|
Zahrada přetékající krásou
Až bolest budí
Stala se temnou spásou
Jíž neměla být
Tvořena mechem zlatým
Kapkami křišťálu
Spálena ohněm svatým
Zavírá spirálu
Ač kouzlem prostoupena
Falešným kvítím
Pozadím je jí stěna
Co stín ji sytí
Uzavřená
Nánosy prachu, suti
Ničená
Však mysl nezarmoutí
Držet ji v náručí
Snad si ji ochočí
Hranice světla, tmy
Kdes mezi knihami
Lačný svět stínů budí
Vítr co bodá, studí
Dychtivě v trávě hledá
Kam tvoje duše sedá
A ty jsi sama, bledá
Však ani stěna šedá
Nikdy nevzbudí tě
Chycená ve snu, chycená v realitě...
|