Povídka

Jmenuji se Dalli al D`Gordl. Cestuji vesmírem a mám radost z dobrodružství, která jsem zažil a která zažiji. Navštívil jsem už mnoho planet, s mnoha rozdílnými a roztodivnými bytostmi. Některé byli velice inteligentní jiné nikoliv. Jednou jsem zažil jak nějaké domorodce na planetě Alfa Prime napadli podivní tvorové žijící na této planetě. Nedají se přirovnat k ničemu co žije na Zemi. Byli to nějací mutanti, zřejmě po nějaké válce. Měli asi dva metry na výšku, mohutná těla a čtyři chapadlovité údy, tam kde měli být ruce. Tyto chapadla byla zakončena ostrými drápy. Jejich těla podpíraly mohutné nohy, taktéž s ostrymi drápy. Tlamu měli plnou ostrých zubů a na hlavě rohy. Jedním máchnutím rozpáral jednomu domorodci půlku břicha. A pak po něm chmátnul, ostré drápy zaryl do zad a vytrhl mu páteř, kterou potom zuřivě mrštil po ostatních. V drápech měl zřejmě kyselinu, protože domorodec se zhroutil na zem, začal se svíjet bolestí a poté rozpouštět. Ostatní na ně zaútočili mně neznámými zbraněmi. Poté co ho několikrát zasáhli,padl na zem a začal se sám rozpouštět. Pomalu, ale jiste. Nejdříve se mu začala rozpouštět hlava, kusy masa odpadávali od kosti i se svalstvem, lebka se obnažovala a začínali být vidět celé ocní bulvy, které následně praskali a vytékala z nich tekutina podobná zvratkům. Po tomto divadílku se začal rozpouštět i zbytek těla. Nejdříve chapadla a poté trup a nohy. A když už zbyla pouze holá kostra, vybuchla lebka a mozek se rozstříkl široko daleko po okolí a koho zasáhl, ten byl poleptán. Byla to velmi příjemná podívaná i když to muselo zúčastněné velice bolet. Asi se sem zase někdy zalétnu podívat, velice se mi tady líbilo, nádherná krajina plná kostí, rozstříknutých mozků a tlejících těl.

Jindy sem se zase dostal na jinou podivnou planetu a tam se mi vůbec nelíbilo. Pořád mě honili nějací zdejší tvorové a něco nesrozumitelného křičeli, asi proto, že jsem jednoho z nich porazil svým vznášedlem, chtěli abych zastavil, a proto jsem před nimi stále utíkal. Ten tvor co sem ho srazil měl na hlavě něco jako čelenku, přes kterou skoro nic neviděl a tak mi vběhl do cesty a já ho srazil. Ale jak jsem jim to měl vysvětlit, když neznám jejich řeč. Když uz to trvalo nějakou dobu, tak byli jakoby rozzuření. Poznal jsem to podle toho, že už tolik nekřičely a začali po mně střílet jejich primitivními zbraněmi. Což byli luky, kuše a kameny. Utíkal jsem i proto, že nebyli vůbec tak hezcí jako já, byli špinavý a nevzdělaní. Proto se mě na této planetě vůbec nelíbilo. Vy se tomu možná smějete, ale to není vůbec k smíchu, to je velmi vážná věc.