|
Žalozpěv dívky z Lirie.
Pomalu od nás odchází,
víc nevrátí se zpět.
Stínem jej všichni provází,
když opouští náš svět.
Nekvete rudá růže, ani bílá lilie.
Chladná je kůže, nepomůže magie.
Nespatřím úsměv tvůj, neuslyším hlas.
Kdes otče můj, ty nepohladíš můj vlas.
Pomalu od nás odcházíš,
temnota na nás dopadá,
Zem rodná je tak chladná,
navěky tělo v ní spočívá.
Už nespatří krásu, slunce svit,
hvězda nad tebou nebude bdít.
Ta hvězda ráno vychází a večer zapadá.
Hvězda brzkého svítání, jež jméno Moren má.
Stín duši tvou dávno pohltil,
zářící chlapecké oči uhasil.
Pomalu ode mně odcházíš,
z ran hlubokých krvácíš.
Není bratříčku návratu zpět.
dávno uvadl i bílé lilie květ.
Už nespatříš krásu, slunce svit,
měsíc ani hvězda nebude bdít.
Ta hvězda večer vychází a ráno zapadá.
Hvězda brzkého večera, co jméno Serena má.
Budiž klid vaším srdcím navždy dán.
jen v dobrém na vás vzpomínám.
|