Bitva o Namoru

Bitva o Namoru
(Hv.Datum 20 462,5 (rok 3125), Soustava Fayrah, Planeta Namora (Fayrah VI))


Obloha nad pouštní planetou Namora potemněla. První ze složek dvojhvězdy v centru systému, žlutá hvězda hlavní posloupnosti podobná našemu Slunci, zmizela za obzor. Obloha se zbarvila do fialova slabým světlem dosud svítící druhé hvězdy.
Ale brzy zmizela i ta a planta Namora se propadla do tmy. Velmi krátký soumrak vystřídala temná noc. Žádný ze tří měsíců planety dosud nevzšel a okolní planety a hvězdy příliš nezářily. Planeta vypadala klidně,jen se občas ozvalo vytí zdejších kojotům podobných zvířat, jako ostatně každou noc, když byli tito, ve zdejších rovníkových pouštích planety hojní, lovci a mrchožrouti na cestě za potravou.
Povrch planety nebyl příliš členitý. Ať byste se rozhlíželi na tu či onu stranu, neviděli byste prakticky nic než rovný obzor, pouze občas přerušený nějakým z nemnoha větrem nanesených písečných přesypů. Pouze zde, téměř přesně na rovníku, vystupoval z povrchu reliéf vysokých hor, které byly na vrcholcích pokryty sněhem, což zde na horké poušti působilo zvláštním dojmem.
A právě v těchto horách se již dva roky nachází poslední základna klanu Sabrewolf. Je jí pevnost Konar Shan, kde se zbytky kdysi silného klanu Sabrewolfů ukrývají před neustálými útoky klanů Dark Alliance. Sabrewolf zůstává jedním z posledních nezávislých klanů mechwarriorů. Zbytek se buď už začlenil do Galaktické Ligy či Dark Alliance, nebo byl zničen. Už jen pár opravdu silných či dostatečně diplomaticky obratných klanů zůstalo nezávislých.
Mezi ně patřili i Sabrewolfové. Ovládali 5 systémů a obratnou politikou se jim podařilo vyhýbat se válkám. Jenže pak jim Dark Alliance nabídla začlenění do svých řad. Když odmítli, vyhlásila jim neodvolatelnou dobyvačnou válku. Po dvou letech (což je nutno přeci jen slabému izolovanému klanu nutno přičíst ke cti) byli vytlačeni až do těchto hor na neutěšené pouštní planetě v domovském systému.Při nedávné strašlivé bitvě o domovskou planetu Fayrah zahynulo 21 682 000 příslušníků klanu. Na základně Konar Shan je posledních 3000 příslušníků v relativním bezpečí, ale rozhodující bitva musí přijít …

Vraťme se ale zpět na planetu, k ojedinělé malé oáze nedaleko pohoří Ti-San. Ticho zdejší oázy přerušuje jen bublání zdejšího pramene, který vyvěrá ze skalního bloku kousíček na svahu a stéká úzkým potůčkem do křišťálově čistého jezírka obklopeného palmám podobnými stromy a nízkými keři. Šumění jejich listí v mírném nočním vánku je další zvuk, který přerušuje ticho zdejší noci.
Ovšem teď! Očividně vyplašené stádo banthů (zdejších houževnatých býložravců) se s hýkavým řevem řítí kolem oázky a víří prach. Běží rychle a hluk který způsobují rychle mizí spolu s nimi v noční tmě. Zato se objevil jiný zvuk. Temné, dunivé zvuky, které pokaždé rozčeří hladinu jezírka,sílí a sílí. Zdá se, že to jsou kroky nějakého obřího zvířete, které se přibližuje k oáze. Kroky náhle utichly. Místo toho je slyšet tiché vrčení a jemné zvuky elektronické mechaniky.
Ale stále není nic vidět. Obloha však náhle trochu zesvětlela. Na obzor se vyhoupl největší z měsíců Namory Moras. I v jeho slabé narudlé záři se dají rozeznat obrysy – čeho byste řekli? – mecha, konkrétně průzkumníka třídy Maddog, který se zastavil kousek od oázy a rozhlíží se kolem (nebo spíš jeho pilot ovládá pohyby jeho trupu a tím se rozhlíží).
Nebudu vás déle napínat a prozradím vám, že patří posádce základny Konar Shan a je na obhlídce okolí. Dokonce vám můžu říct, že ho řídí mechwarrior II.třídy Collin W. Koren, jehož je to první samostatná mise bez instruktora.
Proto nechce nic zanedbat, otáčí trupem znovu a znovu obhlíží krajinu a hledá známky nepřátelského pohybu – ti zatracení Darkeři tu někde poblíž postavili tábor a chystají se na nás, kdybychom tak věděli kde … Nakonec to ale vzdává, přidává výkon, otáčí se a pomalu a obezřetně se vrací zpět k základně.

Collinu Korenovi ale přes všechnu pečlivost něco uniklo, i když ne jeho vinou. Asi 5 km od oázy na západ leží obrovský polní tábor Dark Alliance – právě ten, který Collin hledal – Namora VI-2, kde se invazní síly klanů Wolf, Orca a Grizzly** připravují na konečný útok na Konar Shan. Tábor je postaven dost daleko od pevnosti, aby ho dresarijští hlídkující mechové nespatřili (na malé planetě Dresari VI neuvidíte oázu na víc jak 4 km, pak už zmizí díky zakřivení za obzorem). Klany Dark Alliance si toho jsou dobře vědomy a proto postavili základní tábor 15km od Konar Shanu. Dresarijští totiž hlídkují maximálně 10 km od základny, protože mají slabý radiový zdroj. Kdyby byl Collin pokračoval ještě pár set metrů, už by spatřil světla tábora… Ale z důvodů výše uvedených lpěl na rozkazech, které pohyb za hranicí dosahu vysílače striktně zakazovaly. A tak se teď vrací na základnu a klan Dresari nemá ani tušení (někteří mají to tušení, ale nevědí, kde leží) o existenci tábora Namora VI-2.
A už vůbec nemají tušení (a to ani ti, co tuší existenci tábora DA), že právě přišel z generálního štábu 6. expediční armády Dark Alliance rozkaz „zaútočit na základnu Konar Shan a zničit ji“. Právě teď nastupují vycvičení piloti do těžkých bitevních mechů tříd Imperator, Timbersteel, Wildchild a Devastator (typické pro DA), žhaví motory a pomalu vyrážejí směrem ke Konar Shanu. Mezi nimi obezřetně kličkují malí, rychlí doprovodní mechové tříd Kitfox a Warfox, kteří mají za úkol odlákávat pozornost obránců, případně vpadnou jim do týlu. Desítky a desítky mechů startují a obrovská armáda o síle 3 plně obsazených sborů (1 sbor – 1000 strojů) směřuje do hor Ti-San za účelem konečného zničení klanu Sabrewolf …

Na základně Konar Shan, chytře umístěné do kotliny mezi okolními vysokými horami, již vládne zaběhnutý večerní klid. Na čtyřech strážních věžích v rozích čtvercových hradeb pevnosti se bez přestání otáčejí obří světelné reflektory, které bez přestání osvětlují střídavě ‚nádvoří‘ uprostřed základny před hangárem mechů a přístupové cesty vedoucí horskými průsmyky k základně.
Se syčením se otevřela malá dvířka (vedle hlavních vrat hangáru). Tmavá postava, která se v nich objevila, ostře kontrastuje s osvětleným pozadím hangáru. Otáčející se reflektor vrhne na chvíli postavě světlo do tváře. Na okamžik tak můžeme spatřit její obličej.
Zjistíme, že je to muž. Na první pohled upoutají jeho pronikavé, tmavé oči bez bělma, posazené poměrně daleko od sebe. Prostor mezi nimi vyplňuje mohutný nos, na jehož kořeni se skví čtyři hluboké zářezy, které však nevznikly zraněním, ale jsou přirozeného původu. Nejzajímavější ale jsou jeho uši, nahoře i dole pitoreskně protažené do špičky, dole o něco méně. Své uši ale muž zakrývá dlouhými, kaštanově hnědými vlasy, z pod kterých jeho ušní boltce vykukují jen málo. Tvář nenese ani náznak vousů nebo knírku (není to tím, že by se tak pečlivě holil, ale tím, že mu vousy prostě nerostou). Jeho nenápadné rty v pevně semknutých ústech se ztrácejí v jeho jizvami posetém obličeji. Mohli byste napočítat alespoň pět velkých jizev, památek na urputné souboje mechů.
Samozřejmě se jedná o mechwarriora. Ovšem ne obyčejného. Jeho jednodílná, modrobílá kombinéza vojáků klanu Sabrewolf nese nárameníky se třemi zlatými pruhy, což prozrazuje hodnost NovaCommandera . Muž ve dveřích je Khan Than Singh Wen, poslední narozený Atikk – poslední mohykán (v celé galaxii už totiž žijí jenom tři čistokrevní Atikkové – on, jeho otec a matka). Jeho otec je vévoda War Nungh Singh, vládce soustavy Fayrah a vůdce klanu Sabrewolf a tak je Khan Than Singh Wen následníkem trůnu. Je však také asi nejlepším pilotem battlemechů v galaxii. Sedmnáct let kariéry mechwarriora, kterou začal už v 15 letech, z něj udělalo ostříleného veterána v bojích.Svoje stroje se ale naučil i udržovat a opravovat lépe než leckterý zkušený specializovaný mechanik. Nyní právě skončil pravidelnou prohlídku svého stroje – mecha třídy Naga s pořadovým číslem 358 a jménem Mighty Hornet, pomohl několika přátelům (nutno podotknout, že vlastně všichni v klanu byli jeho přáteli) pilotům a mechanikům, když si nevěděli rady a nyní se šel projít ven a věnovat se své oblíbené večerní činnosti – kouření makharského tabáku.
„Tak ahoj, Strikere“, ozvalo se za ním z hangáru. Ledabyle pokynul rukou a aniž se otočil vyšel ze dveří, které se za ním hned syčivě zavřely.
‚Striker‘ byla jeho přezdívka, kterou si vysloužil během dlouhých bojů se svými nynějšími spolubojovníky za svou odvahu a neuvěřitelně vysoký počet zničených nepřátelských mechů. Jeho nynější stroj Mighty Hornet nese na kabině už 187 čárek za úspěšně zničené soupeře. Takovou bilancí se nikdo z klanu pochlubit nemohl, navíc ‚Striker‘ měl před Mighty Hornet dva jiné stroje na nichž zaznamenal 28, resp. 53 zničených nepřátel. Skutečně úctyhodná bilance. Přezdívka ‚Striker‘ se brzy ujala a Khan Than Singh Wen se jí nebránil, neboť jeho aticcké jméno převážné části mužstva stejně nic neříkalo a přezdívky měli beztak všichni zkušenější piloti. A tak zde velitele armády všichni oslovovali „Strikere“.
Právě se chystal zapálit si doutník, když postřehl ruch na druhé straně dvora. Hlavní branou právě vstupoval na základnu hlídkový mech třídy Maddog a mířil k řadě takovýchto strojů stojících podél obvodové zdi pod provizorním přístřeškem (místo v hangáru bylo vyhrazeno důležitějším bojovým mechům).
„Vida, nové zprávy z okolí“, pomyslel si. Strčil doutník zpátky do náprsní kapsy a vydal se rychlým krokem k právě zastavujícímu mechovi. Než Colin Koren vypnul všechny systémy a slezl po připraveném žebříku z hlavy robota dolů, byl už ‚Striker‘ u něj.
„Tak co“, houkl, „něco nového?“
„Nic, pane. Kromě pár banthů a několika cynogátů, jsem nic neviděl.“
„Dobře.“ Pokýval hlavou ‚Striker‘.
Vydali se společně zpátky k hlavní budově, aby mohl Mechwarrior II.třídy Koren napsat hlášení.
„Ty jsi tu nový, viď?“ začal ‚Striker‘ po chvíli rozhovor.
„Ano, pane.“ Odpověděl Collin, „předtím jsem pracoval jako vědecký pracovník, ale teď, když je tak málo lidí… No, zkrátka přihlásil jsem se jako dobrovolník.“
„Hm, zvláštní. Jsi první bývalý vědec kterého znám, ze kterého se stal voják. Ale šlo ti to dobře, jen tak dál.“
„Děkuji, pane.“ Řekl překvapený Collin. „Ale nemyslím si, že bych byl až tak…“
„Nic takového neříkej.“ Zarazil ho ‚Striker‘ velitelským hlasem. „Nikdy si neupírej úspěchy, když ti je jiní přisoudí! Vyděl jsem tě řídit mecha a jako tvůj velitel říkám, že na první samostatnou misi jsi byl výborný! A ještě něco. Známe se sice jen chvíli, ale všichni mi tady říkají ‚Striker‘, tak nech toho ‚pane‘. Tady jsme všichni na jedné lodi.“
Zastavil se a natáhl ruku směrem ke Collinovi. Ten mu ji váhavě stiskl.
„Já sem Collin …Strikere“, představil se po chvíli váhání, ale pořád se zdálo,
že mu to ‚Strikere‘ nějak nešlo z úst. Ostatně to byla pravda. Překvapilo ho, že se důstojníci mechwarriorů chovají stejně jak k sobě, tak k úplným zelenáčům. Všiml si toho sice už dřív, ale že si ani ne pět minut po seznámení tyká z velitelem armády, ho opravdu vyvedlo z míry. Chvíli šli mlčky. Collin přemítal, jestli se mu to všechno jen nezdá. Ale byla to pravda. Na rozdíl od hrdých až arogantních příslušníků pozemní armády, nemohli důstojníci mechwarriorů vědět, kdy bude někdo z nováčků pozornější než oni a zachrání je. Proto se ke všem spolubojovníkům chovali tak, jak by chtěli, aby se oni chovali k nim.
‚Striker‘ byl také zamyšlený.Přemýšlel ale o důležitějších věcech. Předně mu nešlo do hlavy, proč už několik týdnů ani nezahlédli nikoho z Dark Alliance. Bylo samozřejmě možné, že válku ukončili, ale to nebylo vůbec pravděpodobné. A navíc…
„Víš, ‚Strikere‘“, přerušil Collin jeho myšlenky, „jedna věc se mi nezdá.“
Ale ‚Striker‘ se už nikdy nedozvěděl, co se Collinovi nezdá, protože je přerušilo vyhlášení poplachu. Nad jejich hlavami se rozzářilo varovné červené světlo a přidala se siréna. Ze strážní věžek nim dolehlo volání.
„Nepřátelé na dohled! Je jich spousta.Všichni piloti do svých strojů.Připravte
se na obranu základny!“
V tu chvíli se na nádvoří rozpoutal nepředstavitelný ruch. V červené záři světel bylo vidět na první pohled chaotické pobíhání lidí. Ve skutečnosti ale šlo o předem plánované a mnohokrát nacvičované zaujímání bojových pozic. Z hlavní budovy vybíhaly posádky obraných věží, mechanici a hlavně piloti. Z hukotem se začaly otevírat hlavní vrata hangáru a uvnitř byly vidět čilé přípravy ke spuštění mechů. ‚Striker‘ se otočil na podpatku, nechal zkoprnělého Collina zkoprnělým Collinem a vyrazil sprintem k hangáru.
Za několik sekund již vbíhal do hangáru. U jeho stroje už čekal připravený mechanik, ‚Striker‘ v něm poznal svého dlouholetého kamaráda Vince Giltona, který mu okamžitě podával přenosnou antigravitační platformu, díky níž se hned vznesl patnáct metrů do výše,ke kabině svého mecha. Výsuvná plošina, vysouvající se z ‚krku‘ stroje byla už připravena a jakmile se jí dotkl, otevřely se automaticky dveře do kabiny a ‚Striker‘ v mžiku vlezl dovnitř. Ještě než za sebou zavřel dveře a zasunul plošinu, zakřičel dolů :
„Můžeme?“
Ze zdola přišla odpověď : „Hotovo, kabely odpojeny. Můžeš startovat.“
Zavřel dveře do kabiny. První co udělal bylo, že po paměti stiskl spínač, kterým spustil ochranný štít z předního skla. Temnou kabinu okamžitě zalilo jasné světlo hangáru spolu s červeným poplachovým světlem zvenčí. Skrz sklo mohl pozorovat ruch 15 metrů pod sebou. Tomu ale nevěnoval pozornost. Nebyl na to čas. Sklouzl do pohodlného pilotního křesla, zmáčkl tlačítko pásů a automatické bezpečnostní pásy jej ihned natěsno ovinuly. Z držáku nad svojí hlavou sejmul přilbu pro noční vidění a s optickým zaměřovacím systémem, zapjal ji do zdroje napravo a nasadil si jí na hlavu. Prozatím odklopil hledí, aby měl lepší výhled. Pak pravou rukou uchopil páku řízení a levou zapnul motor. Na displeji před sebou viděl stav. Ještě 15 vteřin a bude moct vyrazit. Mezitím ale musí udě-lat ještě spoustu věcí. Pracoval po paměti. Přepínal jeden spínač za druhým, tak jako už tolikrát předtím. Servo ovládající otáčení trupu, rádio, navigaci, zbraňové systémy, atd. Nemohl si dovolit jedinou chybu. Znal pár těch, kdo jí udělali (zapomněli třeba zapnout otáčení trupu) a pak je na misi někdo dostal zezadu…
Spouštění mecha je náročná věc. Na 20 obvodů se musí zapnout, jinak se mech ani nepohne a 50 a víc dalších je nutné pro správné fungování. Po naběhnutí počítače – tak 20 vteřin po spuštění startéru – jde sice přepojit kolem ¾ obvodů na automatické ovládání, ale i tak je nutné aspoň 15 obvodů ovládat manuálně a to není nic jednoduchého. Řízení mecha je vlastně jedna z nejtěžších věcí v galaxii a většině lidí dává pěkně zabrat. Zkušení piloti jako Khan Than Singh Wen to ale dovede prakticky zpaměti a z míry je vyvede jen máloco. Dokonce ani náhlý poplach ne.
‚Striker‘ teď předvedl svoje kvality. 26,53 vteřiny poté, co vstoupil do kabiny a sotva minutu poté, co poprvé uslyšel poplach, je připraven opustit hangár s plně funkčním mechem.
Do rádia hlásil : „Tady Striker 358. Jsem připraven opustit hangár. Žádám o uvolnění cesty. Charlie X .“
„ Věž rozumí, Strikere 358, počkejte 30 vteřin a pak startujte. Charlie X.“ Hangár naplnil přerušovaný zvuk sirény a varování :
„Pozor! Start mechů povolen. Vykliďte prostor! Pozor! Start mechů povolen. Vykliďte prostor!“
V tu chvíli se ruch a shon dole přesunul za bíle vyznačené pásy na krajích. Uprostřed už zůstali jen mechové. Mnozí připraveni, jiní teprve žhavící své motory. Ani ne dvě minuty po vyhlášení poplachu je 95% mechů bojeschopných.
V tu chvíli se ‚Striker‘ ozval v rádiu : „ Tady Striker 358. Opouštím hangár.“
Lehce přidal plyn a jeho Mighty Hornet pomalu vykročil směrem vpřed. Nyní doufal, že se mu nikdo nepřiplete pod nohy. Z patnáctimetrové výšky se totiž sotva dvoumetrovým objektům na zemi těžko vyhýbá a on již kdysi viděl, jak vypadá člověk, který neopatrně vleze kráčejícímu mechovi pod nohy. Není na něj hezký pohled …
Ale dnes se naštěstí nic takového nestalo. Poplachové scénáře se teď ukázaly být velice užitečnými. Skvělý varovný systém, spuštěný po ‚Strikerově‘ žádosti o start, fungoval bezchybně v hangáru i venku a všichni na zemi se rychle klidili z koridoru pro mechy. Nyní ‚Striker‘ přepnul kanál na vysílačce a rozkázal :
„Všem pilotům. Postupujte k bodu Alfa. Parametry 13 na 30 . Červená skupina vlevo, modrá vpravo, žlutá dozadu jako záloha.“
Bod Alfa je shromáždiště jednotek před hlavní branou, tam, kde parkují průzkumní mechové. ‚Striker‘ chtěl své vojáky uspořádat dřív, než vyrazí za bránu na nepřítele. Stále si ale myslel, že jde jen o nějaký menší útok, kterých už zažili a přežili několik, a tak byl zatím klidný.

Collin Koren, kterého nechal ‚Striker‘ stát před hlavní budovou, ohromeně sledoval ruch kolem. Jako ve zpomaleném filmu sledoval míhající se postavy kolem sebe a soustředil se na ‚Strikera‘.Viděl, jak běží k hangáru a tam nasedá do nejbližšího mecha s černým a jasně červenými číslicemi 358, nápadně namalovanými na trupu. Zřejmě by ho pořád jen pozoroval, kdyby do něj nevrazil nějaký mechanik. Okamžitě si všiml Collinovy uniformy mechwarriora.
„Budeš tady jen tak stát? Nebo půjdeš něco dělat?“
Collin se na něj nechápavě podíval. Podobný poplach zažil poprvé. Sice ho učili, jak se má chovat, ale…
„No tak!“ Pobídl ho mechanik. „Běž ke svému stroji! Dělej!“
Teď si to teprve Collin uvědomil a rozběhl se svému mechovi na druhé straně dvora.
„Tudy ne! Proboha!“ Zhrozil se mechanik. „Za čárou, nebo tě někdo převálcuje!“
Vrátil se tedy za čáru a zamířil ke svému stroji.

„Otevřete bránu!“ Zavelel ‚Striker‘ obsluze. Od vyhlášení poplachu nyní uběhlo dvě a půl minuty. Většina pilotů se svými stroji již byla na bodu Alfa a zbytek, až na Collina Korena, který právě horečně spouštěl systémy svého mecha, nemohl kvůli nepředvídatelným technickým problémům prozatím vystartovat. ‚Striker‘ se tedy rozhodl zahájit protiútok.
„Tady Striker 358.Všem pilotům. Zahajte ofenzívu,vzor Omega šest. Držte se v dosahu obraných věží základny. Žlutí hlídejte vchod. Červení vlevo. Modří rozvinout a zaujmout bojové pozice. Lovu zdar. Striker končí.“
Pak zase přepnul na frekvenci věže: „Striker 358 žádá o podporu stíhaček.
Pošlete je na pozice Beta a Gamma . Charlie X.“
„Věž rozumí, Strikere 358. Stíhačky dorazí do tří minut. Hodně štěstí a lovu zdar. Charlie X.“
Dveře hlavního vchodu se nyní otevřely dokořán.
„Tak, jdeme na to,“ pomyslel si ‚Striker‘
Spustil hledí své přilby, zapnul noční vidění a vyrazil s mechem vpřed.

Sevřené formace mechů se v členitých horských údolích brzy rozpadly. ‚Striker‘ si k sobě vzal dva zkušené spolubojovníky a vyrazil na obhlídku situace. Nejdřív měl problémy nepřítele vůbec najít. Až když se z jedné náhorní plošiny podíval na pláň pod horami, spatřil zde ohromné, právě se formující, síly nepřátel. Nejprve se zhrozil. Jeho málo početná divize sice statečných a zkušených pilotů, ale vybavených pouze slabšími stroji s malými možnost-mi, neměla moc šancí proti kráčejícím pevnostem Dark Alliance, navíc v tak obrovském počtu. Jenže ‚Striker‘ nebyl z těch, kdo by se předčasně vzdávali a navíc ho prakticky hned napadla taktika.
„Tady Striker 358,volám velitele všech skupin.Rozdělte mužstvo do trojic a rozptylte se v údolích. Nepřítel je v početní převaze, ale využijeme terén. Napadejte všechny nepřátelské stroje, pozor na velkou palebnou sílu. Žádné hrdinství a spíše ustupujte. Držte linii tak půl kilometru od základny. Opakujte všem pilotům. Striker 358 končí.“
Přeladil na frekvenci pilotů stíhaček : „Všem stíhačkám. Tady Striker 358. Zaútočte okamžitě na pozice nepřátel v sektoru 15. Miřte do středů skupin. Pozor na rakety. Charlie X.“
V rádiu zapraskalo.Rozsvítila se kontrolka signalizující příjem rádiového signálu na jiné frekvenci. Přeladil opět na komunikaci pilotů.
„Tady Johnie 281. Strikere, co budeme dělat my?“
„Zatím čekejte, až jak dopadne útok stíhačů.“
Pak zas nastavil frekvenci místní komunikace a promluvil ke svým dvěma průvodcům : „Stáhněte se zpátky za horu. Pozor ať nás neuvidí.“
Za pár vteřin spatřili ohnivé koule raket, které jim přeletěly nad hlavami a zabořily se do formací nepřítele. První útok byl zničující. A už se blížily další rakety. V nepřátelských silách vypukl zmatek. Během první vlny, kterou provedlo pouhých deset stíhaček třídy Nomad, byla zničena ¼ jejich sil a přesně jak ‚Striker‘ očekával, začali se nepřátelé rozptylovat a v pouze malých skupinkách vnikat do horských údolí. Tím se připravili o značnou část své palebné převahy a stali se snadnějším terčem. Na to právě ‚Striker‘ čekal.
„Tady Striker 358. Všem jednotkám. Nepřítel vniká po skupinkách do hor. Zničte je. Hodně štěstí a lovu zdar. Striker končí.“
Za ohybem údolí se vynořil první. ‚Striker‘ okamžitě zmáčkl velké červené tlačítko uprostřed palubní desky označené ‚Fire Control Masterswitch‘. Po je-ho levé ruce vyjela páka ovládání zbraní. Levou rukou jí uchopil a stiskem tlačítka na boku páky odjistil lasery a rakety. Páka vypadala téměř jako současný joystick. Palcem se odpalovaly rakety a ukazováčkem lasery. Pravou rukou mezitím zapnul elektronický zaměřovací systém v hledí přilby. V jeho zorném poli se objevil malý, jasně červený čtverec. Na zeleně fosforeskujícím pozadí spatřil rychle se pohybujícího nepřátelského mecha. Ten už ho spatřil také a vy-razil směrem k němu. ‚Striker‘ zůstal klidně stát a vyčkával, až se přiblíží na dostřel.
„OK, hoši. Jdeme na to.“ Pronesl směrem ke svým společníkům. „Připravte zbraně a zaútočte.“
„Tak pojď!“ Pomyslel si hned nato směrem k nepříteli, který se právě dostal na dostřel raket. Červený čtverec v jeho přilbě se začal stahovat do středu. ‚Striker‘ natočil ‚ruce‘ s odpalovači raket tak,aby mířil přímo na nepřátelský stroj a několikrát přerušovaně zatlačil palcem na tlačítko odpalování raket. Salva nepřítele zasáhla přímo do trupu. Když se pak pokusil opětovat palbu,přehřál se mu motor a explodoval.
„Číslo 188. Gratuluju Strikere, skvělá střelba.“ Ozval se Cooper, jeden z jeho společníků. ‚Striker‘ chvíli sledoval ohnivou kouli před sebou a pomyslel si :
„Jen tak dál.“
Nahlas poděkoval Cooperovi : „Díky, ale dnes nebude poslední …“
Nato znovu přeladil : „Tady Striker 358. Volám Hammera 263.“
Odpověď přišla vzápětí: „Hammer 263 slyší. Strikere, co potřebuješ?“
„Shromáždi modrou skupinu a doveď ji k bodu Kappa. Setkáme se tam. Striker končí.“
„Hammer 263 rozumí. Končím.“
V rádiu se začaly ozývat rychlé úsečné hlášky pro shromážďování jednotek. ‚Striker‘ chvíli poslouchal a pak zase přepnul na místní frekvenci a řekl svým průvodcům : „Hoši, směr bod Kappa. Rojnicová formace.“

Následující desítky minut ukázaly, že ‚Strikerova‘ taktika slaví úspěch. Dark Alliance ztratila opakovanými útoky stíhačů a guerillovým bojem Dresarijských mechů ¾ svých sil.
Snad by i Dresarijci tuto bitvu vyhráli a na dlouho odvrátili hrozbu porážky od Dark Alliance, kdyby nebylo lodi s neosobním označením CX-6023, která toho času kroužila na orbitě Fayrahu, nad dobytým hlavním městem klanu Sabrewolf, kde Dark Alliance zřídila svoje oblastní velitelství, galaktickým přístavem Mes Cheronem {každé město či sídlo v galaxii, které neleží na území Nebulanů či Arpů, má přisouzený určitý status podle významu. Kategorie jsou tyto : Galaktická metropole – město s nejméně 1 miliardou obyvatel a několika přistávacími místy pro velké hvězdné lodě . Takových měst je v galaxii všeho všudy šest – největší město Galaktické Ligy Colar, které zabírá tři planety stejnojmenného systému, hlavní město Dark Alliance Akhor Singhat na Hemus III, malarijské hlavní město Maga, sídlo vlády Galaktické Ligy Sicopia na Than IV, Olympia Sernas na Sernas II a Dun T’Shia v systému Deron. Potom následuje Intergalaktický přístav – město s alespoň 50 miliony obyvatel a velkým přístavem, které navíc leží na důležitých obchodních trasách. Galaktických přís-tavů je už 685. Typickými představiteli by mohli být třeba Wan-or na Omnitron III nebo Briggonia v systému Goth. Následuje Galaktický přístav, což je město, které nesplňuje podmínku lokace na důležité obchodní trase a stačí u něj 20 milionů obyvatel. Těch už je nepočítaně. Zástupcem by byl třeba Port Knox na Hatherasu nebo náš Mes Cheron. Měst (a vesnic) dalších třinácti kategorií je už tolik, že neexistují přesné počty, takže pouze vyjmenuji v sestupném pořadí : Planetární metropole, Kontinentální metropole, Kontinentální město, Regionální metropole, Regionální město, Krajské město,Místní metropole, Město s aglomerací, Město, Centrální vesnice, Vesnice a Osada}.
Tato CX-6023 je jednou z nejmodernějších a největších výsadkových lodí Dark Alliance (a vlastně celé galaxie). Ve svých útrobách skrývá nákladový prostor o velikosti 20 mil. m3 a převáží na 3000 mechů nejrůznějších tříd. Navíc je poměrně dobře ozbrojená a ve velkých hangárech ukrývá ještě 40 stíhaček třídy Taurus a 10 třídy Nomad.
Když Dark Alliance narazila na Namoře na nečekaně tuhý odpor spojený
s množstvím ztrát, zavolal velitel 6. armády – Gen. Terrence Roshan Wu – generální štáb na Fayrothu a žádal o posily. Štáb pochopitelně, i když se skřípěním zubů, vyhověl a CX-6023 se okamžitě vydala na cestu, kterou zvládla za 52 minut.
Než se dostala k Namoře, trpěly invazní síly na povrch zejména nálety stíhačů, proti kterým neměly účinnou obranu. Klan Sabrewolf do té doby ztratil pouhých 15 mechů a dvě stíhačky, přičemž zničil přes 2000 nepřátelských strojů a nebýt příletu CX-6023, jistě by zničil i ty zbylé…
Jenže… Jenže CX-6023 přiletěla. Jakmile zaujala místo na orbitě, kapitán Michael Fox Weren předně vyslal všechny stíhače. Deset strojů třídy Nomad hned začalo sabrewolfské mechy zasypávat bombami a raketami stejně, jako předtím sabrewolfští stíhači. A stejně jako předtím mechové Dark Alliance, ani sabrewolfští neměli účinnou obranu. ‚Striker‘ sice hned poslal svých 6 stíhaček třídy Taurus zaútočit na Nomady a všichni nepřátelé byli rychle zničeni, ale stejně Nomadi stihli zničit 45 strojů,což při celkové síle armády kolem 200 mechů znamenalo podstatnou ztrátu.
Navíc hned po Nomadech zaútočily Taurusy a v pilotování stíhačů byla Dark Alliance přece jen lepší. Sabrewolfští stíhači – jak Taurusy tak i Nomadi – byli ve chvilce rozprášení. Jen dvěma se podařilo uniknout na základnu, jenže byli tak poškozeni, že do boje už nemohli zasáhnout. Tím klan ztratil hlavní bojovou převahu a byl prakticky odsouzen k porážce, neboť jakmile se Taurusy vrátily zpět na loď (stíhačky třídy Taurus nemohou zaútočit na pozemní jednotky, jsou určeny pouze k vzdušným soubojům), začaly z ní startovat výsadkové lodě plné čerstvých mechů a jejich pilotů toužících po vítězství. A proti takové síle už sabrewolfští neměli šanci.
To si nyní uvědomil i ‚Striker‘ a rychle se spojil s velitelstvím :
„Tady Striker 358, volám věž. Ztratili jsme podporu stíhačů a musíme se stáhnout k základně. Připravte obranná laserová stanoviště. Čeká nás tuhý boj. Charlie X.“
„Věž rozumí, Strikere 358. Ustupujte podle scénáře 3Alfa, červená skupina bude krýt ústup. Pokuste se vytvořit linii půl kilometru od základny. Obsaďte přístupy k základně. Za každou cenu držte pozice. Charlie X.“
Přišla vzápětí odpověď. ‚Striker‘ okamžitě zahlásil :
„Striker 358 všem velitelům. Shromážděte svá družstva. Ústupový scénář 3Alfa. Červení kryjí ústup. Linie A půl kilometru. Striker končí.“
Okamžik nato se ozvali všichni tři velitelé skupin, potvrzující příjem. Potom kanál zcela zahltily hlášky jednotlivých pilotů.‚Striker‘ radši přeladil na frekvenci svých společníků :
„Tak hoši, otočte to. Sraz na bodu Omega. Budu krýt ústup. Striker končí.“
Průvodci ohlásili příjem, otočili se a vyrazili k bodu Omega (asi kilometr od pevnosti východním směrem). ‚Striker‘ je pozoroval, jak mizí za ohybem údolí a zároveň také dával bedlivý pozor, zda se v druhém ohybu nevynoří nepřítel.

Nepřítel se sice nevynořil, zato se z postranního údolíčka vyhrnul mech jeho klanu a zamířil rázným a jistým krokem nelogicky směrem od základny.
„Co je to za idiota?“ Pomyslel si ‚Striker’ a sprostě zaklel.
Byl to malý průzkumník třídy Maddog, podle znaků patřil ke žluté skupině.
„Co tu ksakru dělá?“ říkal si ‚Striker‘ nepřestávaje nadávat. Chvíli ho ještě rozčíleně pozoroval a čekal, jestli přece jen nezmění směr, ale pilot dál pokračoval ven z hor, vstříc nově se formujícím nepřátelům. Zakroutil tedy nevěřícně hlavou, ještě jednou jadrně zanadával, přidal výkon a vydal se s ‚Mighty Hornetem‘ za ním.
Když ho dohonil, zavolal jeho pilota :
„Tady Striker 358.Neznámému pilotovi číslo 539. Zastavte a identifikujte se! Charlie X.“
Žádná odpověď.
„To je divné.“ Pomyslel si, „Přece mě musí slyšet. Asi má něco s rádiem.“
Přepnul tedy na všechny kanály a hlášku opakoval. Na kanálu 9, prakticky nepoužívaném, dostal nezřetelnou tichou odpověď :
„…dy Scout …39. Mám prob… navigací a kom…cí. Potvrz… říjem… rlie X.“
‚Striker‘ viděl, že mech před ním zastavuje a na kanálu 9 ho znovu zavolal :
„Tady Striker 358. Opakujte prosím, mám špatný příjem. Charlie X.“
Nyní se přiblížil těsně k dotyčnému mechovi a odpověď, kterou dostal, byla jasnější :
„Tady Scout 539 pro Strikera 358. To jsem já, Collin. Viděli jsme se těsně před bitvou. Pamatuješ ?“
„Jistěže,“ Poznal ho hned ‚Striker‘ po hlase, „Ale co děláš tady ?!“
„Mám od začátku problémy s komunikací. Nemám ani příjem ani kontakt na běžných kanálech. Navíc jsem vyrazil až později, a tak mě nikdo nepostrádá. A nikoho nenapadlo volat na 9. kanálu…“
„Ale proč si nezavolal věž ? Ta přece přijímá na všech kanálech.“ Zeptal se ‚Striker‘ poněkud nazlobeně.
„Má to malý dosah. Tys byl ani ne 50 metrů za mnou a měl jsi s příjmem problémy. A co věž několik kilometrů daleko ? Tam se nedostane nic. A když jsem se to pokoušel spravit, tak jsem vyhodil i navigaci, takže ani pořádně nevím, kde to vlastně jsem…“
„No, šel jsi rovnou k nepříteli.“ Zkonstatoval ‚Striker‘ „Máš docela štěstí, že jsem byl blízko…“
„Ale teď !“ Zavelel. „Vzhůru na základnu ! Drž se za mnou. Jasné ?“
„Jako facka, ‚Strikere‘. Můžem.“
Otočili se tedy a zamířili k základně. ‚Striker‘ na základnu ohlásil příjem poškozeného mecha a pomohl radami zvýšit Collinovi výkon jeho vysílačky. Během cesty si spolu povídali podobně jako předtím na dvoře základny. ‚Striker‘ se totiž velmi rád bavil s novými vojáky a navazoval s nimi přátelské vztahy.
Jejich družná konverzace však byla přerušena Collinovou hláškou :
„Strikere, pozor ! Za t…“
‚Striker‘ zareagoval automaticky téměř okamžitě. Prudce nohou sešlápl jeden z pedálů, ovládajících otáčení horní části mecha (hlavy, trupu a rukou) a prudce otočil o 180°, ale spatřil už jen jasný záblesk ohnivé koule, v níž se proměnil Collinův stroj a původce toho, nepřátelského mecha těžké třídy Devastator, který se právě chystal na druhý úder proti němu. Rychlými pohyby začal zapínat ovládání zbraní, jenže pak si uvědomil, že by asi neměl proti tak velkému stroji v boji šanci a navíc za ohybem údolí spatřil vynořovat se další nepřátele a řekl si, že kdo uteče, pro tentokrát vyhraje. Otočil tedy trup svého stroje zase zpět a naplno přidal výkon, právě ve chvíli, když na jeho předchozí pozici dopadla raketová salva útočícího mecha. Díky jeho rychlosti se hlavnímu úderu vyhnul, přesto ho ale dvě rakety zasáhly. Pancéřování jeho Mighty Hornetu však nijak výrazně neuškodily . A stroj se už hnal tryskem – okolo 160 km/h – směrem k obranné linii.

Mechové, na které Michael narazil patřili už k těm, co se vylodili z CX-6023 a nyní ze všech stran vnikali do hor, aby zpečetili osud Konar Shanu a celého klanu Dresari. Další minuty přinesly urputné boje o pozice, přičemž sabrewolfští nedali Dark Alliance ani metr půdy lacino. Přes hrdinný odpor byli však masou útočníků zatlačováni stále blíž a blíž pevnosti. A když potom (asi za hodinu a půl) bránilo posledních 20 mechů vchod do základny, přišlo hlášení pro ‚Strikera‘ :
„Tady věž. Volám Strikera 358. Máte naléhavou zprávu. Charlie X.“
‚Striker‘ přes urputný boj s nepřáteli odpověděl obratem :
„Tady Striker 358. Co máte tak důležitého ?“
„Přeje si vás vidět váš otec, Strikere. Opusťte okamžitě pole a vraťte se do hangáru…“
„Cože ?! Zbláznili jste se ?“ Vpadl operátorovi na věži ‚Striker‘ do řeči. „Mám opustit bitvu ? Ani za nic !“

„Ani kvůli otci ?“ Zeptal se operátor nevěřícně.
Do toho skočil ‚Hammer‘ bojující po ‚Strikerově‘ boku :
„Tak jdi, Strikere. Nějak to zvládnem i bez tebe.“
‚Striker‘ chvíli váhal.Mezitím však jeden z nepřátel spustil palbu na ‚Hammera‘. Jeho plně zasažený mech se začal hroutit k zemi. ‚Hammer‘ však ještě stačil vyslat zprávu :
„Strikere, jdi za svým otcem. Kvůli mně…“
Potom zbytky jeho stroje explodovaly. Rázová vlna z výbuchu zasáhla i jeho stroj a znemožnila palbu z levé paže mecha. Rozhodl se poslechnout všechny kolem, kteří ho posílali za otcem, obrátil se, poprvé v životě opustil vřavu bitvy a zamířil k hangáru.

Za pár minut už vcházel do prostorné místnosti v hlavní budově základny, kde na něj čekal jeho otec, vévoda War Nungh Singh s matkou Betrax. V místnosti byl ještě Harry Druke, kterého ‚Striker‘ znal jako nejlepšího stíhacího pilota klanu. War Nungh začal :
„Můj synu, bylo to pro nás dva těžké, ale nakonec jsme rozhodli. Sbohem a nikdy na nás nezapomeň.“
‚Striker‘ se zatvářil zmateně.
„Ale…ale jak to ? Co,co to říkáš otče ? Proč bych na vás měl zapomenout ? A o čem to mluvíš ?“
„Musíš odsud pryč, synu !“ Řekla Betrax rozhodně.
„Tady pan Druke tě vezme svou lodí pryč odsud. S trochou štěstí přežijete a najdete si nový domov.“ Doplnil War Nungh.
„Ale já nemůžu odejít, otče ! Musím zůstat a bránit základnu.“ Vykřikl ‚Striker‘
„Není už co bránit.“ Suše pronesl otec, „Podívej se z okna a uvidíš sám.“
‚Striker‘ tedy přešel k oknu a shlédl dolů na nádvoří a uviděl vojáky Dark Aliance, kteří právě dobyli bránu a vnikali jako lavina do pevnosti, kde zabíjeli na potkání. Uvědomil si, že už nezbyl nikdo, kdo by základnu bránil a že všichni, které znal, jsou nebo budou mrtví. Do očí se mu draly slzy. Ale pocítil nejen smutek, ale také nepředstavitelný vztek. Takový, který zatemňuje mysl a způsobuje (zvláště u psychicky poněkud nevyrovnaných Atikků) neuvážené jednání.
War Nungh se ho zeptal :
„Vidíš to ? Tady už nic nezachráníš. Fayranský rod a náš klan je ztracen, tak se zachraň alespoň ty. Běž s Harrym, než bude pozdě !“
„Ale co ty, tati ? A co ty mami ? Já vás tu nemůžu nechat ! Vyrazil ze sebe přerývavě. „Musím vás bránit.“ Vykřikl.
„Nech toho synu ! Už nic nepořídíš.Vojáci nás zabijí, ať už tu budeš nebo ne. Ale když alespoň ty přežiješ, budeš se moct jednou pomstít. Pomstít se za zničení domova, přátel, rodiny… Ale teď už prosím tě běž !“
Z chodby k nim dolehl zvuk výstřelů a boje.
„Nepřátelé,“ vykřikl ‚Striker‘, „ale sem se dostanou jen přes mou mrtvolu !“
Vytáhl svojí laserovou zbraň, vzdáleně se podobající pušce (nebo spíš kulometu), a hnán tím mysl zatemňujícím vztekem se rozběhl ke dveřím do chodby.
„Synu stůj !“ Vykřikla Betrax.
Ale ‚Striker‘ se nezastavil. Harry Druke, až dosud stojící nezúčastněně opodál, však vytasil svojí zbraň (nastavenou na omráčení) a vystřelil. ‚Strikerovým‘ tělem projela omračující bolest. Vykřikl, sesunul se k zemi a ztratil vědomí.

Probral se na pravém sedadle dvojmístné rift-pohonem vybavené rakety třídy Columbus, která se rychle vzdalovala od planety. Pilotoval ji Harry Druke.‚Striker‘ otočil hlavou a musel zasténat bolestí. Harry si toho samozřejmě hned všiml.
„Á, už jste vzhůru. Omlouvám se za to omráčení, ale jinak by jste už byl mrtvý.“
„Kde to jsme ?“ Zeptal se ‚Striker‘.
„Letíme pryč z Namory. Základna už není. Před chvílí ji vyhodili do vzduchu. Myslím, že nejlepší bude letět na nějakou velkou planetu Galaktické Ligy. Navrhuju Sicopii. Tam si něco najdeme a snad…“
„Moment,“ přerušil ho ‚Striker‘, „A co moji rodiče ?“ Otázal se s obavami.
Harry zavrtěl hlavou :
„Neměli šanci. Chvíli potom, co jsem vás odtáhl ze sálu, tam vtrhli vojáci. Slyšel jsem střelbu…“
„Ach, rozumím.“ Vymáčkl ze sebe s přemáháním ‚Striker‘. Pak se pomalu obrátil, aby Harry neviděl, jak se mu do očí hrnou slzy. Po zásahu laserové zbraňe ho bolelo celé tělo, ale ještě víc ho bolelo, že ztratil všechno. Rodinu, přátele, domov…Stejně jako všichni Atikkové v podobné situaci cítil hluboký smutek. A také cítil selhání. Cítil, že prostě selhal, že všechno zkazil a může za smrt všech. Samozřejmě to nebyla pravda, ale taková je prostě aticcká psychika. Podobné stavy mu dělaly problémy už dřív. Vždycky se na několik hodin zatvrdil, přemýšlel a nereagoval na nic kolem sebe.
Jenže Harry ho potřeboval při přeletu kolem CX – 6023, už za pár minut, a tak se k němu obrátil :
„Víte pane, Neměl byste si nic vyčítat. Nemohl jste nic dělat. Bylo jich příliš mnoho. Neměli jsme nejmenší šanci…“
„Možná,“ odpověděl pomalu ‚Striker‘, „ale teď mě prosím nechte na pokoji. Musím přemýšlet.“
„Dobře.“ Zaradoval se v duchu Harry. Podařilo se mu ‚Strikera‘ vyrušit dřív, než do se propadl do psychického stavu (odborně nazývaného Ningh T’Shan), při kterém by na několik hodin skutečně na nic nereagoval. Je to opravdu zvláštní stav složité aticcké psychiky. Jedna z jejich nemnoha slabostí. Naštěstí však u ‚Strikera‘ svým komentářem nástup tohoto stavu přerušil. Bude ho totiž brzy potřebovat a …
Mezitím doletěli na dohled od CX – 6023. Harry se obrátil ke ‚Strikerovi‘ :
„Nerad vás ruším, ale potřebuju vaši pomoc.“
‚Striker‘ se mezitím trochu uklidnil :
„To je dobrý, co potřebuješ ? Jo ! Ještě jedna věc. Jmenuju se Striker, tak mi tak prosím říkej.“
„No dobře, Strikere. Tak, umíš pilotovat loď ?“
„Ne,“ přiznal ‚Striker‘, „ale řek bych, že to nebude až tak těžké.“
„To není,když umíš pilotovat mecha,zvládl bys i tuhle rachotinu“ potvrdil Harry, „ale to po tobě nepotřebuju. Musíš se postarat o navigaci a senzory.“
„Jasné.“ Na to ‚Striker‘. „Takže, co mám dělat ?“
„No,“ nahnul se k němu Harry a ukazoval na palubní desce, „tady je radar. To modré uprostřed jsme my a červená tečka tady je CX – 6023. Poletím dost daleko od ní, ale hlídej stíhačky – kdyby je poslali, budou zelené.“
„Jasně.“ Zaradoval se ‚Striker‘. „Ten radar je dost podobný ECX mecha.“
„Taky to je on.“ Vysvětlil Harry. „Jen trochu modifikovaný. Takže, to asi víš, jak se ovládá ?“
„Jistě. A ta navigace ?“
„Musí se vypočítat trajektorie letu sub-prostorem. Umíš zadávat trajektorie pro navigaci mechů ?“
„Samozřejmě.“Odpověděl ‚Striker‘ se zřetelnou dávkou netrpělivosti v hlase.
„Tak to zvládneš i tohle. Je to úplně stejné.“ Prohlásil Harry, jako by si ‚Strikerova‘ tónu ani nevšiml. „Pozor blížíme se. 120 sekund do přechodu na rift pohon. Začni zadávat trajektorii a sleduj radar.“
„OK. Můžem.“ Oznámil ‚Striker‘ obratem. Harry uchopil pevně řízení, přidal výkon a vyrazil směrem k CX – 6023.

Senzorům CX – 6023 samozřejmě jejich loď neušla. Jenže byli mimo dosah palubních zbraní, a tak vyslal kapitán Weren stíhačky, aby loď zničily. Nikdo neměl uniknout. Než však stíhači odstartovali, získali ‚Striker‘ s Harrym několik desítek sekund navíc.

„Odstartovaly tři stíhačky. Třída…Taurus.“ Hlásil ‚Striker‘ v kabině. „Trajektorie zadaná, můžeš přejít na rift.“
„OK. Spouštím rift sekvenci. Do přechodu 15 vteřin.“
„Odpalují rakety !“ vykřikl ‚Striker‘ pár vteřin na to. „Zvednout štíty ?“ Zeptal se.
„Ne teď nemůžeme.“ Odmítl Harry. „No tak. Ještě pár vteřin.“
„Přibližují se.“ Konstatoval ‚Striker‘ starostlivě. „Kontakt za pět…čtyři…tři
…dva…“
„Ne ! Už jen chvíli !“ Vykřikl Harry.
„Kontakt !“
Mohutná exploze otřásla lodí. ‚Striker‘ viděl, jak Harryho zasáhly úlomky z roztříštěné palubní desky. Viděl, jak Harry vykřikl a vztáhl ruce k obličeji… Lodí otřásla další rána a ‚Striker‘ si všiml, že Harry má v hrudi velký odštěpek z palubní desky a je už mrtvý.Na radaru viděl další tři rakety, jak se rychle přibližují.
Ještě jedna zasáhla cíl. Loď se znovu otřásla a z desky vedle ‚Strikera‘ vyrazil proud plasmy z poškozeného EPS vedení. Ucítil nepředstavitelnou bolest v pravé straně obličeje a na rukou. Došlo mu, že mu tkáň spálila plasma.
„To je konec.“ Pomyslel si ještě a ztratil vědomí.
Zbylé dvě rakety se přiblížily na nějakých 10, 15 metrů od lodi. Další zásah by ji už zničil. Vtom však loď, už neřízená, ale stále ještě nastavená na let na Sicopii, přešla na riftový pohon, trhaně poskočila a zmizela v subprostoru…