Cesta krve část druhá

Cesta krve část druhá Převozník Když se Lorien probudila vnikaly do otvoru stromu zářivé sluneční paprsky. Protáhla se ven jako kočka a líně mžourala ke slunci. Zakručelo jí v žaludku a Lorien si nedokázala vzpomenout, kdy naposledy jedla. Rychle posbírala své věci a vydala se na cestu do vesnice. Když prošla údolím, spatřila jak se před ní rozléhá nádherně modrá řeka a sluneční paprsky se odrážely od hladiny jakoby celé její dno bylo plnné drahokamů. Lorien se vydala po proudu, každou chvíli musela narazit na převozníka. Když se blížila k jeho domku přepadla ji náhlá nepříjemná tíseň, až se její srdce dalo na zbrklý útěk. Obydlí působilo velmi chudým dojmem. Celé bylo ze dřeva, oknům místy chyběla skla a okenice vrzaly na zrezlých pantech. Zahnala zlé myšlenky vyplouvající v její mysli a zabušila na převozníkovi dveře. ,, Kdo je to ´´, ozvalo se hrubým, hlubokým hlasem. ,,Hledám převozníka´´ odpověděla Lorien. Dveře se rozlétly a na jejím obličeji se oběvilo zděšení. Na prahu stál hubený muž, chybělo mu levé oko a přes celou tvář měl ošklivou rozšklebenou jizvu ,,Co chcete´´, zaburácel muž držící v ruce nůž a podíval se na Lorien svým jedním okem tak, že jí naskočila husí kůže po celém těle. ,,Cestuji do Jopy, potřebuji se dostat na druhou stranu řeky´´ a snažila se nedívat na prázdnou oční jamku, kterou se ani nesnažil zakrýt páskou. Tlukot srdce jí zněl v uších a snažila se potlačit první dojem z jeho ohavného vzhledu. ,,Bude to ale něco stát´´, řekl a hrozivě se rozchechtal. Lorien polkla naprázdno a očekávala co ten ohava bude chtít s rukou na jílci svého meče. ,,A co by to mělo být´´, zeptala se když jeho smích utichl a upřel na ni mrazivý pohled. Převozník pozvedl ruku a dotkl se jejího hrdla. Prudce sebou trhla a povytáhla meč. Muž však bez sebemenší známky útoku pozvedl svou mozolnatou dlaň a v ní se třpytil jemný řetízek, jenž Lorien nosila už od malička. ,,To je trochu hodně za převoz´´, řekla a odstrčila jeho ruku. Po tváři mu přeběhl zlověstný úškleb ,, jestli nechceš, tak si zaplavej´´, zamručel. Lorien chvíli přemýšlela, ale pak odepla řetízek a podala ho muži, nemá čas hledat jiný způsob, jak se dostat na druhou stranu přes studenou řeku. Převozník se zazubil a chramstl po šperku.,, Tak pojďte´´ a scházel k řece, kde měl upevněný převozní vor. Lorien nastoupila a posadila se.Muž uchopil dlouhé bidlo a začal vor postrkovat po řece. Lorien pozorovala vlny a nastavila tvář jemnému vánku, který si pohrával s jejími vlasy a oddávala se krásnému snění ze kterého ji probralo až prudké trhnutí jak dorazil vor ke břehu. Vyskočila na pevninu a chvíli se dívala za podivným převozníkem, jak se vrací ke svému domovu. Projistotu zkontrolovala váček se zprávou, jestli je na svém místě a pak se vydala k vesnici. Cesta ubíhala rychle, okolo byly velké pole, kde rolníci své rostliny připravovali k zimnímu spánku a zvesela si zpívali nějakou písničku. Začalo se smrákat a Lorien konečně dorazila do Jopy. Vetšina obydlí bylo z kamene a nemělo více jak dvě patra. Uprostřed vsi stálo malé a již klidné tržiště. Lorien se vydala uličkou k hostinci U Sama, jenž stál opodál a velká cedule na něj upozorňovala. Až se pořádně nají a prospí prohlédne si vesnici pozorněji, ale to až zítra za denního světla.