Počátek

„Obyčejní lidé si přejí mít moc. Ti kteří jsou mocní, přejí si pravý opak.“ John se procházel po louce. Byl s rodiči u přátel grilovat a on se po cestě jako obvykle pohádal se svým otcem, a ten mu zakázal jít se strýčkem Peterem a ostatními dětmi do domu a poslouchat strýčkovi strašidelné příběhy. Prý mu moc lezou na mozek. Přál si, aby mohl otci vysvětlit, že On ,John Newman, nic neudělal. To byla Ona, jeho mladší sestra Patty, kdo mohl za to, že polil otce Kolou zrovna když řídil. Strčila do něj. A to jenom proto, že jí ráno nechtěl pustit její Disneyovky na videu, když se koukal na televizní pořad o záchranných složkách. Jednou chce být hasičem. Ano, to je práce pro něj. „JOHNE!! Co děláš u toho grilu?!“ zakřičel na něho otec. „Nic, jenom se procházím.“ odpověděl John a pomyslel si: „To snad ještě můžu, ne?“ A vtom ho napadlo: „Co takhle si vzít jeden steak?“ Už měl jeden skoro v ruce, když slyšel otce, jak říká: „Já fakt nevím, co s tím klukem je. Je to hrozný dřevo, třeba jak mi polil tu košili, a ještě k tomu je hrozně hádavej. Občas mám pocit, jako by to ani nebylo moje dítě.“ Když to John slyšel, dostal hrozný vztek. Měl pocit, že uhoří, když něco neudělá. Snažil se uvolnit, zhluboka dýchal, když vtom ucítil velké teplo na ruce a mravenčení po celém těle. Podíval se, co ho to hřeje a najednou si myslel, že se zbláznil. Hořela mu ruka. Podíval se na zbytek těla, a viděl, že ten oheň se nešíří. Utekl za roh domu, kde měl jistotu, že nikdo nebude a soustředil se na ten plamen na své ruce. Dal ruku prsty směrem dolů, ale plamen se nerozšířil, naopak, jeho špičky směřovaly dolů. Zatnul ruce do pěsti a přál si, aby plamen přestal hořet. „Johny, vstávej, jedeme na ryby, uzavření sezony.“ řekl Johnyho otec a třásl s ním. „No jo, už vstávám.“ Řekl Johny a posadil se na posteli. Už zase se mu zdálo o té grilovačce. Nemůže to dostat z hlavy. Je to už přes půl roku a stále na to vzpomíná. „Kdyby se tam táta tak neopil a nevykládal tam takový krávoviny, tak by to byla jenom jedna z mnoha návštěv a za chvilku by se stala jenom součástí rodinného alba vyprávění typu: „To zase náš Johny…“ Pomyslel si a šel se najíst. „Jak dlouho na tebe ještě mám čekat? Asi budeš muset vstávat dřív, chlapečku, když chceš ještě snídat. Sakra, Johny, co ti je? Vypadáš, jako by ses vůbec nevyspal.“ Řekl otec. „Klídek, táto, všechno v pohodě, nic mi není. Jedem.“odpověděl Johny stroze. Na rybách ani jeden moc nemluvili. Byla zima. Johny se málo oblékl. Tady nad Vancouveru byla zima skoro půl roku, a to není nic moc příjemného. Zima byla čím dál tím větší. Johny nechtěl používat „ty schopnosti“. Ale byla taková zima… I jeho otec se třásl (a to se pořád chlubil, jak se pravidelně otužuje) ale závěr rybářské sezony si nemohl nechat ujít. Johny věděl, že tu budou sedět až do poledne, i kdyby to bylo to poslední, co udělají. Pro jednou se snad nic nestane… napovídal mu hlásek někde uvnitř hlavy. „Dobrá, pro jednou“ pomyslel si a začal se soustředit. Po chvilce ho začalo brnět tělo a začal tát sníh. Když se podíval lépe, viděl, že mu jde od úst místo páry zvlněný horký vzduch. Rázem bylo teplo. Johny se nadechl studeného vzduchu a sesunul se hlouběji do svého rybářského křesla. Tohle ho pokaždé vyčerpá. Ale snažil se to používat co nejméně. Je to neodvratné. Po chvilce opojení mocí přichází vlna slabosti, je mu špatně a na omdlení. „Jako v posilovně“ pomyslel si. Když přijeli domů, matka Johnymu dala oběd a on si šel číst. Chvilku si četl, a potom usnul. „ No tak přece to nebereš vážně. Pojď na oběd.“ řekl hlas. „ Počkej chvíli, musím to dodělat.“ řekl John a dokončil nápis Fire – oheň Když se probudil, byl už večer. Šel do kuchyně, tam našel lístek : „Johny, jsme u babičky. Jestli chceš, přijeď. P.S. Večeři máš v troubě. Máma“ Johny se podíval do trouby, tam našel maso a kukuřici, to snědl a rozhodl se podívat na nějaký film. V kuchyni svítila svíčka. U dveří si jí Johny všiml a mávl ledabyle rukou. Svíčka zhasla, jako by sfouknu žárovku. On se jenom pousmál.