Credendo vides III

Byl opět pátek, vánoce se kvapem blížily a Kris přemýšlel, jaké dárky by měl dát lidem, které měl rád. Nejvíce mu vrtalo hlavou, jak předá dárek svému otci, ale uklidňovalo ho vědomí, že Vánoce jsou „až“ za dva týdny. Bloumal po obchodech a hledal inspiraci pro nákup vánočních dárků pro své nejbližší. Když šel kolem knihkupectví, zahlédl knihu, u které usoudil, že by se mohla líbit. Byla to totiž příručka pro začínající fotografy. „To je ono, musím ji koupit, ať ví, jak mi záleží nejen na ní, ale i na tom, co ji zajímá a dělá ráda.“ Pomyslel si a přímým směrem zamířil ke knize v knihkupectví. „Prosím vás, jak dlouho máte tu knihu?“ vyzvídal Kris na prodavači. „Počkejte prosím,“ prodavač něco namačkal na klávesnici počítače, „můžu vám to říct přesně, je tady od dnešního rána.“ „Velice vám děkuji,“ zaradoval se Kris. Šel domů a dá se říci, že jeho mise byla splněna nad očekávání dobře. Nejenže koupil dárek pro Kate, ale i pro dědečka, který se po smrti otce nastěhoval k nim, aby matce pomohl. Nedá se říci, že byl Kris velice nadšen dědovo přítomností, ale na druhou stranu, když přišel domů, měl připravené teplé jídlo. I když neměl rád jeho zlozvyk, právě teď se mu to hodilo, protože když nevěděl co dědovi dát pod stromeček, tak mu koupil novou dýmku. A toho byla ta situace. Doma schoval oba dárky na speciální místo pro ně určené, popadl tašku a uháněl na trénink. Před halou už čekala Kate. Přiběhl k ní a objal ji. „Mám tě ráda,“ pronesla Kate. „Ale já tebe miluji,“ zašeptal Kris Kate do ucha. „Tak to dokaž,“ šeptla Kate. „Miluji tě, jak tě můžu nejvíc milovat, a nechci tě ztratit, beruško moje“ a Kris políbil Kate. „Hej, hej, mazej se zchladit na led, nebo nám tu chybnou ty dveře,“ škádlil Max Krise, jenže Kris se choval, jako by to neslyšel. Max se usmál, přistoupil k dvojici u dveří. „Nerad vás ruším, ale je dvacet minut do začátku tréninku, já jenom, kdyby vás to zajímalo,“ vážně a důrazně pronesl Max. Kris se na chvíli rozloučil s Kate a odešel za Maxem do šatny, aby na sebe naházel výstroj. Při vjezdu na led hledal Kate, ale našel dívčí postavu, která rozhodně nebyla jeho milované. „Hledej dál“ ozval se hlas Kate od střídaček. Už Kris jel za Kate, ale trenér dal povel k rozbruslení. Krise strh dav bruslařů, který Kris nečekal a upadl na led v místech středového kruhu. Trenér ho chvíli sledoval, a když viděl, že se nehýbá, zastavil rozbruslení. Kate seskočila ze střídačky na led a po kolenou doklouzala ke Krisovi. Ten sebou trhl, pootevřel oči a snažil se vstát, ale to mu nešlo. S námahou se přetočil na břicho a pomalu si klekl. Kate ho podpírala „Co tady čumíte,“ vyštěkl Max na ostatní a šel pomoci Krisovi. S Kate ho pomalu dovedli na střídačku, kde ho usadili. „To vám ulítli včely, nebo proč čumíte a nic neděláte,“ rozčiloval se Max a sbíral Krisovo spadlé vybavení. Neznámá dívka mezitím přinesla led a položila ho Krisovi na zátylek. „To by ti mělo pomoct, jak se cítíš?“ starostlivě řekla dívka. „Bolí mě hlava, jinak jsem v pohodě, díky za starost. Ale já tě neznám, kdo jsi?“ vypravil ze sebe Kris. „To je Renata, moje ..., no prostě spolu chodíme.“ Vyhrkl ze sebe Max. „A já, proč se kroutí ten plast u mantinelu, mazej na led, ať se zchladíš,“ oplatila Kate Maxovo poznámku, kterou utrousil před halou. Kris se usmál a nejistě skočil na led. Trénink po dvacetiminutové pauze pokračoval. Po tréninku se všichni sešli před halou. „Doufám, že neporušíš tradici Maxi,“ prohlásil Kris a pokračoval, „zvu i tebe Renato na večeři k nám domů,“ „To víš, že půjde!“ Pohlédl Max na René a usmál se. „Co jiného mi zbývá,“ povzdechla si Renata. Když přišli domů ke Krisovi, zjistili, že nikdo není doma. Na stole v kuchyni byl lístek, na kterém bylo napsáno dědovou rukou, že večeře je v troubě. Kris jídlo ohřál a servíroval na stůl v jídelně, kde už čekali hladový krky. Po večeři Krisovi došlo, že mamka a děda jeli na návštěvu k tetě a jejich plánovaný návrat byl v neděli. „Tak teď všichni domů pro věci, do neděle je tu volno, a co kdybychom zde žili společně?“ Navrhl Kris. „My asi přijdeme o trochu déle. My jsme s tím nepočítali, že to takhle dopadne. Musíme se ještě domluvit s rodiči René.“ oznámil Max a zavřel dveře. Kris se ocitl úplně sám v celém bytě. Obklopila ho úzkost a tak šel do pokoje a připravil spaní pro všechny, aby přišel na jiné myšlenky, ale dá se říct, že to bylo horší než lepší, lehl si do postele. Zavřel oči a celý svět se s ním začal točit. Po chvíli se kolotoč zastavil a cítil, že má někoho za zády. Někdo mu dýchal na zátylek. Kris se otočil a spatřil Kate. Jejich pohledy se střetli. Pomalu se k sobě přibližovaly, až se setkaly jejich rty. Když přišel Max s René, připravili se ke spánku jako Kris a Kate. Všichni spolu ulehli a usnuli. *** Po té co se ocitli v říši duchů, zjistili, že Max ani René nejsou s nimi. „Asi mají jinačí zájmy,“ pronesl Kris a vyrazil s Kate do Patrie. U brány stál Patrik a upřeně hleděl na východ slunce. „Dobrý večer Patriku,“ pozdravila dvojice. „Jak večer, vždyť je ráno,“ podivil se Patrik. „U nás je už noc. Takže je to tu obráceně. Když je na Zemi den, zde je noc a opačně,“ nahlas zapřemýšlel Kris. „Smíme vstoupit?“ zeptala se Kate. Patrik udělal gesto rukou na znamení souhlasu. „Nevíte, kde je Dom?“ otázal se Kris. „Dom? Poslední dům v ulici.“ zněla Patrikova odpověď. „Děkujeme,“ zaznělo od dvojice odcházejících. Kris zazvonil na zvonku určeného domu. „Pojďte dál, je otevřeno,“ volal táta z kuchyně. Když vstoupili do kuchyně spatřili Doma, jak si pochutnává na snídani. „Dobrou chuť“ popřál Kate Domovi. „Děkuji, omlouvám se, ale trochu jsem si přispal, takže snídám teprve teď.“ vysvětlil Dom. A vlastně, kde máte toho třetího? Krisi, pak si budeme muset spolu promluvit, jen ty a já, „ Pokračoval Dom, Co máte v plánu dnes dělat? „Nevíme,“ odpověděli oba najednou. „Dnes bude pěkně, nešli byste si zaplavat do lesa k vodopádu?“ Navrhl Dom. „Ale my nemáme plavky,“ povzdechl Kris. „Tak holt půjdete plavat ve spodním prádle, vždyť večer stejně odejdete, ať jste mokří, či suší.“ namítal Dom. „Platí a kdy se vyráží?“ vyzvídala Kate. „Třeba ihned,“ Dom začal sklízet ze stolu, vzal tři ručníky a vyrazil s dětmi do lesa. Ten les byl starý a hluboký. Kate z toho šel mráz po zádech, raději se silněji chytla Krise a přitáhla ho k sobě. Náhle se před nimi objevila mýtina, která byla do půlkruhu ohraničena strmými skalisky. „Tam za tím lesním výběžkem je cíl naší cesty,“ s úlevou oznámil Dom. Děti pohlédli směrem, kam ukázal Dam a zahlédly jemný opar, který se rozprašoval zpoza stromů. Když ušli pár desítek metrů, uviděli nádherný vodopád, který se tyčil nad koruny statných stromů. Voda byla průzračně čistá a dopadala z té výšky do jezírka ohraničeného kameny. Voda hučela, jak se tříštila o hladinu a vytvářela bílý mrak nad hladinou, ze kterého stříkala voda do všech stran. Ale když přicházeli blíže k jezírku, hukot vody se tišil. „To je nádhera, nic hezčího jsem neviděla,“ udiveně řekla Kate a s Krisem se rozběhla směrem k vodopádu. Oba byli následováni Domem. Když všichni doběhli, svlékli ze sebe vše, kromě spodního prádla. Opatrně přelezli kameny a pomalu vstupovali do osvěžující vody. Jezírko bylo rozlehlé a mělké, protože všude dosáhli na dno, které bylo čisté. Chvíli spolu dováděli a pak je Dom opustil. Lehl si na kámen a užíval si sluníčka. „Děcka, nechoďte tak blízko k tomu vodopádu,“ starostlivě křičel na děti. Na krátký čas pozoroval svého syna s kamarádkou. Poté zavřel oči a opět ulehl na kámen. Kris toho využil, aby mohl udělat, po čem dlouho toužil. Přitáhl k sobě Kate a políbil ji. „Ehm, neruším vás?“ otázal se nesměle Dom. Dvojice se v mžiku roztrhla. Kris se začervenal a nebyl jediný. Kate na tom byla podobně. Dom se rozesmál, až se válel po kameni, na kterém ležel. „Omluvte mě, musím...“A kate zmizela za nejasného křiku v lese. „Pojď si ke mně sednout,“ Dom plácnul vedle sebe na kámen. „Chtěl jsem s tebou mluvit no, ...“ na chvíli se odmlčel, „ o tobě a Kate. Chci, abys věděl, že jsem rád, že sis našel tak hodné děvče. A to ostatní nechám na mámě.“ Rozesmál se Dom a loktem strčil do syna. Ten z toho spadl do vody. „To ti nedaruji“ a začal stříkat vodu na otce. Touto dobou se slunce převalilo z východu na západ. Kris usedl na kámen, který vypadal jako sedačka. O chvíli později se vrátila Kate a usedla u něj. Položila mu hlavu na rameno a společně sledovali jak slunce mizí v záplavě odstínu rudé barvy. Vše bylo umocněno tím, že paprsky zapadajícího slunce pronikaly skrz vodu na hraně vodopádu. Zde se také lámaly a vše vypadalo, jako když slunce stéká až na zem, kde se ztrácí v bílém oblaku nad hladinou. „Tak a teď oblíkat,“ oznámil Dom, když tato scenérie skončila a na oblohu se vyhoupl měsíc. „To už jdeme domu?“ povzdechla si Kate. „Bohužel ano, ale já jsem celý den nic nejedl a rád bych se najedl.“ vysvětlil Dom. Pomalu vyrazili stejnou cestou jako přišli. Na hranici lesa Kate pošeptala: „Krisi, já se bojím. Ten les mi nahání hrůzu.“ „Sem s tebou, já tě nedám“ uklidňoval ji. Kate si oddychla, když byli u Doma, se kterým se rozloučili a odešli.