Ruby

Ruby Než se seznámíte s chlapíkem přezdívaný Ruby zavedu vás na jedno místo, kde se odehrál Rubyho osud. Že Ruby byl zvláštní dítě si všiml každý jeho učitel, ale že bude sám učit čarovat, to už nikdo nečekal. Vždy když Ruby seděl ve škole jakoby už dávno věděl, co se stane v jeho přítomnosti s učitelem, který ho učí. Vždy když učitel vyprávěl látku o něčem, co Rubyho nezajímalo usínal a v duchu si představoval, jak čte myšlenky kouzelnického učně. Jakoby by ho od narození nezajímalo nic jiného, než čarování a kniha kterou stvořil, když chtěl na počátku zrození mysli číst. Opravdu záhadná kniha, která vznikla v jeho hlavě byla opravdu čarovná, ale co se vlastně stalo s tím chlapcem, který chtěl číst z knihy jen o své Zemi. I když je pravdou, že Ruby se k bohu nikdy nemodlil věřil, že právě hlas, který slyší je hlas boha. Proto Ruby začal vymýšlet jen dobré myšlenky, které ho nutili dělat v podvědomí dobré věci. Konec konců láska byla jeho největší přítel a on ji považoval jako jeden z prioritních částí své duše, která také byla živá. Až jednoho dne Ruby zjistil, že jiní lidé se mají lépe než on a hned jakoby náhodou začal brát drogy. Vše začalo dost nevině, protože kouřil pouze cigarety, ale pak si vzal technické konopí a dostal pohnutku, jak začít nový život dobrodruha. Dokonce byl fanaticky zaujat jak jeho přátelé ho ponižují a využívají jeho sílu k pobavení sebe sama, ale i na to byl zvyklí z domova. Nakonec vyvrcholila jedna z mnoha myšlenek Rubyho podvědomí, která mu změnila celý život. Protože Ruby byl nabuzen velkou skrytou energií nebyl problém, aby začal svou mysl rozvíjet do prozatím nesmyslné sféry o kouzlech. Až jednoho dne, kdy se snažil opravit sluchátko, tak jeho vymyšlený záhadný učeň ho hodil do sluchátka a poté ho pomocí vůdů dopravil do stavu bdělé duše čili částečného snu a částečné reality, ale to Ruby už dávno znal jen ho překvapila síla vůdů, která se nedala ničím zničit, ani rukama. Protože Ruby už dávno věděl, co to je stav bdělé duše z dětství, vymyslel si pohádku pro své podvědomí. „Nejspíše se jedná o ducha, ale kde se tu vzal“. Dlouho Ruby válčil se zmatenou myslí, ale když se poprvé zadíval na svou matku, jak sleduje televizi a on je jí úplně jedno, napadlo ho, že duch, který ho trápí vystoupil s televize. A právě ve chvíli nedělního oběda se rozhodl, že vše napíše. Již nebylo žádný pochyb o tom jak vznikla ona čarovná slova s názvem Ruby a jeho svět, dokonce ani sám Ruby nevěděl, co se děje, když mu někdo tajně napovídá, jak napsat svou knihu. Protože učeň, který byl v Rubyho mozku mu napovídal, jak se dostat ze stavu bdělé duše, tak si Ruby začal povídat sám ze sebou. Vždy když Ruby někam přišel, byl středem pozornosti, protože ( jak si myslel on ) četl myšlenky druhých lidí. Vše vypadalo tak, jakoby Ruby uvízl mezi realitou a skutečností, ale aby zapomněl pozdravit, to se mu nikdy nepovedlo. Dokonce nemusela uběhnout ani moc dlouhá doba, aby Ruby zjistil, že je blázen. Až jednoho horkého letního dne, když seděl venku na lavičce a přemýšlel, co se honí hlavou vědci, který bádá nad svou knihou. A najednou vyhrkl: Rubikon. Ruby se hned zvedl z lavičky a běžel domu, aby si přečetl, co je to Rubikon. „Tady to je. Hm řeka, ale…“ Opravdu mu nedalo spát, co to je Rubikon a stále dokola přemýšlel, co by se stalo, kdyby se zeptal kouzelnického učně. „Rubikon ? To je lehký, je to v podstatě obsah myšlenky, která dokáže pouhým pomyšlením najít svůj cíl v čase, chápeš ? Protože Ruby byl nemocný nedokázal myslet nad věcí, která je vědecky založená a proto se svého kouzelnického učně zeptal: „ a mohl bys mi ten Rubikon dát“. „Rubikon je bezpečný pouze v rukou dobrého člověka, když ti ho dám nesmíš ho ztratit“. „Já budu moc hodný“. Asi o měsíc později začal Ruby pochybovat o síle svého kouzelnického učně. Ale najednou v tu nejméně očekávanou chvíli, jako když mávne kouzelným proutkem, se vylil mikimaus v mysli Rubyho, zrovna když se koukal na televizi. „Zdravím blázny“. Ozvalo se z televize. „Ale… jak, já se slyším v televizi !!! A začal Rubyho dlouhý sen. Najednou Ruby slyšel vše, co si myslí on i druzí lidé a přestal si povídat s okolím a začal se věnovat své nové hračce. Byly to opravdu dlouhé večery, kdy Ruby nemohl spát a četl myšlenky slavných. Dokonce se mu i dařilo získávat lásku žen, které by nikdy Rubyho ani neoslovili, ale nakonec zůstal sám, protože Rubikon byl tak důmyslný až se Ruby začal obávat o svou osobnost a začal se stahovat sám do sebe. Protože Rubikon byl dost důmyslný nato, aby se stal kouzelnou hračkou, která Rubymu začala plnit sny. Samozřejmě, že Ruby věděl, co stane když ztratí euforii, která do něj vběhla, když se poprvé slyšel v televizi, ale jak to tak u malých dětí bývá hodil vše za hlavu a řekl: „všechno nebo nic“! A najednou vypukl neuvěřitelný výboj Rubyho posedlosti po kouzlech. Že se musí spát a odpočívat po každé práci Ruby dodržoval, ale že se může euforický stav jeho mysli roztrhnout, to Ruby už nevěděl. Proto začal uvažovat jako zvíře, které neví, kdy má dost. Jakoby se začal před Rubym objevovat jiný svět, který si neuvědomuje své skutky, které mění pocity druhých na něco úplně jiného, než je normální. Proto se Ruby zapřísáhl svému kouzelnickému učni, že nikomu neublíží, ani slovně. Ale to už najednou získal čarovnou moc a právě díky Rubikonu dostal nový pocit a nadhled na život. Vůbec nebylo divné, jak Ruby prochází městem a vnímá hlasy jiných imanigárních osob a dokonce se začal pomalu do těch osob vžívat. Protože Ruby nedokázal vzdorovat své hravé fantazii, začal před ní utíkat a tím posilovat svou vymyšlenou osobnost. Vždy když se Ruby zamyslel nad sebe samým, byl se sebou nadmíru spokojen a vyrovnán s údělem nekonečné zábavy, kterou mu Rubikon poskytoval. Jako když poprvé začne muž brečet nad svým osudem pána tvorstva měl Ruby pocit nad který se povznášel a začal si pobroukávat fantaskní melodii, která se stala základem noční zábavy. Dokonce začal v podvědomí zpívat a hlasitě se smát sám sobě, což byla skutečnost. Přesto se objevil stereotyp jistých prožitků a před Rubym najednou stálo velké rozhodnutí a to jestli jsou imanigární osoby skutečné nebo vymyšlené. Protože Ruby cítil, co druzí, začal se lidem vyhýbat a začal si pomalu budovat vlastní svět. Kdyby bylo jak čarovat, určitě by se Ruby zapojil do nějaké party zhulenců, ale on se rozhodl, že začne sám ze sebou. „Ale, co je Ruby ? Nevíš jak dál.“ Vše se najednou začalo hroutit a Ruby pomalu ztrácel svůj cíl a životní optimizmus. Jakože dokáže vše vyčarovat a na vše zná odpověď se zdálo tak samozřejmé, vždy když se Ruby s někým bavil, ale to se zdálo pouze Rudymu, protože okolí se začalo pomalu odtrhávat, až Ruby zůstal úplně sám. „Tak a je to v prdeli.“ Pomyslel si Ruby a začal se ptát sám sebe, co se vlastně stalo a jak k tomu došlo. „Snad jsem se ničím neprovinil.“ Myslel si Ruby, když začal být v koncích se svým, již, obyčejným Rubikonem. „Vždyť se přece stalo vše, co jsem chtěl, kde se stala chyba.“ Opakoval si Ruby. Bylo by docela podivné myslet si, že Ruby ztratil opět hlavu, ale on spíše ztratil cíl života a fantazii která mu ji naznačovala. Proto si opět začal povídat sám ze sebou, ale to už bylo trochu moc pro rodiče Rubyho. I když se Ruby pokoušel být normální, tak to nešlo. Rubikon ho nutil mluvit o věcech, které jsou nenormální a proto ho rodiče odvezli do blázince. I když Ruby věděl, co ho čeká za branami nemocnice, byl připraven přijmout otrávený život dobrodruha a stereotyp, který znal když nechodil do školy. „To jsem já.“ Pomyslel si Ruby a čekal, jak se zachová blázen, na kterém se měl naučit čarovat. „Ale to snad ne.“ Najednou Ruby začal zjišťovat, že je sám, kdo má Rubikon a také je nabyt skrytou energií. „Proboha, proč ?“ Zeptal se Ruby sám sebe a poprvé se zamyslel nad sebe samým: „asi se něco děje – snad nespím – nebo…“ Jako když se člověku zhroutí celí život, byl Ruby přesvědčen, že je sám, kdo umí čarovat, ale to už bylo ráno a Rubikon se ztratil z hlavy. Všechen elán a nadšení bylo náhle pryč a Rubymu se začaly podlamovat kolena. „A co teď, mluv – sakra mluv !!!“ Dokonce zmizely i hlasy a prožitky z televize a Ruby nevěděl jak dál. Začarovaný kruh otázek a odpovědí, které se najednou nemohli vyplnit Rubymu připadaly jako prázdné představy. Ale v tu nejméně očekávanou chvíli se objevil onen učednický božský hlas. „Ty spíš ?“ Zeptal se Rubyho kouzelnický učeň. „Já – tady sem rád, alespoň nemusím do práce.“ „Ty už nechceš čarovat ?“ Ptal se kouzelnický učeň Rubyho. „Raději bych byl zdraví“. Jakoby daň za kouzelné myšlenky byla příliš velká. „Rozmysli si pozorně, co chceš, protože čaroděj nikdy nespí, chápeš ? Řekl kouzelnický učeň a probral na chvíli Rubyho ze stavu bdělé duše. „Já – nevím. Snad bych měl žít obyčejný život, ale přesto bych trochu čarovat chtěl, ale jak to mám udělat.“ Řekl Ruby a lehl si do postele. „Dobrá máš to mít, ale nezapomeň, že jsem jen tvůj sen“. Ruby se zdvihl z postele a začal přemýšlet, co bude dál. Co když je to opravdu sen a on se dočista zblázní. „Co když je to jen moje bujná fantazie, co pak – a co Rubikon, kde je ?“ A právě zde vznikl Rubyho neuvěřitelný svět myšlenek a fantazie o všem živém i neživém. Ale co vlastně Ruby udělal, aby začal čarovat. Netrvalo dlouho a Ruby zjistil, že ona zaklínadla byla jen myšlenky blázna, kterého potkal v blázinci. „Snad bych měl něco učinit ?“ Ptal se Ruby sám sebe a doufal, že se učednický hlas zase objeví. Ruby tolik chtěl čarovat, že se rozhodl vzít vše do vlastních rukou. Zapálil jsi svou večerní 30 cigaretu a řekl: „když nemám Rubikon alespoň rozdělám oheň.“ A škrtl zapalovačem a poprvé se pokusil o stvoření ohnivé mysli, což se mu povedlo, ale vše nebylo tak snadné jak to na první pohled vypadalo. „Sakra, ono to doopravdy hoří.“ Dalo by se říci, že Ruby dosáhl čeho chtěl, ale najednou kýchl a ne náhodou se mu změnil tlak v hlavě. Protože Ruby nemyslel na nic jiného než na kouzla, hned ho napadlo, že ona tlaková síla bude nejspíše potřebná k čarování. Jakoby Ruby nevěděl, že myslí od narození a začal pomalu přemýšlet nad tím jak by se zviditelnil jako čaroděj. Ještě ten den Ruby začal se svým tajemným hlasem promlouvat o nové hračce, která donutí lidi jako je on uvažovat pomocí kouzel. Co všechno by se muselo stát, aby Ruby zjistil, že fantazie není na hraní, ale dá se sní hrát. Dříve než se Ruby naposledy zeptal svého hlasu se rozprostřel před Rubym virtuální svět, který byl průhledný, ale také ho viděl pouze Ruby. Najednou se zdálo tak snadné být kouzelníkem, kterého Ruby znal z televize, ale těžké být čarodějem, kterého znal Ruby z filmu. Protože Ruby ztrácel kontakt s realitou díky své virtuální realitě, která jakoby byla klíčem ke všemu nadpřirozenu. „Chacha !!!“ Zasmál se škodolibě Ruby a začal nesmyslně mávat pomyslnýma rukama vzduchem jakoby chtěl někomu ublížit. „Už to mám ! Přece budu čarovat !“ Najednou se Ruby vznesl a pochvíli spadl na zem. „No, ještě to budu muset vychytat.“ Řekl Ruby a pak zaslechl. „Čaroděj nikdy nespí ?!? A koukni se do zrcadla ?“ Ruby se jen mocensky ušklíbl a koukl se do zrcátka. „To snad ne, já jsem celí bílí.“ Později si Ruby uvědomil, že bílá průhledná hmota byla nejspíše příčinou jeho nadnesení. „Když nemohu létat budu alespoň kouzlit.“ Řekl Ruby a protnul své opravdové ruce z mozkem. Pohrával jsi z myslí jakoby byla nezničitelná, ale to neměl dělat. „Kolik je ? To už tu sedím tak dlouho ?“ Protože Ruby byl kouzelník laik nevěděl, že rukama svou mysl zpomalil a tím způsobil tzv. syndrom vleklé mysli, která se roztrhla jako papír. Ruby se zamyslel a první co ho napadlo bylo: „kurva, to je on, ten zlí …“ Najednou do Rubyho začali v ztupovat cizí myšlenky a obrazy cizích myslí. Ruby se uklidňoval tím, že se jedná jen o pocit, který se objevil po rozštěpu jeho mysli. Najednou se kouzelnický hlas změnil na hlas dámský. „Jdeme na to“. Řekl onen dámský hlas a do Rubyho vjela extáze. Opravdu se jednalo o cizí život, který Rubyho začal stimulovat jakoby nebyl problém v čarování, ale ubránit se touze po sexu. Protože Ruby byl již mladý hošík myslel si, že se jedná o vymyšlenou dívku, ale když dívka řekla: „já jsem skutečná.“ Ruby se bez jakýž kolih zábran zamiloval do ženy, která mu také řekla, že se jistě uvidí. Najednou Ruby nevěděl co se děje když není smutku a je lásky a dál už to jistě znáte.