Cesta Krve

Cesta krve

část třetí


Jopa

Lorien vešla do hostince a hned ucítila nádhernou vůni masa a brambor.

Rozhlédla se po velké místnosti osvětlené malými svícny.

Na levé straně stály dřevěné schody vedoucí do patra, vedle byl dlouhý
barový pult ze dřeva a za ním se vyjímal hostinský příjemného vzhledu, byl urostlý,
měl černé vlasy stažené do culíku a dokonale oholenou tvář jen knírek si
ponechal. Po pravé straně u zdi byl velký krb z něhož se linula záře od hořících
polen a sálalo příjemné teplo.

Uprostřed místnosti stálo šest stolů u nichž sedělo pár mužů u piva a neslušně
na ni zírali.

Lorien se posadila ke stolu, který byl nejblíže ke krbu a tak aby měla přehled
po hostinci.

Hostinský k ní přistoupil ,, Taková vzácná návštěva, ´´ slyšela jeho hlas,
,, co si dáte?´´ Poručila si plný talíř šťouchaných brambor se slaninou
a velký korbel teplého čaje.

Než dojedla byla už tma a cítila se po dobré večeři ospalá.

Požádala hostinského o pokoj. Sympatický muž zapálil svíčku v malém svícnu
a stoupal po dřevěných schodech s Lorien za zády. Otevřel dveře do malého, ale
útulného pokoje. Na levo od dveří byla pohodlná postel z masivního dřeva
s čistou přikrývkou. Vedle ní stál malý stolek s šuplíčkem a naproti loži
zujímala místo komoda s karafou plnou vody a malý škopek.
Na zdi viselo zrcadlo a ručník.

Hostinský postavil svíčku na stolek vedle postele, popřál ji dobrou noc a odešel
z místnosti.

Lorien odložila luk a toulec do kouta, ale meč si dala k posteli kdyby bylo třeba.
Zatáhla hadrové závěsy na okně. Omyla se vodou z karafy a osušila se.
Poté uložila váček se zprávou pod polštář, sfoukla svíčku a ulehla do postele.
Během okamžiku se ponořila do osvěžujícího spánku.

Probudila se až k polednímu, slunce se přes závěsy prodíralo do pokoje a Lorien
plná síly vyskočila z postele. Vzala si meč, váček se vzkazem si schovala za opasek
a sešla dolů.

Dala si jen míchaná vajíčka s chlebem a rozhodla se podívat na tržiště.

Procházela stánky se zbožím, všude se linula nádherná vůně čerstvého pečiva
a potulní muzikanti vyhrávali do krásného podzimního dne. Paprsky slunce se
linuly mezi stánky a vypadaly jako cesta do nebe.

Lorien si užívala trochu toho ruchu a vůbec jí nevadilo, jak si ji místní
se zájmem prohlíželi. Nestávalo se často, aby se v Jopě oběvil elf natož
elfka.

Jak se brouzdala tržištěm měla najednou pocit jakoby ji někdo sledoval,
cítila ten pohled v zádech, otočila se a měla dojem, že zahlédla bytost
v černém plášti a kápi, ale jak rychle se objevila tak rychle zmizela.

Lorien se rozhlížela jestli tu bytost ještě nezahlédne, ale nic neviděla.
Zřejmně se mi to jen zdálo , pomyslela si a zasmála se.

Koupila si švestkový koláč a pomalu se vracela zpět k hostinci.

Když se blížila ke svému pokoji ucítila na své kůži prudký závan větru
a pocítila opět ten nepříjemný pocit tísně, jaký pocítila u převozníka.

Dveře do ložnice byly pootevřené.

Vytasila meč a vtrhla do místnosti. Byla prázdná a okno otevřené dokořán, přiběhla
k oknu a vyhlédla ven jestli neuvidí někoho podezřelého , ale ulička byla naprosto
prázdná. ,, Co to má znamenat, co se tu kruci děje,´´ zaklela a sešla dolů za
hostinským na výzvědy.

Přistoupila k baru a obědnala si ovocnou šťávu. Místnost byla nepříjemně
zakouřená a mlhavá oblaka z dýmek se linula ke stropu.

,,Děje se něco paní ? Vypadáte zamyšleně,´´zeptal se hostinský.

,,Jak to tu chodí s loupežemi ?´´položila mu otázku a zahleděla se do jeho
docela malých očí pod hustým obočím.

,,Copak se vám stalo, okradli vás na tržišti?´´zajímal se muž.

,,Ne tam ne, ale někdo byl v mém pokoji, neviděl jste někoho?´´ odvětila elfka.

,,V pokoji?´´zhrozil se hostinský,, to není možné u mě se něco takového nestalo
už deset let, co se vám ztratilo? Samozřejmně škodu uhradím.´´ dušoval
se hostinský a zdálo se že ho to velmi mrzí.

,,Nic se mi neztratilo, ale pokoj je pěkně zaneřáděný, možná se ztratilo něco
vám.´´odvětila.

,,Hned to dám do pořádku, dáte si zatím večeři?´´zeptal se muž.

,,Ano, děkuji,´´ pravila

Lorien ani nevěděla co vlastně večeří. Myšlenky se jí vraceli na tržiště kde
si myslela, že zahlédla muže v kápi.
,,Co když to s tím souvisí,´´zamumlala si pro sebe.

Po večeři se vrátila do pokoje, který byl opět vzorně uklizený. Ulehla na lůžko, meč
znovu u postele a váček si nechala pro jistotu u sebe. Dnes trvalo velmi dlouho
než se dostavil neklidný spánek plný podivných snů.

Byla ještě tma, když ji probudilo vrzání schodů. Posadila se a naslouchala.
Kroky se blížily k jejímu pokoji. Lorien popadal meč, vytáhla ho s pochvy, tiše
přeběhla ke dveřím, kde se postavila zády ke zdi a vyčkávala nezvaného hosta.

Klika se pomalu pohnula a dveře tiše otevřely. Dovnitř vešla statná postava a
elfka usoudila, že je to muž. Pomalu přicházel ke stolku vedle postele a šel úplně
najisto jakoby pokoj velmi dobře znal. Otevřel šuplíček, chvíli v něm šmátral, ale
nic nenašel.

Podíval se na postel a poplašeně se otočil, když zjistil že je prázdná.

V tom okamžiku ho Lorien udeřila jílcem svého meče do čela a muž se skácel
obličejem k zemi.

Elfka zapálila svíčku, strhla z okna závěs a pevně jím svázala lumpovi ruce
za zády. Pak ho otočila a otevřela ústa v němém údivu, nebyl to nikdo jiný než
hostinský.

Lorien popadla karafu a chrstla vodu muži do obličeje po kterém mu stékal
pramínek krve z rány na čele.

Hostinský otevřel oči a vystršeně se na ni podíval.

,,Co tu pohledáváte uprostřed noci?´´ uhodila na něho vztekle a přiložila
hrot meče k jeho krku.

,,Prosím nezabíjejte mě,´´ zasténal hostinský.

,,Zvážím to, podle toho co mi odpovíš,´´sykla.

,,Tak co tu chceš, co to všechno znamená?´´

,,Já, já ....,´´zakoktal se hostinský a tváře mu zbledly.

Lorien přimáčkla meč na jeho krk a okolo špičky se utvořila kapka krve.

,,Tak bude to ?´´vykřikla a vůbec nedbala toho, že se jí třásl hlas.

,,Dostal jsem zaplaceno, abych ukradl váš kožený váček.´´vychrlil ze svých
úst a na čele mu vyskočil pot.

Lorien povolila nátlak na meč. Proč by chtěl někdo váček se vzkazem? Co
je v něm tak důležitého, kdo ho chce a proč?

,,Kdo ti zaplatil?´´ horlivě vyštěkla,,Jak se jmenoval?´´ a její myšlenky
se valily jako lavina.

,,Nevím, neřekl mi jméno a ani jsem mu neviděl do obličeje, měl černý plášť
a kápi, ale jedno vím jistě měl na pravé ruce prsten, prosím už mě rozvažte,
řeknu co vím.´´žadonil hostinský.

Lorien se podívala muži do očí a věděla, že mluví pravdu.Schovala meč do
pochvy a rozvázala muži ruce.

Posadil se a mnul si zarudlé zápěstí.

,,Je ten muž tady?´´zeptala se elfka už mnohem klidněji a hodila mu ručník,
který si přiložil k ráně.

,,Ne, nevím kam šel, ale určitě se vrátí a zabije mě, když mu nedám váček.´´

,,Kdyby jsi mu ho dal zabila bych tě já,´´odsekla Lorien

Takže se jí to nezdálo, ten muž v kápi ji opravdu na tržišti sledoval.

,,Kdo byl tedy v mém pokoji odpoledne, ten muž nebo ty?´´chtěla vědět.

,,Já jsem to byl, ale nic jsem nenašel, taky jsem udělal ten nepořádek aby to
vypadalo na zloděje a podezření nepadlo na mě,´´přiznal se hostinský.

,,Jak vypadal ten prsten co jsi viděl?´´vyzvídala horlivě dál a sledovala muže.

,,Přišlo mi to jako vlčí hlava a její oči rudě zářili,´´roztřásl se muž, ,,nevím,
co je to za symbol, ještě nikdy jsem něco takového neviděl.´´

Lorien se zamyslela, ten prsten ji připoměl mutanty, které pobila, takže to zřejmě
nebyla náhoda,že se oběvili. Musí okamžitě pryč a co nejrychleji doručit zprávu
králi Gideonovi. Je v ní něco velmi důležitého o tom už neměla pochyb.

Poslala hostinského, aby ji připravil nějaké zásoby sušeného masa a chléb.
Mezitím se ozbrojila a pevně si uvázala váček za opasek.

Vyrazila ještě za tmy a tiše jako myška se plížila mezi domy na konec tiché vesnice,
odpočívající před dalším dnem.

Náhle ucítila náraz do boku a odlétla na stěnu protějšího domu, sesula se k zemi
a levá paže ji rozbolela od tvrdého nárazu. Pomalu se zvedla a uviděla postavu
v černém plášti a kápi, na prstě jí svítily rudě dvě tečky a Lorien pochopila, že
je to ten podivný neznámý co ji sleduje.

,,Dej sem ten váček, elfko!´´zavrčel a jeho hlas zněl odporně.

Sáhla po meči, ale než stačila tasit dopadla na její tvář zatnutá pěst. Zavrávorala
a ucítila v puse slladkokyselou kovovou chuť krve, její krve!

Muž sáhl po váčku, ale Lorien ho chytla za ruku, podkopla mu nohu a odstrčila
ho tak mocně až upadl. Chtěla se dát na útěk. Muž ji však popadl za kotník a
tak sebou mrskla na špinavou a prašnou zem. Snažila se lumpa kopnout do
obličeje, ale předvídal to a snadno se vyhnul jejímu úderu, v mžiku byl u ní.

Chytil elfku pod krkem, postavil ji a přimáčkl na kamenou zeď domu.

Zalapala po dechu, jeho stisk byl velmi pevný. Snažila se dostat z jeho sevření, ale
to jejím pokusem ještě zesílilo a pomalu ji začínal docházet kyslík . Myslí jí
prolétl celý život, v hlavě ji ukrutně bodalo a začala vidět rozmlženě. Cítila, jak
ji začínají opouštět smysly a z očí ji vyhrkly slzy.

Pak se stalo něco v co už nedoufala, stisk povolil a Lorien se zhroutila k zemi v
návalu prudkého kašle jak se snažila popadnout dech.

Muž v kápi se dal na útěk a z ramene mu čněl šíp. Za pár vteřin zmizel ve tmě.

Lorien se nevěřícně podívala na svého zachránce, než ztratila vědomí.