Credendo Vides IV

Ráno se probudili sami, pouze slyšeli hluk z kuchyně. „Kde jste byli?“ zeptala se Kate ve dveřích do kuchyně, načež jí Max odpověděl: „Moc se omlouvám, ale my chtěli být sami.“ Odpověděl Max. „My jsme dnes byli u nádherného vodopádu s průzračnou vodou. Byla sice trochu studená, ale nádherně se tam plavalo.“ Pochlubila se Kate. Renata na ni divně koukala a myslela, že je tak trochu mimo. „Tak to si měla pěkné sny. To se máš, mě se nic nezdálo.“ podotkla Renata. Tuto poznámku Kate přešla s úsměvem. „Co budeme dnes dělat?“ zeptala se. „No, asi něco uděláme k obědu a pak se uvidí.“ Povzdechl Kris a pokračoval, „koukneme se, co tu máme a pak začneme vařit,“ otevřel lednici a přemýšlel. „Jediná možnost je udělat špagety, protože lednička je prázdná,“ smutně konstatovat. „To nevadí,“ řekl Max. Po obědě se všichni převlékli do plavek a skočili do krytého bazénu, který byl připojen na dům. To byla velká výhoda, protože se nemuseli vláčet kvůli koupání do sousedního města. Po pár hodinách povalování se v bazénu, se usnesli na tom, že by měli jít na nákup. Sestavili seznam věcí, které byli zapotřebí koupit. Přesto každý z nich věděl, že se nakoupí i mnoho dalších věcí. Když se vraceli z nákupu, byli ověnčeni taškami, které byli naplněny vším možným. Po cestě domů se smáli a vymýšleli co by se dalo uvařit z toho co nakoupili. Doma nákup roztřídili a uklidili tam, kam jednotlivé složky nákupu patřily. „Tak holky, teď nás omluvte a jděte se připravit na večeři vašich snů,“ slušně je vyhnal Kris z kuchyně. „Co budeme mít dnes k večeři?“ vyzvídaly holky. „Nic“ zvýšil hlas Max, když vytlačoval drahé polovičky z kuchyně. René a Kate šly do pokoje, něco si šeptaly a smály se tomu. Mezitím kluci začali s vařením. Ještě než bylo jídlo hotové, šli se převléci do společenštějšího oblečení. Při té příležitosti přivedli dámy a usadili je ke stolu. Za pár okamžiků byla servírována polévka, kterou následoval hlavní chod. Když děvčata odešla do pokoje, byl jim nabídnut zákusek. Poté se kluci odebrali umýt nádobí. „Tak a je hotovo, jde se za holkami.“ Zaradoval se Max a s Krisem vyběhli schody do patra. To je policejní akce. Lehněte na břicho a ruce dejte za záda!!!“ Výhrůžně křičeli kluci, když vtrhli do pokoje. Holky na jejich hru přistoupily. „My nic“ křičely z rozkázané polohy. Kris svou přísnost nevydržel. Přiskočil ke Kate, něžně ji otočil na záda a políbil. „Já vím, že bys nic špatného neudělala,“ řekl jí šepotem do ucha. „To nemá cenu s tebou něco hrát, ty hrdličko.“ rozčiloval se Max. „Náhodou je to pěkný“ René k sobě strhla Maxe, lehla na něj. „Teď jsi v mé moci a budeš dělat, co budu já chtít“ zlověstně se smála. „A teď budeš hrát karty,“ pokračovala. „To je nápad,“ současně vyjekl druhý pár. Kris přinesl karty a začalo se hrát. Čas o trochu postoupil, ale nikdo si nevšiml, že už uběhlo několik hodin. Všichni se soustředili na hru a na čas zapomněli. „Jsem nějaká unavená“ prohlásila René. Zvedla se a šla do koupelny. „Kluci, všechno jsem ji vysvětlila. A zdá se, že to pochopila.“ prohodila Kate. René v tu chvíli vyšla ze dveří koupelny a už byla připravená zalehnout. „Tak mi půjdeme taky, kdo jde teď?“ zeptal se Kris. Kate se zvedla a za chvíli šel Max a po něm šel Kris. „Dobrou“ popřál Kris, přikryl se a přitulil se ke Kate. „Sejdeme se tam? nejistě se zeptala René. „Jasně, ale teď už spi.“ Max se k ní přimáčkl. *** „To je nádhera, to už jsme tu?“ zeptala se udiveně René. Max kývl hlavou na znamení souhlasu a chytil ji za ruku. Všichni společně vyrazili k městu. U brány čtveřice pozdravila. „Patriku, nevíš, kde by mohl být můj otec?“ vyzvídal Kris. „Nejspíš doma, ale nevím přesně.“ oznámil Patrik. Kris poděkoval a pokračoval v cestě. Dohnal zbytek skupiny, kterou vedla Kate. Když přišli k domu otce, Kris zaklepal. „Dveře jsou otevřené!“ volal z domu Dominik. Kris otevřel a viděl otce, jak jde se schodů dolů. „Jdeš nějak pozdě,“ udivoval se Dom. My jsme ještě hráli karty a nějak se to prodloužilo. Omlouvám se za zpoždění.“ Vysvětloval Kris. „To nic, já se musím omluvit. Musím běžet ještě něco vyřídit. Když tak se jděte vykoupat k vodopádu. Osušky jsou na stole v kuchyni.“ řekl Dom a odešel. „Půjdeme se vykoupat?“ zeptala se děvčata a kluci souhlasili. Kris vzal osuška a vyrazili k lesu. Kate její strach z lesa neopustil, stále měla ten nepříjemný pocit, že je někdo sleduje. Kate to sdělila Krisovi. Ten jí k sobě přimáčkl a chtěl ji uklidnit. V ten okamžik před nim, z houští vyšel lev. Kris rukou odstrčil Kate za sebe. Max přiběhl k němu, aby společně bránili vystrašené dívky. Lev udělal smutnou grimasu. „Vy se mne taky bojíte? Co jsem komu udělala, že se mě každý bojí?“ povzdechl si a otáčel se k odchodu. „Počkej, tys nás sledoval i včera. Nemýlím se, že ne?“ promluvila Kate a přiblížila se ke lvovi. „Ano, máš pravdu a omlouvám se.“ řekl provinile. Kate už stála u lva a hleděla mu přímo do očí, které byly v její úrovni. Opatrně zvedala ruku a přibližovala ji k tvářím lva. Nedůvěřivě ho pohladila. Lev začal vrnět a položil svou hlavu Kate na rameno a posadil se. Ta mu zabořila prsty do hřívy. „Nechtěl bys jít s námi k vodopádu?“ navrhnul Kris. „ Tak nasedat a jedeme.“ radostně vykřikl. „To tedy ne, sotva nás znáš a už se s námi budeš dřít? To ať tě víckrát nenapadne. My máme svoje nohy.“ vynadala Kate lvovi. „A jak se vlastně jmenuješ?“ pokračovala. „Jmenuji se Leon.“ odpověděl. „Tak jdeme, ať se stihneme vykoupat.“ vyrazil ladným lvím krokem. Když vstoupil na palouk, uviděli Leonovu krásu v plné míře. Měl zlatou barvu, světle krémovou hnědou hřívu, krásné velké zelené oči. Pod zlatavou srstí se vlnily silné a vypracované svaly. Šel z něj až strach. Především při pohledu na obrovské zuby a tlapy s dlouhými drápy. „Kdo bude u vody poslední je stará baba.“ Křikl Leon a zrychlil tempo. Jako poslední doběhl samozřejmě on, protože jeho běh by se dal přirovnat k běhu šneka. Děti se cachtaly ve vodě a Leon ležel na kamenech a ohříval své mohutné tělo. „Pojď k nám, my tě neukousneme“ zvolala Kate na Leona. „Raději ne, já zůstanu zde.“ se strachem odpověděl. Kate k němu přišla, pohladila po obrovské tlapě. „Budu s tebou, neboj, není to tu hluboký. Ta voda tě nesežere, ale příjemně ochladí.“ Leon se nedůvěřivě podíval jak na Kate, tak na vodu. Uviděl, že v místech, kde ona stojí, má vodu pod hrudník. Pomalu slezl do vody. Tvářil se, jako by chodil po rozpálených uhlících. „Vidíš, že to nic není,“ utěšovala ho Kate. Když to zpozoroval Kris, přiběhl k nim. „To víš, hygiena, to musí být. Hlavně, když je ženská poblíž,“ Leon se pousmál a dělal nejisté kroky po dně jezírka. Po chvíli se mu krok stával jistějším, protože zjistil, že Kate měla pravdu. „To je nádhera, ta voda je příjemná a osvěžující.“ zvolal Leon. „Počkej si na západ slunce. To uvidíš nádheru.“ Kris přejel dlaní po Leonově zádech. „Ty myslíš západ slunce nad vodopádem? Nezapomínej, že já tu byl včera. Nejen včera,“ zasnil se Leon. „Je tu taková pověst, ten kdo se dívá na západ s osobou, kterou miluje, bude sní na věky věků,“ pokračoval v myšlenkách, zvedl se a odkráčel. Lehl si na trávu a smutně vzhlížel k obloze. „Pojďme za ním, něco ho trápí. Možná bychom mu mohly nějak pomoci.“ navrhla René. „Bolí tě něco?“ zeptala se, když přistoupila k Leonovi. „Bolí srdce, ale na to není žádný lek,“ odpověděl. „Můžeš to upřesnit?“ naléhala. „Ta, kterou jsem miloval, na mně zapomněla. Nikdy za mnou nepřišla.“ posteskl si. „Hele, už je to tady.“ upozornil na západ slunce. Děti si sedly a opřely se zády o Leona. Kris to nevydržel a políbil Kate. René do něj strčila loktem a výhružně zavrtěla hlavou a přitom koukla na Leona. „Mně to nevadí, jen je nech.“ řekl Leon, aniž by zpustil zrak z té rudé scenérie. Jako náhodou pohnul zadní tlapou, až se z toho Max převalil. Svalil se přímo na René. Chvíli se zadíval René přímo do očí a pak ji políbil. Zprvu se bránila, ale nakonec polibek opětovala. Leon se v duch smál, protože znal pověst, o tomto vodopádu. Hřál ho na srdci pocit, že dopomohl někomu k doživotní lásce, která mu byla odepřena. Byla tma. Hvězdy zářily a měsíc se vynořil zpoza stromů. Svým svitem měnil barvu palouku na stříbrnou. „Musíme do lesa, hned.“ vykřikl Leon. Když zaběhli do lesa, zpozorovali, jak od jezírka jde úzký pruh, který byl osvětlen měsícem. „Co se děje? Zeptala se Kate. „Přijde nová duše. To za chvíli uvidíte.“ Náhle se vodopád rozzářil. Na obloze padala hvězda, která mířila k nim. Když přiletěla blíž k vodopádu, bylo rozpoznat, že to není hvězda, ale pouze světlo. Prolétlo vodou vodopádu. Z jezírka vyšlehl světelný záblesk. Ke břehu voda vyplavila tělo, které neustále omývala. Leon se zahleděl na tělo. Poznal, že je zvířecí. Když se zvedlo, bylo poznat, že je to tělo lvice. Leon se v duchu radoval. Lvice se vydala po měsícem určené cestě. Když odešla, cesta se roztáhla a vše bylo jako předtím. „Kam šla? Ona neviděla cestu do lesa?“ Nechápavě se ptal Max. „To je tak, cesta, která byla vytyčena měsícem vede k báně do říše duchů. Tou bránou jste museli projít. A pokud se chceš zeptat, co je před bránou a zde,“ pokračoval Leon ve vysvětlování, „toto je říše andělu. Ty hvězdy v říši duchů neuvidíš. To jsou totiž andělé, ale já andělem nejsem, jen sem chodím a rozpravuji se s nimi. Například Patrik je anděl, který dohlíží na pořádek v říši duchů. Andělem se stane člověk či zvíře, který udělal něco co zachránilo jiného, aniž by hleděl na sebe samého. Asi byste měli jít domů.“ uzavřel své povídání Leon. „Děkujeme ti za tvojí společnost,“ řekl Kris a s ostatními vyrazil k Patrii. „Kde jste byli,“ strachoval se otec. „U vodopádu“ zněla odpověď. „Koukali jste na západ?“ vyzvídal Dom. „Té nádhery nebudeme mít nikdy dosti,“ bylo mu odpovězeno. „Díky za ty ručníky, my už musíme jít. Zatím ahoj.“ ukončil rozhovor Kris. Čtveřice se pomalu vydala k bráně. *** „Dobré poledne. Jakpak jsme se vyspinkali?“ smála se Krisova matka. „Ahoj mami, kde se tu bereš? Já myslel, že přijedeš až večer.“ protřel si oči Kris a zívl. „Nechtěla jsem tě tu nechat samotného. A navíc, musím upéct cukroví. Vánoce máš za týden.“ zamyslela se matka. „Kolik je hodin?“ Zeptal se Max. „Turnaj vám začíná za tři hodiny, času dost.“ řekla v klidu matka. „Pojďte na snídani, už je hotová,“ a odešla z pokoje.