Váháš?

"

Vítr ti fouká do tváře,
před sluncem mhouříš oči.
Vidíš ten bod tam kousek nad obzorem?
Kdosi křikl:„Myslíte že skočí?“

„Neposlouchej! Ty už si to vzdal!“
„Neposlouchej a už vykroč, dál!“
Nejsi přeci vítr co se otočí jen proto,
aby prach nafoukal mi do očí.


Stojíš tam a pocit máš že klečíš.
Jedna v davu čekáš na vlak, zapomnění.
Otočit se bojíš. Naděje je? Ne!
Šedé postavy ty stíny cizího světa
„Sakra proč vlak ještě nejede?“

„Sleduj ksakru ty své špičky bot!“
Nechal tě, potkal přeci jinou!
Nesmíš couvnout jak si měla ve zvyku!
Sama vídíš,je to všechno tvojí vinou!


Jsi na cestě co je světlem dána.
Bez studených večerů,
nebyla by další nová rána.

Naděje, to slůvko pošetilých zoufalců.
Uvěříš a potěšíš jen další vlastní utrpení.