zelená cesta-kapitola 3

Kapitola 3 ,,Nový den, nové možnosti. To říkala má matka než začala pít. Takže na mě Eriku nezírej a vstávej- jo a za tu vodu se omlouvám, měla bych myslet na tvoje stáří viď?“ Řekla Elva s úsměvem a novou energií. Erik na ni jen přihloupě koukal, protože dnes byl on, ten probuzený studenou sprškou. Elvě se totiž poprvé nezdál onen sen který jí nedával čas odpočinout si. ,,Takže Eriku co dneska budeme dělat?“ ptala se a sundala z něj mokrou pokrývku. Erik jí však deku vyškubl z ruky,přetáhl si jí přes hlavu a otráveně pronesl: ,,nech mě spát, a jdi si třeba zastřílet. To sou nápady tohle to, se z vás mladejch asi oběsím.“ Elva se rozesmála, mrkla na Inesperta, který měl v zubech vědro, a odkráčela z pokoje. Smířila se s faktem, že lepší bude nic neřešit a ono to nějak dopadne. ,,Nevíš Inesperte jak to s námi dopadne? Co? nevíš? Já taky ne. Když o tom tak přemýšlím, ty ze mě taky nemůžeš bejt moc nadšenej. Ale co jdeme si zastřílet.“ Když Elva už po desáté trefila střed, přišel skoro ještě spící Erik. ,,Vidím že ses vážně zlepšila. Nechápu kde se to v tobě bere, ale myslím že to do měsíce naučíš.“ ,,Proč do měsíce? Já myslela že ti můžu být jak dlouho chci, nebo snad ne?“ ,,Elvo, tvůj drak je zatím velkej jako pes, ale Liar by už teď potřeboval záchranu. Myslím,že by pomohlo už jenom to, že byste tam byli. Takže slavný výlet do jiné dimenze se uskuteční za měsíc.“ ,,Vždyť o tom vůbec nic nevím, nevím co tam mam dělat a co se o mě očekává. A ty Eriku mluví se v jiných dimenzích česky?“ „ne.“ „Tím mi chceš říct že se musím naučit jiný jazyk?“ „Ne, tím ti chci říct že se tam nemluví česky.“ „A jaký je v tom rozdíl?“ „Elvo, umíš už obstojně ostřílet, maličko máchat klackem a padat z koně, ale to hlavní neovládáš. Používej trochu svojí mysl, i když to tak nevypadá, Inesperto je jedním z nejvíce inteligentních stvoření –“ „Takže mě můj dráček milovaný mě naučí cizí jazyk? To je dobrý.“ Řekla s nezájmem, natáhla tětivu, ale šíp letěl úplně mimo. „A jak se tam dostaneme? To si prostě řekneme teď pudem do vyšší dimenze a budeme tam?“ „Nebuď tak jízlivá, jasně že ne. Tak deset kilometrů odsud je kostel, a pod ním je místo kde jsou vyšší vibrace, tím pádem se dostaneme do jiné vibrační sféry- jiné dimenze. Má to však háček.“ „jaký?“ „hlídače, z této i z druhé sféry. Tady kněze, tam bratrstvo.“ „Bratrstvo? To je kdo?“ „to se dozvíš teď ti s tím nebudu plíst hlavu, zatím to vědět nepotřebuješ. Nemám pravdu Inesperte?“ A svůj pohled obrátil na něj. „erte?“ zopakoval. Y „Takže bude mluvit jako my?“ Nevěřila svým uším Elva. „Jo bude, a mnoha dalšími jazyky. Ale myslím že by jsme se měli věnovat spíše tvému výcviku, něž tomu že bude mluvit, to by bylo k ničemu. A jelikož se při boji vůbec nepohybuješ vyměníme klacky za železný tyče, jinak bys potom přišla o všechny končetiny. A taky tě naučím bojové sestavy, bloky, vpády a tak dále.“ K boji si vybrali malou, travnatou plochu před chalupou. „Takže za prvé máš úplně špatně nohy, musíš je mít uvolněné a přitom připravené kdykoli uhnout. Prostě buď trochu přirozená, vyprázdni si mysl.“ „Když já musím pořád myslet na to že mě asi trefíš. A to pěkně bolí.“ „tak na to nemysli, tak to p rostě je, z boje nikdy nevyvázneš aspoň bez škrábance. Takže do střehu!“ Jejich tyče se střetali ohromnou rychlostí, Elva si prostě řekla že dnes to bude Erik kdo bude mít modřiny, a taky podle toho bojovala. Když ji napadl prostě mu to oplatila, Inesperto je sledoval s velkým zájmem, ale z velké dálky. A když skončily, měla Elva sice pořád více modřin než Erik, ale měla jich podstatně méně než jiné dny. „To bylo vážně dobrý, zlepšuješ se, takže náplň asi tak dalších pěti dní bude boj.“ A tak bojovali, celých pět dní, už vyměnili tyče za meče a Inesperto už uměl asi pět slov. Zatím šlo všechno hladce…… Pokračování příště