Kledba

Ve starých knihách pojďme si číst, pomalu obracet za listem list. Zažloutlé stránky příběhy tají a zlatým klíčkem odmykají kouzlo, které čas neodnes. Slova co nikdo už nikdy neprones. V tom kraji lidé vypráví si ,že kdysy něžná víla tu byla a všem radost dávala. Tu vílu láska zajala a zahubila. Žal to byl veliký a něšlo znova začít od píky. Srdíčko své mu prý dala na zlatém podnose nesmrtelnost obětovala. V tom kraji lidé si dál vyprávějí jak sama do lesa šla a tam pokoj a hrob našla. Ten les sví jméno má avšak nikdo ho nezná jen stále žalostně zpívá jak malá víla je smutna. Les žalu se mu teď říká nikdo už neví jak dlouho tam víla byla. Les jí za sou vzal domov dal. Nikdo nevý kde víla teď bdí. Jen potulný jí zahlednout smí. Jenže každý do ní zamilovaný je a les to nesnese. Ona svému věrná je ikdyž už nežije. Každý úplněk zvláštní zpěv z lesa slyšet je. Smutný, žalostný, naděje plný. Každý úplněk víla pěje písně pro něj a tam kde lidé žijí čas se jako když zastavý. Prý kdo zpěv uslyší do roka se na kněze těšit smí. Kdo vílu už konečně vysvobodí. Nesmrtelnost jí vrátí ať nemusí žít v zatracení. Ať už konečně písně se utiší a les vílu propustí. Ve starých knihách si pojďme číst, pomalu obracet za listem list. Zažloutlé stránky příběhy tají a zlatým klíčkem odmykají kouzlo, které čas neodnes. Slova co nikdo už nikdy neprones. Kledbu víly a její protilék.




Fantasy a Sci-fi: Jeremiho Čítárna
© Jirka 'Jeremius' Wetter, jeremius@fantasy-scifi.net, 2000 - 2004

http://fantasy-scifi.net/citarna/