V rohu

Sedím sám, sedím v rohu.
Přemýšlím a modlím se k Bohu.
Sedím v rohu, zahnán vlastním strachem.
Okolo mne smrt vítězí nad životem.

Nikdo nezbyl jsem tu sám.

V rohu, kde světlo ještě svítí,
a kde ve skulince roste kvítí.
V tom rohu sedím sám.
Pomalu tam umírám.

Nikdo nezbyl jsem tu sám.
Všichni mrtví, všichni co znám.

I když temnota se pomalu blíží
a v rohu paprsky světla mizí,
u skulinky dere se k životu kvítí,
něžné kvítí, jež přes temnotu svítí.

Nikdo nezbyl jsem tu sám.
Všichni mrtví, všichni co znám.
Naději však v srdci stále třímám.

Kvítí nadějí září a já se směji.
Vstávám a celý se chvěji.
Vstříc temnotě se otočím,
pevným krokem vykročí.

Nikdo nezbyl jsem tu sám.
Všichni mrtví, všichni co znám.
Naději však v srdci stále třímám,
když naposled něžné kvítí v rukou svírám.

Srdce buší, hruď se zdvihá.
Dech mi schází, tělo klesá.
V mysli však vidím kvítí,
kterak v rohu nadějí svítí.