Ozvěny zimních radovánek

"

Slunko se nízko nad zemí plouží,
ač celou bytostí vnímám už chlad,
závěj zim minulých pranic mne tíží,
všechnu tu bílou spoušť mám tolik rád.

Všichni zlí důchodci, až vyjdou z domu,
nestihnou v MHD zlostně mi lát,
na kluzkém náledí zlomí si nohu,
do sádry budou jim muset ji dát.

Nebude matička spílat: ,,Jsi prase!"
pro boty špinavé často mě hubuje.
Sotva bych umyl je, tak už je zase
zasere břečka, co chodníky lemuje.

Pak přijdu pozdě na hodinu zpěvu.
Autobus nestihne dovézt mě včas,
páč všude po cestě jsou mrtě sněhu
a školní absence nechť vezme ďas!

Hovno se starat o to, jak vypadám!
To je to nejlepší, o čem jsem snila...
Dát sbohem těm letním dvojdílným parádám,
pod tlustou bundou si schovat svá kila.

Když zrovna budu mít moc špatnou náladu,
bratrovi za krk ledovou spršku
chrstnu, pak přepadnu ho klidně zezadu,
ve sněhu vyválím tu jeho držku.

Na Silvestra - to se zas příšerně vožeru.
S kámoši zašel bych chlastat už hned!
A když se ještě dost brambůrků přežeru,
škyt...tak asi budu...hyk( víte co! )- b***t

Společně ze zimy budem se radovat,
společně budem se vesele smát!
Může nás něco líp srandou snad častovat?
V zimě nás přece už nemá co srát!