|
Omluvné doznání.
Pod oknem tu stojím,
ortelu tvého se bojím.
Vím, že omluvit se mám,
já pokorná slova znám.
Ve zlobě jsem zalhal,
není jemná tvoje kůže.
Se vztekem tě poslal,
v náruče jiného muže.
Prosím! Vyjdi na balkon,
jsem-li ti milejší než on.
Řekl, něžnější je růže květ,
tu větu bych rád vzal zpět.
Vím, že nad tvou krásu není,
stojím tu, přichází rozednění.
|