Credendo vides VIII

„To byla tedy povedená návštěva,“ zasmál se Max. „To tedy jo, ještě teď mi běhá mráz po zádech,“ vystrašeně řekla Kate, „měla jsem o vás veliký strach, ani nevíte jaký.“ „Lidi, zítra jsou vánoce,“ vykřikla radostně René. „Ten čas ale letí,“ posmutněl Kris. „Vstávejte lenoši, musíme začít pracovat,“ smál se ze dveří Mark. „Už jdeme, jen nám dej malou chvíli, máme za sebou náročnou noc,“ řekl unaveně Kris. „Jak náročnou, spali jste jako nemluvňátka celou noc,“ oponoval Mark. „Tak honem snídaně čeká, ale dlouho čekat nebude,“ usmál se a odešel z pokoje.
Když přišli do kuchyně, uviděli Marka, jak něco dělá u sporáku. On totiž dělal nové lívance, které provoněly celý dům. „Super, takhle jsem se netěšil na snídani už pěknou řádku let, voní to nádherně,“ se slinami v puse prohlásil Max. „Tak se posaďte,“ řekl Mark, když začal servírovat.
„Bylo to vynikající, vážně se ti to povedlo,“pochválil snídani Kris. „To mě těší,“ usmál se Mark. „tak teď všichni ven, máme tam nějakou práci,“ vyzval mládež k odchodu z domu. Pomalu se převlékli do teplého oblečení a vyšli ven. Mark držel v ruce nějakou krabici od bot, kterou otevřel, když k němu děti přišly. Byl v ní světelný řetěz na stromeček. „tak začneme, musíme to tu trochu zkrášlit,“ začal vytahovat z krabice žárovky, které podával dětem. Kris poznal, že ten řetěz každoročně rozvěšoval s otcem na malý stromek před domem.

Když byl řetěz z krabice venku a byl také rozuzlovaný, začal je Mark namotávat na stromek. „Tak hotovo,“ zaradoval se Max. Náhle se stromek rozzářil, protože Eliz zapojila konec od žárovek do elektrické sítě. „To se vám povedlo. Máte to nádherné,“ pochválila je. „Vetřelec, sestřelte ho,“ zaječel Kris a hodil po matce kouli. „Ty srabe,“ opětovala palbu, ale nechtěně trefila Marka. „Jé, to jsem nechtěla.“ Mark se sehnul a vzal do rukou sníh, ze kterého si udělal kouli a hodil jí do davu. „To bolelo,“ zakřičel Max. V mžiku se strhla veliká koulovačka. Po dlouhé době se rozdělili do dvou táborů, v prvním byl Kris, Max, Kate a René. Mark a Eliz se schovali za hromadu sněhu. Mladí se schovaly za nízké keře v okolí domu. Kris naznačil Maxovi, aby ho kryl. Ten se pomalu plížil ke starším.

Když se doplížil k hromadě, za kterou se schovávala matka s Markem, sedl si a začal se připravovat koule, které si stavěl ke kraji hromady. Poté, co uznal, že má připraveno dost koulí, zahájil boční útok. Mark na Krise skočil a zalehl ho. „Máme zajatce, přestaňte s útokem,“ křičela Eliz. V ten moment přestaly létat vzduchem sněhové koule. „Na ně,“ volal Max, který stál na hromadě sněhu. Seskočil z ní a osvobodil Krise. Děvčata zaútočila na Eliz a kluci se pustili do boje s Markem. „Momentíček, to musím vzít,“ řekl Mark a sál do kapsy. Vytáhl z ní mobil a přiložil ho k uchu. „Copak je miláčku, děje se něco?“ začal rozhovor. „Samozřejmě, že můžeš, alespoň nebudeš sama doma, zatím,“ rozloučil se a uklidil mobil zpět do kapsy. „To byla Michel? Už jsem nečekala, že se ozve,“ matka se usmála na Krise. „Byla, přijede za půl hodiny. Budeme ji muset přivítat,“ Mark mrkl na Krise. „Tak honem, musíme uklidit po snídani,“ vykřikla Kate. Eliz se rozesmála. „To je už hotové,“ chtěla ještě něco říci, ale byl přerušena hukotem za jejími zády. Rychlým trhem se otočila. „To né,“ zazoufala si, když spatřila sněžný pluh.
„Pozór, nástup na odklid sněhu,“ zavelel Mark a stoupl si do pozoru. Kris a Max si stoupli do zástupu. Kate už z kůlny nesla lopaty. Celá šestice se pustila do odklízení. „Dobrý den,“ zaznělo po chvíli úklidové četě za zády. Mark zapíchl lopatu do sněhu. „Tak tě tady vítám,“ objal děvče a políbil ho na čelo. „Ukaž, vezmu ti tašku,“ a šel s dívkou do domu. Kris sesbíral lopaty a uklidil je zpět tam, odkud je Kate vzala. V obývacím pokoji na ně čekal Mark s neznámou dívkou. „To je Michel, Michel, to je Eliz, matka Krise,“ ukázal na jmenované. „Moc mě těší,“ pípla Michel. „To je Max, René a Kate,“ Mark dokončil představování. „Ahoj,“ řekla nesměle. „Doufám, že se ti tu bude líbit,“ usmála se Eliz. „Jsi určitě unavená, nechceš si jít odpočinout?“ zeptala se starostlivě. „Ne, to není třeba,“ poděkovala Michel. „Tak si jdi vybalit a převléknout do pohodlnějšího oblečení,“ řekl Mark a vzal do ruky její tašku. Kris ho následoval.

Když Mark vycházel z pokoje, kde byla ubytovaná Michel, uviděl Krise, jak stojí opřený o zeď. „Neboj, to je moje dcera. Přijela za mnou na vánoce,“ uklidňoval Krise. „A jako kde bude spát?“ zeptal se chladně Kris. „Doufal jsem, že by mohla spát u tebe v pokoji, ale jestli ti to vadí, může spát v pokoji pro hosty.“ Odpověděl klidným hlasem Mark. „Mě to nevadí, místa je tam dost,“ usmál se Kris a odešle za matkou. „Michel, jdu dolů, tak až budeš hotová, přijď za mnou dolu. Dáme si něco na zub,“ oznámil Mark, když stál ve dveřích do Krisova pokoje. Zavřel dveře a sešel po schodech do přízemí.

Když se Michel připojila k ostatním, zazvonil zvonek. Eliz šla otevřít. „Jsem ráda, že jste přišli,“ vítala nově příchozí. Kris zvědavě nakukoval do haly, kdo přišel. Byl velice překvapený, když uviděl rodiče svých kamarádů. „Co tady děláte?“ Divila se Kate. „Jdeme oslavit vánoce,“ zasmála se její matka. „To jsi překvapená, co?“ To tedy jsem,“ řekla překvapeným tónem Kate. „Tys o tom nevěděl?“ zaútočila na Krise. „Já jsem na tom stejně jako ty. Vím o tom, abych byl přesný, tak o půl minuty déle než ty,“ usmál se Kris. „Jenom aby, zahrozila prstem. „Kam máme dát ty věci a ...“ Maxův otec byl přerušen Eliz. „Vybalit si můžete v pokoji, ty vám později ukáži a zbytek dejte do kuchyně.“ Nově příchozí vykonali to, co jim Eliz řekla. Ty věci znamenaly jídlo, které přinesli na Štědrý den. Poté, co ho vyložili v kuchyni, Eliz jim ukázala pokoje, ve kterých budou přespávat a kde si mohli vybalit. „Já vás tady zatím nechám, jdu připravit něco k snědku,“ řekla Eliz, otočila se na patě a odešla do kuchyně.
„Nepotřebujete s něčím pomoci?“ zeptala se matka Maxe. „Děkuji, mohla byste mi zamíchat tu omáčku, Veronik?“ poprosila Eliz. „Zajisté, jako by se stalo,“ usmála se Veronik. „Našla by se tu práce pro mne?“ zeptala se nesměle matka René. „Tady je práce pro celou rotu, musí se ještě udělat chlebíčky a vosí hnízda. Jedno z toho si můžete vybrat, Karol.“ „Já bych si vzala ty chlebíčky,“ řekla matka Kate, když vjela do kuchyně. Počkejte Marry, já vám dám na stranu židli, ať můžete ke stolu.“ Karol rychle odstrčila židli a Marry přijela ke kuchyňské lince, kde ji Eliz dala na klín suroviny potřebné na výrobu chlebíčků. Pak Marry přijela ke stolu a na něj vyskládala svůj náklad. „Můžu se zeptat na suroviny na ty hnízda?“ ptala se Karol. „Těsto je připravené v lednici i s krémem. Piškoty jsou zde,“ Eliz podávala pytel piškotů Karol do ruky. „To je vynikající,“ zaradovala se Karol. Kde jsou chlapi a děti?“ zeptala se Marry. „Šli ven s hokejkami. Kris něco říkal o tůňce,“ reagovala Veronik na dotaz. „To je Krisův rituál, každoročně tam chodil s Dominikem hrát hokej. Nevím proč, ale stále jedná, jako by Dominik žil. Už několikrát se mi stalo, že jsem ho v noci slyšela, jak si s ním povídá,“ vzdychla Eliz. „Nevím, co mám dělat,“ svěřila se. „To je v pořádku, jen ho nech. Je to krátká doba, musí si zvyknout, že tu táta už není,“ zamyšleně prohlásila Marry. „Já vím, ale ...“ Eliz se zaradovala při pohledu z okna. „To není možné,“ řekla si v duchu. „Prosím omluvte mě musím si něco vyřídit,“ řekla při odchodu z kuchyně. Eliz vyběhla z domu. „Dominiku, jsi tady?“ zeptala se potichu. „Jsem tady, za rohem,“ ozvalo se zpoza rohu. „Dominiku, moc mi chybíš,“ vyrazila ze sebe Eliz. „Taky mi moc chybíš, nemůžu na tebe přestat myslet,“ posmutněl Dom. Eliz mu skočila kolem krku a políbila ho. „Kde se tu vlastně bereš?“ nechápavě se zeptala. „To ti pak vysvětlí Kris, když ho poprosíš. Zeptej se na ´Kdo věří, uvidí´ a on ti vše vysvětlí,“ řekl Dom a políbil Eliz. „Přišel jsem ti dát dárek k vánocům, ale rozbalit ho můžeš až zítra. Pojď se mnou,“ vyzval Eliz a šel směrem ke garáži. Eliz zprvu pochybovala, ale pak se vydala za Domem. Ten otevřel dveře do dílny, přes kterou se procházelo do garáže. „Počkej chvíli, já musím jenom. A tady to je,“ zvedl černý plastový kufr na nářadí. „Je to dárek pro tebe a Krise, tak to prosím otevřete společně,“ podal ji kufřík, „já už musím jít.“ „nikam nepůjdeš, po druhé tě nenechám odejít,“ šeptala Dominikovi do ucha, když ho pevně svírala ve svém náručí. „Můžeš za mnou chodit na návštěvy, Kris tě naučí jak. Miluji tě.“ Dominikův obraz se při těchto slovech pomalu ztrácel. Eliz si sedla na dřevěný špalek, který stál kousek od ní. Začala tiše brečet. „Eliz, pojďte domu, do tepla.“ v tom hlase byla přítomna tak velká starost, že Eliz bez zaváhání vstala a šla směrem k východu. „Děkuji vám Marry, omlouvám se, že jsem byla tak dlouho pryč.“ „Nic se neděje, obzvlášť, když za vámi přišel váš manžel,“ nezúčastněným tonem v hlase řekla Marry. Eliz se zarazila. „Vy jste mne,“ „slyšeli vás, jak křičíte jméno svého manžela. Pak jsem vás zahlídla, když jste spěchala do garáže. Nedalo mi to a tak jsem se vydala za vámi,“ vysvětlila Marry své počínání. Eliz se trochu začervenala, především když si vzpomněla , jak si stěžovala na Krise.

≈ ≈ ≈

„To bylo pěkný, už mě s tím štveš!“ zlobil se Max, když už po tolikáté jeho pokus zastavil Kris svým vybavením. „Dobře budu se snažit, abych ti udělal radost,“ a Kris přihrál Markovi. „jedu, oznámil a vyrazil směrem na Krise. Ten jako vždy předvedl bezchybný, sebejistý zákrok. „Nebuď na ně zlý,“ řekla Kate a strčila do něj. „Můžu si to taky zkusit?“ žadonila, aby mohla ukázat, že hokej taky umí. „Maxi, půjčil bys zde přítomné slečně hůl?“ požádal Kris, když si sundal masku, aby se mohl otřít. „Dej ji svojí, ta se hůře láme.“ Max popíchl Kate a podal jí hokejku do rukou. „To jsi neměl dělat,“ usmála se Kate a podtrhla Maxovi nohy. Ten dopadl přímo na zadek. Kate udělala vítězní gesto a na Maxe vystrčila zadek. „Tak já jedu,“ Kate se odrazila a rychlými kroky nabrala rychlost a řítila se přímo na Krise. Puk si postrčila kousek před sebe, napřáhla se a dala co největší ránu do puku jakou mohla. Kris lapil projektil, který odlétl od hokejky Kate. „Pomoc pozor,“ zaslechl Kris, jak Kate volá.

Když se ohlédl směrem, odkud slyšel Kate, uviděl ji, jak se marně snaží zastavit. Kris se zapřel a čelil silnému nárazu jejího těla. „Tak to byl dvojitý zákrok,“ smál se Mark. Kate sundala Krisovi masku, „chci ti dát pusu, ale“ usmála se a trhla hlavou směrem k otci. „Dane, asi by si se měl otočit, zachráněná osoby by chtěla poděkovat zachránci,“ smál se Mark. „Kate, ať tě to ani nenapadne, jinak uvidíš!“ hrozil prstem Dan. Tati, co si o mně myslíš?“ uraženě řekla Kate. To je hodin, už budeme muset jít, je čas oběda,“ a Mark si začal rozvazovat brusle. Ostatní se začali zouvat z bruslí, jenom Kris a Max ze sebe začali sundávat výstroj. „Tak mi jdeme napřed. Dohoňte nás,“ řekl Alex na odchodu. „Neměj strach tati,“ zavolal za ním Max. „Já tady raději počkám,“ strachoval se Ted. „Vždyť už nejsem malá holka tati,“ rozčílila se René, „Michel nás ohlídá,“ ukázala prstem na Michel. Jenom aby, jenom aby,“ hrozil na Michel prstem, na tváři měl úsměv od ucha k uchu. „Žádný strach, já je ohlídám,“ smála se Michel při pohledu na Teda. „No konečně odešli,“ mrkla Kate na Krise. „Pojď sem ty můj zachránce.“ přitáhla k sobe Krise a políbila ho. „A co já?“ posmutněl Max. „Ty jsi mě zachránil, ty padanče?“ smála se René. „Počkej, to si s tebou vyřídím,“ Max se rozběhl a chytil René, otočil ji čelem k sobě a políbil ji. „Děcka, musíme už jít,“ Michel mávla rukou směrem k domovu. „Už jdeme,“ zavolali všichni najednou. „Kate jdi napřed, musím si ještě něco vyřídit.“ Kris si opět obul brusle. „Samozřejmě, že ho pozdravuji,“ mrkla na Krise a odešla. „Tak chytej,“ zavolal otec z druhé strany kluziště. Kris udělal rozklek a lapačkou máchl vzduchem.

Když se do podíval, našel v ní kotouč, vyhodil ho na led a odehrál ho směrem k otci. Ten napřáhl a opět poslal puk na Krise, který ho vytěsnil vyrážečkou do vzduchu nad sebe, trochu couvl a odrazil ho hokejkou ze vzduchu. Puk doplachtil k Domovi, který si ho sklepl na led a chystal se k další ráně. „Počkej, já už musím jít. Neboj, já se stavím za tebou,“ řekl Kris. „To asi nepůjde, mám mnoho práce a neměl bych na tebe moc času. Moc mě to mrzí,“ sklopil hlavu Dom a povzdechl si. „Šťastné a veselé,“ řekl a zmizel. „Tobě taky, mám tě rád,“ řekl Kris do ticha a odešel.