prodej. Její pasák, Gehen ji ale nechtěl propustit, protože o ni byl větší
zájem než o ostatní šlapky.
,, Už si to slyšela, " zeptal se Echar.
,, Co? "
,, Lucka dnes v noci zařvala. "
,, Co se jí stalo? "
,, Nějakej magor ji vykuchal jak rybu. "
,, Chudák holka. "
,, To jo. "
Zuzana položila na stůl měďák a odešla. V životě jsem neviděl krásnější ženu. Toužil jsem po ní jako po žádné jiné,
ale věděl jsem že ona je pro mě nedotknutelná. Zvedl jsem od stolu, došel k baru a posadil se. Barman si mě
nevšímal.
,, Promiň, kámo..... "
Barman na mě pohlédl.
,, Co je, " zeptal se.
,, Prej tady v noci někoho odkráblovali......"
,, Jo. Jednu děvku. No a? "
,, Já jen tak. Chtěl jsem se zeptat jestli si ji znal. "
,, Jasně, že jsem ji znal. Bydlela tady, nahoře v pokoji. "
,, A jaká byla? Měla nějaký kámošky, " pokládal jsem další otázky a doufal, že mě nepošle do prdele.
,, Jaká byla? Jaká může bejt asi děvka, co? Co se kámošek týče, měla jen jednu a ta právě odešla.
Co je ti vůbec do toho? Doufám, že nejsi fízl. To by taky nemuseli objevit tvoje tělo. "
,, Ne, nejsem fízl, " odpověděl jsem.
,, Takže panáček je trochu moc zvědavej, co? "
,, Přesně tak, " přikývl jsem.
Do Deseti zvonů vběhl třináctiletý kluk v potrhaných šatech. Přistoupil ke mně s nedůvěrou.
,, Ano, " zeptal jsem se ho.
,, Tohle mi pro vás dal jeden dobře strojenej chlápek, " řekl a podal mi dopis v zapečetěné obálce.
Jakmile jsem spatřil pečeť se znakem vlčí hlavy, tak jsem věděl, že dopis je od Augustuse.
Rozlomil jsem pečeť a vyjmul kousek složeného pergamenu, na kterém bylo napsáno:
Potřebuji, aby se s tebou co nejdříve setkat. Pošlu dva strážníky, kteří tě na oko zatknou
a přivedou tě na smluvené místo.
Pohlédl jsem na kluka a hned jsem dopis uklidil do vnitřní kapsy pláště.
,, Kolik ti mám zaplatit? "
,, Prý to mám nechat na vás. "
Otevřel jsem měšec a podal mu dva stříbrné. Vděčně je přijal, pozdravil a odešel. Doufal jsem, že ty peníze
neprochlastá nebo si za ně nekoupí děvku a nebo nedej bože drogy, které zase zaplavovaly ulice.
Barman se na mě díval, ale z výrazu jeho obličeje jsem nedokázal zjistit o čem asi tak přemýšlí.
Strážníci se dostavili asi půl hodinu po odchodu toho mlaďase. Tyhle dva jsem dobře znal, ještě před
dvěma lety jsem jim velel, ale to bylo kdysi. Spiklenecky jsme na sebe mrkli a šli jsme na věc.
,, Jste Donoven Sarakes, " oslovil mě strážník nalevo, který se jmenoval Chose.
,, Jo, to jsem, " odpověděl jsem zvedl se ze židle.
,, Půjdte s námi, " řekl tentokrát ten druhý, který se jmenoval Fernando.
,, Nevím proč. "
,, Jste podezdřelý z pěti vloupaček, " řekl Chose.
,, Nevím o čem mluvíte. "
,, Radíme vám, pojďte dobrovolně, " řekl Fernando.
Chtěl jsem vytáhnout nůž, Chose se na mě vrhl s obuškem v levačce se rozmáchl.
Uhnul jsem se na poslední chvíli, chytl jsem Choseho levačku a trochu s ní zakroutil
a povolil teprve, až Chose zařval bolestí. Fernando se na mě vrhl ze zadu, loktem mě udeřil
do zad, chytl ruce, skřížil je a dal je do pout.
,, Fízlové blbí, " řval jsem na ně, když mě odváděli z Deseti zvonů.
Před barem stál Augustusův kočár. Chose mi otevřel dveře a já nastoupil. Před tím mi sundal
pouta. Po té si oba dva šli sednout na kozlík. Uvnitř kočáru seděl Augustus.
,, Tak co, " zeptal se Augustus.
,, Co? "
,, Co jsi zatím zjistil? "
,, Auguste, ty ses pomátl? Když na tom nedělám ani den. "
,, Takže nic? No, myslel jsem si, že budeš mít větší úspěch, sakra. Můj šéf mi začíná pěkně dýchat na záda,
Horácio. "
,, Auguste, co jsem ti říkal o to jméně. A co se do prdele děje? Když zabili jen jednu děvku. "
,, Nic by se nedělo nebejt tohodle, " řekl Augustus a podal mi zapečětěný igelitový sáček ve kterém byla
zavřená krabička z papíru.
,, Co je zas tohle? To je jako důkaz, kterej si šlohl? "
,, Jo, šlohl jsem to, aby si se na to mohl podívat. "
Rozlomil jsem pečeť a krabičku kterou jsem otevřel mi spadla do dlaně. Uvnitř se nacházela ledvina.
Lidská ledvina.
,, Co to je? "
,, To přišlo dneska ráno. Tady je dopis, který přišel společně s orgánem, " řekl a podal mi kus složeného
pergamenu na kterém bylo napsáno následující:

Vážený pane Sokansky,
tady vám posílám půlku ledviny tý děvky, kterou jste dneska našli v Bílý ulici,
druhou polovinu jsem snědl, byla moc dobrá. Věřte, že já budu pokračovat ve své
práci, kterou mi udělili samotní bohové. Skončím teprve, až bude Bílá ulice očištěna
od těch nevěst zla.
S úctou
Rache

,, To úplně mění situaci, " řekl Augustus.
,, Co tím myslíš? "
,, Teď víme s určitostí, že to byl vzdělaný člověk. Nejen, že vrah zná dobře anatomii, ale
umí i psát a číst. "
,, Auguste, i obyčejný felčar nebo řezník umí číst a psát. Stačí navštěvovat měšťanskou školu alespoň dva roky.
Co vypátrali tví muži? "
,, Navštívili všechny lidi o kterých si se zmínil. "
,, A co? "
,, Nic. Nikdo nemá žádný škraloup. "
,, A co propuštění trestanci? "
,, Nikdo s natolik dobrými znalostmi anatomie a když ano, tak jsou zase negramotní. "
,, Prošli jste opravdu všechny? "
,, Jednoho se nám nepodařilo nalést. Jmenuje se Tomáš Grosinský. Prý jel v drogách,
takže je jasný jak asi skončil. "
,, Máš u sebe jeho spis? "
,, Ne. "
,, Škoda. "
,, Takže, co máme dělat? "
,, Nech zesílit hlídky. "
,, Nemůžu zburcovat celou stanici. Nezapomínej, že máme na starosti celé tohle zavšivené město. "
,, Auguste, musíš do Bílé ulice poslat co nejvíc mužů budeš moct. Podle toho dopisu se dá soudit
jedna jedinná věc: Ten vrah je psychopat se sklonky k sadismu a k násilí. A je jasné, že to zkusí znova. "
,, Ještě něco, " zeptal se Augustus.
,, Jo, za žádnou cenu ho nesmíme podceňovat. "
Augustus mě vyklopil kousek od Bílé ulice. Slunce začalo pomalu zapadat, když jsem tou ulicí procházel
a rozhlížel se všude kolem, jestli nezahlédnu něco podezdřelého. Připadal jsem si jako tenkrát, když jsem byl
v armádě a bojoval v listnatých džunglích jižní Eutipuruse. Tam jsem taky nevěděl od kud na mě vyskočí nějaký
černoch, který bude připraven vrazit mi kopí do ledviny. Nechal jsem minulost minulostí a vrátil se zpět do přítomnosti.
Spatřil jsem Zuzanu vycházející z jednoho dost hnusně vyhlížejících domů, jakých bylo v téhle zavšivené ulici spousta.
Byli jsme od sebe pár kroků, na dálku jsem cítil její parfém, nasával jsem její vůni, jako by to byla omamná
droga. Srdce se mi divoce rozbušilo, opět jsem po ní zatoužil. Stačilo tak málo. Jen k ní dojít a dat ji měšec s penězi.....
Podařilo se mi tu touhu potlačit, ale nevěděl jsem jak dlouho budu schopen tu touhu přemáhat. Jak se vzdalovala,
srdce mi opět začalo normálně tlouct. Začal jsem přemýšlet, jaké by to bylo, pomilovat se s ní.
Z přemýšlení mě vytrhl ženský křik. Rozběhl jsem se k místu od kud vyšel. Dostal jsem se do postranní uličky,
která se podobala té, ve které se našla první mrtvola. Na zemi seděla Zuzana, byla hlavu měla v klíně a celá se klepala
strachy. Blankytně modré šaty měla zašpitěné od prachu, silonky měla roztrhané, vedle ní se válel obyčejný střevíc.
Rozhlížel jsem se, ale spatřil jsem jenom popelnici přeplněné od odpadků. Uličku uzavírala nevysoká zeď, která
by se dala při menších obtížích snadno přelést.
Sklonil jsem se k Zuzaně. Její parfém ve mně stále probouzel horkou krev a srdce mi opět začalo tlouct jako
kostelní zvon.
,, Jste v pořádku, " zeptal jsem se.
,, A.... ano, " odpověděla a hlas se jí třásl strachem.
,, Nejste zraněná? "
,, Ne. "
,, Nemusíte se mě bát. Já vám neublížím. Doprovodím vás domů, chcete? "
,, Nemohu. Musím jít pracovat. Měla bych z toho průšvih, můj pasák..... "
,, Nebojte se. Ty peníze vám dám. Myslím, že v tomhle stavu by jste toho stejně moc nevidělala. "
Konečně se na mě podívala. Oněměl jsem úžasem. Měla nádherný obličej a ještě nádhernější
modré oči. Rty měla zvýrazněny rudou rtěnkou, dlouhé řasy pokrývala slabá vrstva řasenky.
Podal jsem ji svou ruku, která byla zvyklá svírat jílec meče a ne ruku krásné dívky. Ona se mě kupodivu
chytla a já ji pomohl vstát.
,, Jmenuji se Donoven Sarakes, " použil jsem pro jistotu své falešné jméno.
,, Těší mě. Já jsem Zuzana Rementotová. "
,, Kam půjdeme? "
,, To je jedno, hlavně pojďme z tohodle místa. "
Něvěděl jasem kam jinam jít, takže o pár minut později jsme seděli v Deseti zvonech u společného stolu
a popijeli červené víno, kterého jsme objednal plný džbán. Barman se na mě díval jako na kacíře,
jako na někoho kdo snad přišel o rozum.
Městské hodiny odbily desátou hodinu večerní, zívl jsem nahlas. Nejvyšší čas jít na kutě. O Zuzanu jsem
si nedělal starosti, pronajal jsem ji pokoj v Deseti zvonech, takže na dnešní noc byla v bezpečí.
Zuzana šla po schodech nahoru, v ruce držela nevypitý džbán s vínem. Já šel za ní, abych se ubezpečil
že je všechno v pořádku. Zuzana stála na prahu, stačilo je dát ji dobrou noc a mohl jsem jít domů.
Tak snadné to ale nebylo.
,, Dobrou noc, " řekl jsem a jemně ji políbil ruku.
,, Nezdržíš se, " zeptala se.
,, Ne, jsme unavený a ty jistě taky. "
,, To ano, ale zaplatil jsi mi. Nerada dostávám zaplaceno za práci, kterou jsem ani nevykonala. "
,, To je v pohodě, " odpověděl jsem.
,, Ne, to není v pohodě, " řekla a vtáhla mě dovnitř.
Nebránil jsem se jí, vlastně jsem celou tu dobu netoužil po ničem jiném. Už dávno jsem odhodil smutek, který jsem
nosil po smrti své ženy a syna. Ano, myslel jsem na ně stále, ale dospěl jsem k závěru, že život v celibátu nikam nevede.
Zuzana si lehla na dvoulůžkovou postel, která se nacházela v malé ložnici. Před tím jsem zakryl okna závěsy
a džbán s vínem odložil na kulatý stolek. Postavil jsme se před postel, Zuzana mírně roztáhla nohy, velice pomalu jsem ji ztáhl
kalhotky, potom jsem svlékl šaty a nakonec vysvlékl sebe. Nasedl jsem na ni obkročmo jako na kládu......
Bylo to ještě lepší než v mých nejdivočejších snech, nikdy před tím jsem nic podobného nezažil. Nemohl jsem se jí nabažit,
voněla a chutnala tak, jak voní a chutnají jenom andělé. Přál jsem si, aby ta noc trvala věčně, abych neusnul a nevzdálil se od ní.
Opět jsem měl sen o smrti. Tentokrát jsem v něm viděl mrtvou Zuzanu. Měla podříznuté hrdlo a opět jeden vyjmutý orgán.
S výkřikem jsme se probudil, automaticky jsem tasil dýku a rozmáchl se. Zuzana vedle mě dál ležela klidným a nerušeným spánkem.
Ale to jsem si jen myslel. Když jsem se ji dotkl, zjistil jsem že je studená jako kus ledu. Zkusil jsem nahmatat tep, ale nepovedlo se mi to.
Zuzana byla mrtvá.
Odkryl jsem ji. Tep jsem necítil, protože vrah ji vyjmul srdce. Jak to, že tu není žádná krev, ptal jsem se sám sebe. Jak se to tomu parchantovi
povedlo, že jsem se nevzbudil, že jsem necítil jeho přítomnost?
Z přemýšlení mě vytrhl rámus dole v baru. Vrah nebo zloděj, pomyslel jsem. Oblékl jsem si kalhoty a s nožem, který jsem stále držel v ruce,
jsem vyběhl ven. Zjistil jsem, že je zamčeno, takže jsem musel odemknout. Když jsmem seběhl dolů, neznámý si mě všiml a snažil se zdrhnout
hlavním vchodem. To byla chyba. Uchopil jsme nůž za čepel, cítil jsem dotek oceli. Otočil jsem se na patě jako baletka a bez míření
nůž mrštil proti neznámému. Nůž neznámému přišpendlil dlaň ke dveřím. Neznámý začal řvát bolestí. Krev stříkala proudem
všude kolem.
Pokusil se nůž vytrhnout, ale to vedlo jen k větší bolesti a větším cákancům krve. Došel jsem k němu a vrazil mu pěstí do břicha.
Neznámý vykřikl ještě větší bolestí a podlomila se mu kolena. Podíval jsem se tomu sráčovi do obličeje. Poznal jsem v něm toho
mladého feťáka z dneška. Vypadalo to, že pláče.
,, Proč si ji zabil? "
Vypadalo to, že neví o čem mluvím.
,, Mluv, ty hajzele. "
Neodpověděl.
,, Klidně drž tu svojí držku. Z toho se stejně nevykroutíš, hajzle. Dvě masový vraždy, počítej s tím, že do konce svýho zasranýho
života neopustíš lapák. "
,, Dobrá práce, " říkal mi o pár hodin později Augustus ve své pohodlné kanceláři na velitelství.
,, Díky, ale stejně mi na tom něco nesedí..... "
,, S tím už se nezatěžuj. Dopadl si dvojnásobného masového vraha, tohle město si zas může oddychnout. Jen si se nemusel
chovat jako psychouš. Ten šmejd si teď pár tejdnů poleží v nemocnici. "
,, Když jsme u toho, co je ten chlap vlastně zač? "
,, Pamatuješ si jak jsme se bavili o tom nenalezenym trestanci? Tak to je on. "
,, Mylíš, ten co jel v těch drogách? "
,, Jo. "
,, Počkej, to nějak nesouhlasí. "
,, Co zas? "
,, Ten chlap měl už delší dobou absťák, protože nedostal dávku. Strašně se mu třásly ruce. Ten vrah měl jistou
a klidnou ruku. To by žádnej feťák s absťákem nedokázal. "
,, Co ty víš? Třeba jo. "
,, Ne, nedokázal. Podle vlastní zkušenosti vím, že by to nedokázal. Mně můžeš věřit, protože já ho párkrát zažil. "
,, Neser mě, Sašo. Chceš mi říct, že chlap kterýho si málem zmrzačil, není tím Rachem? "
,, Ne. "
,, Sakra, tak kdo to je? "
,, Nevím. Ten Grosinký se pokusil Zuzanu okrást, ale nepodařilo se mu to. Vloupal se teda do Desti zvonů,
aby vybral kasu a koupil si dávku. Chápeš to? My se spletli, on není tím vrahem. "
,, A kdo teda? "
,, Já nevím, " řekl jsem a vzteky kopl do koše na odpadky, který se vysypal.
,, Sakra, " zaklel jsem a sklonil se, abych ten čurbes uklidil.
Při uklízení se mi do ruky dostal zmuchlaný štos papírů, které byly přidělány k sobě. Se zaujetím jsem štos
prolistoval a zjistil, že je to osobní složka jistého Alana Echara.
,, Co to je, " zeptal jsem se, zvedl se a podal spis Augustovi.
,, Vypadá to, jako spis o nějakém člověku..... "
,, Jo to vím taky, ale jak se dostal do tvého koše? "
,, Co já vím. "
Vytrhl jsem mu spis z ruky a podíval se do něj pořádně. Zjistil jsem, že Alan Echar je barman a majitel
Deseti zvonů v Bílé ulici. Je ženatý, má dvě děti. Prý pochází z rodiny kouzelníků, ale magické schopnosti
u něj nebyly prokázány. Matka spáchala sebevraždu, když mu bylo pět let. Otec zemřel na sifilis......
,, Do prdele, " řekl jsem.
,, Co je? "
,, To je on, " řekl jsem a položil spis na stůl.
,, Seš si jistý? "
,, Ano, jednoznačně. On se opravdu mstí. Jeho otec zemřel na sifilis. "
,, No, ale to z něj ještě nedělá vraha. Nezapomínej, že on je barman a my hledáme člověka znalého
anatomie. "
,, Čti, " řekl jsem a ukázal na zmíňku o otci.
,, Jeho otec, významný doktor..... "
,, Vypadá to, že syn šel v otcových šlépějejích, ale po smrti otce s doktořinou sekl. "
,, Ano, vypadá to, že tohle je náš člověk, " řekl Augustus uznale.
,, Pošli tam zásahovou jednotku, " navrhl jsem.
,, Fajn, " řekl Augustus a zazvonil na zvonek.
Dovnitř vešel mladý asistent, který okamžitě zasalutoval.
,, Pošlete zásahovku na dresu..... "
,, Bílá ulice, číslo 66, " dodal jsem.
,, Uvnitř jsou malé děti s matkou. Podežřelý je pravděpodobně ozbrojen a máme podezdření,
že má magické schopnosti, takže ať dávají bacha, " řekl Augustus.
,, Rozkaz, pane, " řekl asistent a odešel.
Rodinný dům v Bílé ulici byl obklíčen ozbrojenými muži ze zásahové jednotky, na střechách budov
se skrývali odstřelovači s nabitými samostříili a byli připraveni vystřelit. Stačilo jen dát rozkaz.
Alexandr s Augustusem se kryli za kočárem. Nastal problém, Echar se zavřel v domě s rodinou
a vyhrožoval, že zabije nejen sebe, ale i je.
,, Vyjďte te ven s rukama nad hlavou, " vyzval ho Augustus.
,, To ani náhodou. Pokud se pokusíte dostat dovnitř, tak se zabiju a celou svoji rodinu vezmu sebou, "
zařval z okna a přiložil si nabitý miniaturní samostřil ke spánku.
,, Co budeme dělat, " zeptal se mně Augustus.
,, Jak to mám vědět? "
Něco mě napadlo, ale nevěděl jsem, jestli to vyjde.
Vyšel jsem z úkrytu, ruce jsem dal nad hlavu.
,, Jmenuju se Saša, Alane. Mám pro tebe návrh. Ty pustíš svoji rodinu a já k tobě půjdu ,místo nich, " zařval jsem.
Vypadalo to, že přemýšlí. Mohl mě kdykoliv odkrouhnout, ale asi to neměl v úmyslu.
,, Fajn, ale svlíkni si plášť a odhoď ten nůž. "
Poslechl jsem a velice pomalu vykonal, co po mně chtěl.
Žena a dvě děti vyšly ven, okamžitě je zakryli dva příslušníci jednotky rychlého nasazení, kteří byli stejně jako ostatní
oděni v brněnění. Vešel jsme dovnitř. Přede mnou byly schody, po kterých sem se vydal. Strašně skřípaly.
Alan Echar seděl ve své pracovně za stolem. Kuši měl stále přiloženou ke spánku.
,, Smím se posadit? "
,, Jo. "
Posadil jsem se proti němu.
,, Máš pěkný dům. "
,, Díky. "
Seděl jsem v klidu, ani jsem se nepohnul. Ještě jsem nevěděl, jestli ho zabiju.
,, Kolik tu máte po střechách odstřelovačů? "
,, Tři, ale můžu je odvolat..... "
,, Udělej to. "
Zvednul jsem se ze židle, nepatrně se přiblížil k oknu, dal rozkaz, aby nestříleli a vrátil se zpět na své místo.
,, Takže ty jsi fízl? "
,, Ne. Býval jsem. "
,, To je jedno, ale spolupracujete s nima. "
,, To jo. "
,, Nemám fízly rád. Nikdo z mích předků je neměl rád. "
,, Jo, to chápu. "
Seděli jsme tam několik hodin a mlčeli.
,, Řekni mi jednu věc, proč si zabijel ty ženy? "
,, A co kdybych sem vás odbouchl a sebe taky? "
,, Ne, to neuděláš. Víš, já za tebou šel, protože věřím, že se nezabiješ. Mysli přece na svou rodinu děti. Potřebujou
tátu. Řekneš mi tedy, proč.... "
,, Ty kurvy jsou zlo. Můj otec kvůli nim umřel. Zasloužili si chcípnout jako svině. "
,, Můžu si nalejt, " zeptal jsme se a ukázal na flašku s kořalkou.
,, Klidně, " řekl.
Nalil jsem sobě i jemu.
,, Jak se ti podařilo zabít tu druhou holku? "
,, Ano, na to sem obzvlášť hrdý. Do toho vína jsem vám nalil uspávací lektvar, který se mi podařilo uvařit. Potom
už to nebylo nic složitého. Prostě jsem počkal až dosouloužíte, druhým klíčem jsem si odemkl váš pokoj, vkradl
jsem se dovnitř s nožem v ruce a zabil jí.
Viděl jsem to před očima, popadla mě touha zabít ho, ale ovládl jsem se.
,, Jak dlouho si to plánoval? "
,, Já nic neplánoval. To oni. "
,, Oni? "
,, Bohové. "
Zvedl se ze židle, kuš namířil proti mně. Chystal se zmáčknout kohoutek. Sklonil jsem se, z boty vytáhl
nůž a rychlostí blesku po něm skočil. Sehrálo se to tak rychle. Ten blbec stiskl kohoutek, šíp se uvolnil
a trefil mě do pravého ramene. Nepolevil jsem. Dopadli jsme oba dva na zem a já ho nožem přišpendlil
k dřevěné podlaze. Krev z hrudi začala cákat všude kolem.
Omdlel jsem, šíp byl namočený v nějakém sajrajtu.
Probudil jsem se na nosítkách, odnášeli mě do kočáru, který mě měl odvést do nemocnice, kde jsem
se měl dát do kupy.
,, Jsi v pořádku, " zeptal se Augustus, který šel vedle mě.
,, Jo. Ten šíp byl namočený v nějakém sajrajtu.... "
,, To asi byla uspávací droga. "
,, Co Echar? "
,, Mrtvý. "

Zdál se mi sen. Sen o smrti. V poslední době jsem ani jiné sny nemíval. Se smrtí Zuzany jako by ve mně
umřela další část člověka. Nechodil jsem do práce, nepřijímal zákázky. Spoustu času jsem trávil v opiovém
doupěti ve společnosti vodní dýmky.
Když vnímáte tu omamnou vůni opia, tak zapomenete na celý svět. Hodíte za hlavu všechny starosti
a dokonce se vám zdají i sny, které nejsou plné násilí a krve.
A já jden takový sen měl. Byl jsem v něm ve společnosti krásné dívky, kterou jsem miloval. Bydleli jsme spolu
v domě u moře, chovali jsme ovce a měli jsme kupu dětí.
Ze dnů se staly týdny, z týdnů měsíce a z měsíců roky. Lidé kolem mě umírali jako mouchy.
Jedinné co zůstávalo byla ta neumírající vůně opia......