|
Do snu mi vstoupil muž
Obličej jsem mu neviděl
Zasípal – Já jsem smutek
Však rázem oněměl
Ve snu jsem potkal muže
Vlasy jak uhel černý měl
Řekl mi – Já jsem vztek
A já ho nikdy víc neviděl
Zmizel za salvou z děl
Zlost objevil jsem ve snu
Šel z ní chlad až na kost
Jak hluboko ještě klesnu
Radši zakřičel jsem dost!
Sen však ještě neměl skončit
Museli se se mnou všichni rozloučit
Dokud neklesnu až k samému dnu
A sám v sobě se nevykoupu
Očistou vrstvu špíny sloupnu
A tak padal jsem hluboko
Do všech koutů svojí mysli i duše
A oni přicházeli a odcházeli
Tak jako výstřel z kuše
A loučili se beze slova
Či sotva hlásku vydali
Až rozplynula se mlha
Když všichni za mnou zůstali
...
Dokud světlo neprošlo skrz a „oni“ mě vstoupit nechali...
|